ČTKNa jeho kameru spoléhali Jean-Luc Godard či Francoise Truffaut – velcí režiséři nové vlny, která na počátku šedesátých let proslavila francouzskou kinematografii. Kameraman Raoul Coutard zemřel toto úterý ve věku dvaadevadesáti let.
Původně se Coutard živil jako fotoreportér. Své snímky z války v Indočíně publikoval v předních magazínech jako Paris Match nebo Look.
Pak jej oslovil režisér Pierre Schoendoerffer, rovněž zaujatý vietnamským konfliktem. Coutard nabídku přijal a domníval se, že má během natáčení filmu Ďáblův průsmyk na place fotografovat. Za kamerou do té doby nikdy nestál, přesto nakonec snímek, který měl premiéru v roce 1958, natočil.
Následně se v 50. a 60. letech coby kameraman podílel na nejslavnějších dílech nové vlny, například na Godardových filmech U konce s dechem, Žena je žena či Žít svůj život a Truffautových snímcích Střílejte na pianistu, Jules a Jim či Hebká kůže.
Kromě předních tvůrců nové vlny Coutard spolupracoval i s dalšími známými režiséry, například s Jacquesem Demym či Costou-Gavrasem. Za svůj život se podílel na vzniku více než sedmdesáti filmů.
Coutard se narodil v roce 1924 v Paříži. Zemřel v úterý po dlouhé nemoci v nemocnici nedaleko Bayonne na jihozápadě Francie, kde v posledních letech žil.
Za svou práci Coutard obdržel mnoho cen, v roce 1978 například Césara za nejlepší kameru. Několikrát ho ocenili i na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
