| Jak přimět osení k bujnému růstu. Kdy, za | |
| které hvězdy, | |
| hodí se, Maecenate, zem obracet a vázat k jilmům | |
| révu. Jak pečovat o skot, jak obstarat ovce a kozy. | |
| Co musí vědět ten, kdo spořivé včely chce chovat. | |
| 5 | O tom začínám zpívat. |
| Vy světla zářící světem, | |
| která svou nebeskou drahou řídíte plynutí roku! | |
| Libere, Cerero štědrá, vždyť na váš pokyn nám země | |
| dala úrodný klas za chaonský žalud. A pohár | |
| vody smísil se s vínem, jež vaše vydaly hrozny. | |
| 10 | Vy také, Faunové, přijďte, rolníkům přízniví bozi, |
| společně s vámi ať běží i Dryádky chránící stromy. | |
| O vašich zpívám darech. | |
| Ty, Neptune, který jsi rozťal | |
| obrovským kyjem dávnou zemi, z níž vyrazil první | |
| kůň a zaržál. Též hájů a pastvin ochránce, jemuž | |
| 15 | na tři sta bílých býků husté porosty Keu |
| spásá. Sám otcovské stráně své lykajské opusť, | |
| arkadský Páne, strážce ovcí, a na pomoc spěchej, | |
| jestli máš Maenalus v lásce. Přijď, Minervo, | |
| dárkyně oliv, | |
| přijď i ty, hochu, jenž zahnutý pluh jsi ukázal lidem. | |
| 20 | Silvane, něžný cypřiš i s kořenem nesoucí v ruce, |
| všichni bohové, kterým pole na srdci leží, | |
| kteří i bez semene dáváte plodinám vyrůst, | |
| kteří déšť hojný z nebe sesíláte nám na zem. | |
| Konečně, Caesare, ty, jehož jistě některý | |
| z božských | |
| 25 | sborů do sebe přijme. My nevíme, zda sobě zvolíš |
| nad městy, zeměmi dozor a celý svět bude mít v tobě | |
| dárce úrody, počasí vládce, jenž matčinou myrtou | |
| skráně má ověnčené. Či přijdeš jako bůh moře | |
| nesmírného, jen tebe plavci uctívat budou, | |
| 30 | Thúlé na konci světa ti bude sloužit a Téthys |
| za všechny vody zetě si koupí. Či jako hvězda | |
| nová k znamením letním se přidružíš, tam, kde se | |
| volný | |
| otvírá prostor mezi Pannou a klepety za ní. | |
| Skorpión jasný sám už stahuje ramena svoje, | |
| 35 | více než dostatek místa na nebi nechává tobě. |
| Ať už čímkoli budeš, (vždyť nedoufá Tartar, že králem | |
| podsvětí staneš se, ty sám nemáš touhu tak krutou, | |
| ač luhy blažených v Elysiu tak básníci řečtí | |
| chválí a volání matky Proserpina už nedbá) | |
| 40 | podpoř odvážný záměr a dej mu zdařilý průběh, |
| spolu se mnou měj soucit s rolníkem neznalým cesty. | |
| Provázej mě a již nyní si zvykej být prosbami vzýván. | |
| S příchodem jara, když vlhne sníh a z šedých | |
| hor stéká, | |
| když Zefyr zavane vlahý, hroudy se kypří a měknou, | |
| 45 | tehdy již ať mi začne býk supět nad zarytým pluhem, |
| radlice ať se blýská brázdami do lesku třená. | |
| Taková teprv role rolníku lakotná přání | |
| splní, jež dvakrát slunce a dvakrát zakusí mrazy. | |
| Tomu se rozpadne sýpka pod tíhou obrovské sklizně. | |
| 50 | Ale dříve než začneš zorávat neznámou půdu, |
| jaké tam vanou větry, jak mění se počasí, musíš | |
| zjistit, též tamější pěstění plodin a ráz toho kraje. | |
| Co to území skýtá a co zas odpírá lidem. | |
| Tady se obilí daří a vinným hroznům zas jinde. | |
| 55 | Někde stromy jsou plodné a sama od sebe tráva |
| bez prosby bují. Což nevidíš, Tmolus jak voňavý | |
| šafrán | |
| posílá, Indie kly a kadidlo změkčilý Saban, | |
| nahý chalybský kovář ocel, bobřinu čpavou | |
| Pontus, a Epirus vítězné klisny pro élidský závod? | |
| 60 | Hned tehdy takový řád a zákony na věky dala |
| příroda veškerým krajům, když do světa | |
| vyprázdněného | |
| Deukalión kdys hodil kameny, z kterých zas lidé | |
| povstali, tvrdé plémě. | |
| V úrodné zemi nechť tedy | |
| obrací silní býci hned z prvních měsíců roku | |
| 65 | žírnou půdu, a ležící hroudy ať palčivým žárem |
| ožehá prašné léto. Leč není-li zem dosti plodná, | |
| pak bude z podzimu stačit, až na nebi zazáří Vozka, | |
| mělkou brázdou jen lehce zkypřit a nadzdvihnout | |
| půdu, | |
| tak aby obilí v bujném růstu nedusil plevel, | |
| 70 | tak aby skrovná vláha se držela v písčině suché. |
| Nech také požaté pole ob rok úhorem ležet, | |
| přej oddech znavené zemi, aby nabyla síly. | |
| Nebo v čas určený hvězdou hleď zasít žlutavou špaldu | |
| tam, kde předtím hrách se pyšnil chrastící luskou, | |
| 75 | či kdes měl drobný porost viky, kde trpkého bobu |
| křehké stonky jsi nechal vyrůst na šustícím poli. | |
| Vysouší půdu len a stejně ji vysouší oves, | |
| vysoušejí též máky prosáklé omamným spánkem. | |
| Obroční úhor usnadní práci. Jenom se nesmíš | |
| 80 | ostýchat vyschlou půdu tučným prosytit hnojem, |
| nasypat na vysátá pole nečistý popel. | |
| Takto i střídáním plodin odpočinou si pole, | |
| přitom tě obdaří země vděky, jež odpírá úhor. | |
| Často též úrodě svědčí, když strniska zapálit necháš, | |
| 85 | když lehká stébla slámy sežehne s praskotem plamen. |
| Tak vsaje zem skryté síly a potravu živnou | |
| nebo se všechny škodlivé látky vypálí ohněm | |
| a vlhkost nadměrná se vypaří. Také se teplem | |
| uvolnit četné cesty mohou a průduchy slepé, | |
| 90 | kterými k rostlinkám mladým nová proniká míza. |
| Nebo zas spíše zem ztuhne a sevře zející žíly, | |
| aby tam nevnikl déšť a ostrý žár prudkého slunce, | |
| ani palčivý mráz, jímž ledový Severák vane. | |
| Obzvlášť prospívá poli ten, kdo motykou drtí | |
| 95 | ztvrdlé hroudy a vláčí pole branami z proutí. |
| Na toho plavá Ceres neshlíží z Olympu marně. | |
| Prospívá také, kdo vyorané v podmítce hroudy | |
| napříč stočeným pluhem proráží znovu, kdo často | |
| vzdělává orbou zemi a dovede poručit polím. |
Publius Vergilius Maro: Zpěvy rolnické / Georgica. V roce 2016 vydalo nakladatelství Academia, přeložila Helena Kurzová, 228 stran, 225 korun.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
