Nekrolog: Zemřel estonský autor sborové hudby Tormis, z jeho skladeb v uších rostlo vzrušení

Ve věku šestaosmdesáti let v Tallinnu v sobotu zemřel významný estonský skladatel Veljo Tormis. Jeho novátorská díla, určená pro pěvecké sbory, napomohla úsilí pobaltské země o obnovení nezávislosti, napsala agentura AP.

S odvoláním na Mariliis Rebaneovou ze Svazu estonských skladatelů dodala, že Tormis zemřel po dlouhé nemoci.

Tormis byl považován za národní symbol v zemi, kde byla sborová hudba po staletí ústředním bodem kultury, a to i pod švédskou a německou nadvládou.

Také během sovětské okupace byla Tormisova hudba, vycházející z lidového aliterovaného verše zvaného regilaul, nepominutelným projevem etnické totožnosti.

Snahám o znovuzrození estonské nezávislosti v 80. letech se přezdívalo „zpívající revoluce“, neboť davy na masových a pokojných shromážděních často zpívaly staré písně ve stylu, který Tormis zpopularizoval a jímž křísil vzpomínky na dávné národy žijící u Baltu.

Po dosažení nezávislosti Estonska v roce 1991 se jeho dílo dočkalo mezinárodního věhlasu a jeho skladby zařadily do svého repertoáru pěvecké sbory od Koreje po Spojené státy.

Tormis byl autorem více než 250 sborových děl, některých samostatných, jiných coby součástí širších cyklů. Skládal také hudbu pro film.

Mnohé jeho kompozice využívaly rytmické variace a monotónní repetice točící se okolo variací jednotlivých motivů. Anglický hudební čtvrtletník Tempo napsal, že při poslechu Tormisových skladeb člověku v uchu roste pocit vzrušení.

„Staré estonské lidové písně jsou nedílnou součástí starověké kultury, která v jeden celek zkombinovala melodii, slova i projev při živém vystoupení. Je to pradávná, předkřesťanská kultura, v základu šamanistická, ale velmi blízká přírodě,“ popisoval Tormis, který si od návratu k této hudbě mimo jiné sliboval „poznání toho, kým jsme byli a kým jsme teď“.

Asi nejznámější Tormisova skladba zvaná Zaklínání železa, óda o hrůzách války, při níž se mají pěvci různě kroutit, křičet či otáčet okolo své osy, zazněla předloni v Brně při oslavách 35. výročí sboru Ars Brunensis Chorus.

V témže roce bylo na Pražském jaru uvedeno Tormisovo dílo Livonský odkaz, vycházející z folkloru zaniklého livonského národa.

"Není to tak, že bych já využíval folklor. Je to folklor, který využívá mne," vysvětloval skladatel.

Veljo Tormis se narodil v srpnu 1930, vztah k sborové hudbě měl po otci, jenž hrál na varhany a vedl sbor v malém městě. Touto hudbou se Tormis ale vážněji začal zabývat až v dospělosti, kdy navštěvoval muzea, jezdil po venkově a zkoumal lidovou hudbu.

„Původně jsem chtěl být varhaníkem, ale v roce 1948 byla varhanní studia z ideologických důvodů zakázána, kvůli Stalinovi,“ vysvětloval.

V 50. letech Tormis studoval na Moskevské konzervatoři spolu se Šostakovičovým přítelem Vissarionem Šebalinem.

V raném období komponoval symfonickou hudbu, složil dokonce operu. Čím dál víc se ale zaměřoval na pradávné hudební formy a studoval hudební dějiny Estonců či Finů.