Baryšnikov v Paříži hraje Nižinského. Inscenaci o slavném tanečníkovi režíruje Robert Wilson

Netradiční roli tanečníka, který však sám netancuje, dostal slavný Michail Baryšnikov.

Divadelní inscenace nazvaná Letter to a Man už od své americké premiéry byla k vidění v několika světových metropolích. Tento čtvrtek měla premiéru v pařížském Théâtre de la Ville, kde bude k vidění do 21. ledna.

Letos osmašedesátiletý rusko-americký tanečník Baryšnikov, označovaný za jednu z nejvýraznějších postav světového baletu druhé poloviny 20. století, zde v režii Roberta Wilsona hraje jiného slavného ruského tanečníka a choreografa – hvězdu první poloviny 20. století Václava Nižinského. „Jde spíš o hru tělem než o tanec,“ řekl Baryšnikov agentuře AFP.

Podle ní je inscenace určená jedinému herci. Baryšnikov je na jevišti po celou dobu, pohybuje se po něm v cylindru a – jak je ve Wilsonových hrách běžné – má napudrovaný obličej.

Hra vychází ze skutečných událostí a zaměřuje se na vztah tanečníka Nižinského se Sergejem Ďagilevem, tedy zakladatelem proslulého Ruského baletu.

Ďagilev roku 1908 spatřil devatenáctiletého Nižinského tančit v Mariinském divadle v Petrohradu, zamiloval se do něj a rok poté ho už jako svého milence angažoval do právě vznikajícího souboru Ruský balet.

V tomto angažmá se Nižinskij proslavil a také začal vytvářet své první choreografie – včetně té ke Stravinského Svěcení jara z roku 1913, která do tanečního umění vnesla modernismus a znamenala nesporný milník v historii tanečního divadla.

V té době již ale Nižinského a Ďagilevův vztah začal uvadat. Nižinskij se nakonec oženil. Poté, co jej Ďagilev vyhodil a opustil, pak postupně zešílel.

Baryšnikov v Paříži hraje Nižinského. Inscenaci o slavném tanečníkovi režíruje Robert Wilson

Další 3
fotografie

„Těžko říct, co by se stalo, kdyby Nižinskij u Ďagileva zůstal. Jeho duševní choroba byla patrně genetická,“ míní Michail Baryšnikov a upozorňuje, že Nižinského bratr i matka skončili v psychiatrické léčebně. „Duševní poruchou trpěla také jeho dcera Kyra, kterou jsem ke konci života poznal,“ dodává Baryšnikov, který tak prý nemá Ďagilevovi za zlé, že Nižinského opustil. Tanečníkova kariéra by patrně dříve či později skončila tak jako tak.

Autorem divadelní inscenace, která o tom všem pojednává, je přední americký divadelní a operní režisér Robert Wilson. Adaptoval Nižinského deníky z roku 1919, které jsou plné tanečníkovy zášti vůči Ďagilevovi.

„Ty deníky psal pouhých šest týdnů. Pak se na zbytek života ponořil do temnoty a mlčení,“ líčí texty Baryšnikov, kterého prý osud fantastického tanečníka první poloviny 20. století, jenž zešílel v pouhých 29 letech, stále fascinuje.

Michail Baryšnikov byl před svou emigrací ze Sovětského svazu roku 1974 sám hvězdou Kirovova baletu. Poté, co v Kanadě požádal o politický azyl, pak začal působit v souboru American Ballet Theater.

„Nižinskij byl pro mě vždy důležitý,“ tvrdí Baryšnikov dnes. „V jeho době muži nedosahovali tak vrcholných výkonů jako primabaleríny. Najednou se odkudsi zjevila tato zvláštní bytost, nepříliš vysoká, vlastně nepříliš krásná, s možná příliš propracovaným svalstvem a zvláštnimi proporcemi,“ popisuje Nižinského.

Baryšnikov tvrdí, že Nižinskij na tanec neměl nejvhodnější postavu. „Měl tělo velmi rozvinuté, ale přitom místy jemné, pohlavně ambivalentní. Proto bylo tak uhrančivé Nižinského pozorovat, v každé roli působil jinak. Byl skutečným chameleonem,“ tvrdí Baryšnikov.

Ten Nižinského, který zemřel roku 1950 v Londýně ve věku jedenašedesáti let, osobně nepotkal. Seznámil se ale s jeho manželkou Romolou a dcerami Kyrou a Tamarou.

Tamara, které je dnes šestadevadesát let a žije v americké Arizoně, dokonce přiletěla do Los Angeles podívat se na zkoušky nynější inscenace Baryšnikova a Wilsona.

Jde o druhou spolupráci tohoto tanečníka a režiséra – Společně již vytvořili komedii The Old Woman, kde Baryšnikov vystupoval s hollywoodským hercem Willemem Dafoem.

Baryšnikov kromě toho provozuje své Baryshnikov Arts Center v New Yorku a vystupuje v one-man show nazvané Brodskij/Baryšnikov, která vychází z básní ruského laureáta Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987 Josifa Brodského.