Konceptuální umělec Beuys předpověděl dnešní krizi, tvrdí dokumentární film. Soutěží na Berlinale

Dokumentární film o německém konceptuálním umělci Josephu Beuysovi při světové premiéře v Berlíně uhranul diváky. Snímek vykresluje Beuyse jako tvůrčí osobnost, provokatéra a vtipálka, který s chutí zpochybňoval tradiční uvažování o umění, politice a penězích.

Snímek oceňovaného režiséra Andrese Veiela ukazuje rozporuplnou cestu muže, jenž dobrovolně vstoupil do Hitlerjugend a bojoval ve druhé světové válce. Poté se stal jedním z nejexperimentálnějších německých umělců, propagátorem sebeurčení národů a lidových hnutí prosazujících demokracii.

„Chtěl jsem ukázat, jak jeho rány a traumata souvisely s energií, kterou ze sebe vydával,“ řekl Veiel. „Beuyse můžete pochopit, jen když si představíte, že mířil k zemi jako bombardovací letoun Stuka, jenž změní kurz teprve v posledním zlomku vteřiny předtím, než narazí. Tahle energie Beuyse přiměla v životě bojovat,“ přirovnává režisér.

Beuys za války na Krymském poloostrově skutečně přežil havárii bojového letounu.

Veielův film využívá archivních záběrů, audionahrávek, rozhovorů i fotografií. Snaží se zodpovědět otázku, proč Beuysovy sochy jako například Tuková židle byly v Německu zesměšňovány, kdežto newyorské Guggenheimovo muzeum je s velkou pompou vystavilo.

Snímek ukazuje, jak němečtí kritici jen s obtížemi chápali Beuysův koncept umění a odlehčený přístup, s nímž věci zkrátka dělal jinak. Divákům to ilustruje třeba přelomová instalace 7000 dubů, kdy umělec zasazoval stromy na přehlídce Documenta roku 1982.

V jedné ze svých raných instalací Beuys hovoří s mrtvým zajícem, kterého má položeného na rameni. Nehybnému zvířeti popisuje obrazy a před výlohou obchodu jej hladí po srsti. Kolemjdoucí Beuyse sledují s úžasem a nepochopením.

„Chcete snad revoluci bez smíchu? Já ne!“ říká Beuys ve svém typickém klobouku, jejž nikdy nesundaval, během televizního rozhovoru s uměleckým kritikem. Také tato scéna je součástí filmu.

Režisér Veiel tvrdí, že ho fascinuje Beuysovo politické myšlení a vizionářská síla. Už v 80. letech minulého století umělec varoval, že z peněz se stává druh zboží a že spekulanti na finančních trzích mohou ohrozit demokracii.

„Byl o hodně napřed. V podstatě vše předpověděl, finanční krizi i krizi kapitalismu,“ řekl v Berlíně režisér. Beuys zemřel v roce 1986.

Film nazvaný jednoduše Beuys je jediným dokumentárním snímkem z osmnácti titulů, které na letošním festivalu Berlinale usilují o hlavní ceny, Zlatého a Stříbrného medvěda. Vítěz bude znám v sobotu.

Andres Veiel roku 2001 obdržel Evropskou filmovou cenu za dokumentární snímek Black Box Germany. Vyprávěl v něm o vraždě někdejšího šéfa Deutsche Bank Alfreda Herrhausena a o tom, jak policisté zastřelili Wolfganga Gramse, člena militantní Frakce Rudé armády.