Slavný pařížský orchestr na festival Pražské jaro přiveze Němce, Američanku a lidové písně

Festival Pražské jaro měl vždy mezinárodní charakter. Nic ho nevystihuje lépe než koncert chystaný na 31. května příštího roku, kdy na pódiu stanou francouzský orchestr, německý dirigent a americká pěvkyně. Přitom každý by tam mohl být sám. A pořád by šlo o událost.

"Orchestre de Paris je jedním z nejlepších těles specializovaných na repertoár 19. a 20. století," avizuje v rozhovoru pro HN dirigent Thomas Hengelbrock, který u pařížského orchestru působí od stávající sezony jako hostující dirigent.

"Má nesmírně virtuózní, celou škálu rozeznívající dřeva a krásně stříbřitý, elegantní zvuk smyčců. Orchestr je to velmi flexibilní, temperamentní a elegantní," líčí.

Na pozvání Pařížanů do Prahy vůbec poprvé přiletí mezzosopranistka Kate Lindseyová. Znají ji návštěvníci přenosů z newyorské Met, kde zpívala v operách Kouzelná flétna, La clemenza di Tito nebo v Hoffmannových povídkách. V nynější sezoně účinkuje v londýnské Covent Garden či ve Vídeňské státní opeře.

"Je to výjimečná pěvkyně s hlasem, který člověka ohromí a také se ho dotkne," tvrdí dirigent.

Orchestre de Paris, jenž ve Francii nemá srovnání, na Pražské jaro přicestuje v rámci oslav svých padesátin. Povstal z popela svého předchůdce, ansámblu Société des Concerts du Conservatoire, jejž rozpustila francouzská vláda a následně najala dirigenta Charlese Muncha, aby Paříži postavil nové těleso.

Munch zemřel nedlouho poté, co Orchestre de Paris v listopadu 1967 debutoval, ale těleso i nadále pracovalo jen s těmi nejlepšími − Herbertem von Karajanem, sirem Georgem Soltim, Danielem Barenboimem či naposledy s Paavo Järvim, kterého tuto sezonu nahradil Daniel Harding.

Obratnosti, s jakou orchestr střídá tradiční a moderní repertoár, využije také chystaný pražský koncert. Začne dílem francouzského skladatele Maurice Ravela − suitou z baletu Daphnis et Chloé, jenž vznikl na objednávku Sergeje Ďagileva, zakladatele významného Ruského baletu ze začátku 20. století. Na Ďagilevův popud Ravel vytvořil "choreografickou symfonii", jak to sám nazval. A protože chtěl, aby žila i mimo jeviště, následně z ní vypreparoval kratší verzi.

Po Ravelovi přijdou na řadu Písně z Auvergne od francouzského muzikologa a skladatele Josepha Cantelouba − lidové písně sesbírané v historické oblasti Auvergne, které tento znalec folkloru upravil pro hlas a orchestr.

Koncert pak uzavřou Musorgského známé Obrázky z výstavy, tedy deset klavírních miniatur, jež právě Ravel brilantně instrumentoval pro orchestr.

"Program jsem sestavil s myšlenkou jakési zvukomalby," vysvětluje dirigent Hengelbrock. "Písně z Auvergne jsou vzorem toho, jak Francouzi uměli malovat hudbou: samá barva, pohyb a světlo. A Ravelova instrumentace Obrázků z výstavy tuto skladbu začlenila do francouzského repertoáru. Kombinace dobře funguje − obě díla představují zvukomalby," míní Hengelbrock.

Ten s pěvkyní Lindseyovou dosud spolupracoval na projektech v oboru dobové interpretace staré hudby se svým ansámblem Balthasar Neumann, naposledy zkraje letošního roku, kdy v Salcburku, Hamburku a Wiesbadenu uvedli Purcellovu operu Dido a Aeneas.

"Lindseyová má ideální hlas, jímž Písně z Auvergne namaluje," míní Hengelbrock. Sám festival Pražské jaro loni zahájil, když pod jeho taktovkou zahrál NDR Sinfonieorchester Hamburg. Jejich podání Mé vlasti udělalo na publikum dojem − a publikum zase udělalo dojem na Hengelbrocka. "Byl to jeden z nejdojemnějších okamžiků mého života," vzpomíná dirigent. "Přátelské a nadšené přijetí českého publika nás ohromilo. O to víc se těším, že se teď na Pražské jaro vrátím s francouzskou hudbou," dodává.