Firkušného festival uzavře slavný klavírista Schiff, v Maďarsku nekoncertuje kvůli politice

Přestože na letošním festivalu Rudolfa Firkušného vystoupí až jako poslední ze všech účinkujících, Sir András Schiff je jeho hlavní hvězdou. Tento britský hudebník maďarského původu patří na špičku coby klavírista, dirigent, pedagog i politický aktivista.

Když přijde řeč na již nežijícího českého pianistu Firkušného, ukazuje se, že Schiff je také maličko sentimentální. "Cítím k němu přízeň, protože se sám považuji za Středoevropana," říká Schiff a vzápětí také Firkušného označuje za esenci středoevropské hudební kultury. "Ztělesňoval pro mě tradiční hudební trojúhelník Vídeň-Praha-Budapešť, který už je dnes z větší části zapomenutý," lituje.

Firkušného kdysi objevil skrze dalšího významného českého hudebníka − dirigenta Rafaela Kubelíka. "Rafaela jsem znal velmi dobře. Pomáhal mé ženě, japonské houslistce Yuko Shiokawě. A nikdy nezapomenu, jak jsem pod Kubelíkovou taktovkou debutoval s Newyorskou filharmonií," vzpomíná Schiff na koncert, kde uvedl Mozartův Klavírní koncert G dur. "To byl panečku gentleman! I k mladému pianistovi se choval jako ke kolegovi," poznamenává.

Stejně silný zážitek má ale Schiff jako posluchač − roku 1990 byl v Praze svědkem triumfálního koncertního návratu exulantů Kubelíka s Firkušným na festivalu Pražské jaro. "To, jak Kubelík dirigoval Smetanovu Mou vlast, byl vrcholný zážitek," dodává Schiff.

Až se nabízí jistá paralela. Firkušný a Kubelík na protest proti komunistické nadvládě nad Československem žili desítky let v zahraničí a odmítali ve své vlasti koncertovat. Sir András Schiff dnes již šestým rokem odmítá hrát v Maďarsku − od chvíle, kdy se k moci dostal pravicový politik a současný premiér Viktor Orbán.

"Raději bych to nesrovnával," reaguje opatrně Schiff. "Firkušný a Kubelík vzdorovali komunistickému režimu. To, co dnes zažíváme v Maďarsku a přeneseně vzato v celé Evropě, je naprosto jiné. Pro mě svým způsobem tragičtější, protože jsme to nechali zajít takhle daleko," tvrdí klavírista.

Při svém vystoupení na festivalu Rudolfa Firkušného, které se odehraje v sobotu 26. listopadu v Dvořákově síni Rudolfina, o politice Schiff hovořit nebude.

V Praze uvede program, jejž na koncertních pódiích piluje poslední dvě sezony − hrává cyklus sestavený z posledních tří klavírních sonát Haydna, Mozarta, Beethovena a také Schuberta. Protože všechny během jednoho večera představit nemůže, v Praze si vybere Mozartovu osmnáctou, Schubertovu jednadvacátou, Haydnovu dvaašedesátou a Beethovenovu dvaatřicátou sonátu.

Výrazně se liší stylem, významem i tím, jakou roli hrály v životech svých skladatelů. Přesto je Schiff vnímá jako celek. "Sonátová forma je jedním z největších vynálezů západní hudby," tvrdí. "A tito čtyři staří mistři vídeňského klasicismu sonátovou formu vypilovali do vrcholné podoby. Klavírní sonáty mají v jejich díle zásadní význam. A také nám mohou pomoci pochopit, čím se jejich autoři lišili," tvrdí.

Když má uvést příklad, Schiff hovoří o Haydnově originalitě, smělosti a smyslu pro humor, který je ze sonáty prý patrný. "Stejně jako Mozartova elegance odlehčují napětí, které naopak vytváří Beethovenova transcendentální metafyzika a Schubertovy okouzlující vize," popisuje barvitě Schiff, jak tuto hudbu vnímá.

Na festivalu Pražské jaro klavírista naposled vystoupil před třemi roky, kdy hrál Schumanna a Mendelssohna-Bartholdyho taktéž v Dvořákově síni Rudolfina. "Je to jeden z mých nejoblíbenějších sálů na světě. Není ani moc velký, ani příliš malý. Ztělesňuje pro mě krásný starý svět střední Evropy," říká.

A Praha? "Praha je srdcem Evropy, představuje její tradici i kulturu. Byť ji zkazila komerce a turismus, zůstává výspou kontinentu," říká klavírista a zmiňuje své pražské přátelé z Panochova smyčcového kvarteta. "Když je slyším hrát Dvořáka nebo Smetanův první kvartet, oči se mi zalijí slzami. Díky této hudbě chápu, co znamená být Evropanem," dodává.

Koncert je výsledkem spolupráce Pražského jara a Koncertního jednatelství FOK.