Vermeer nebyl žádný solitér, říká nová výstava v Louvru. Shromáždila nejvíc děl od roku 1966

Nová výstava v pařížském Louvru chce zpochybnit mýtus o barokním umělci Vermeerovi coby izolovaném umělci, jenž prakticky nevycházel ze svého studia v nizozemském městě Delftu.

Přehlídka nazvaná Vermeer a mistři žánrové malby začne v Paříži tuto středu a potrvá do 22. května. Později se přesune do Irské národní galerie v Dublinu a washingtonské Národní galerie umění, kde bude k vidění na přelomu roku 2017 a 2018. Obě instituce se na projektu podílejí.

Podle Louvru to bude od roku 1966 poprvé, kdy se na jednom místě ocitne dvanáct slavných Vermeerových obrazů, tedy zhruba třetina jeho dochovaných děl. V roce 1966 se uskutečnila obsáhlá přehlídka Vermeerovy tvorby nejprve v obrazárně Mauritshuis v nizozemském Haagu a tentýž rok také v pařížském Muzeu Oranžérie, jmenovala se Ve Vermeerově světle.

Osud i tvorba jednoho z nejznámějších nizozemských barokních malířů Jana Vermeera, jenž žil v letech 1632 až 1675, byly dosud spojovány s jeho rodným Delftem. Neexistují svědectví o tom, že by Vermeer kdy cestoval za hranice, a badatelé se v uplynulých letech zaměřovali na Vermeerovy styky s dalšími občany Delftu.

Kurátor pařížského Louvru Blaise Ducos na nynější výstavě pracoval pět let. Teprve teď, kdy jsou obrazy v galerii pověšeny, si prý naplno uvědomil, nakolik Vermeera ovlivnili jeho současníci.

"Vermeer musel cestovat a seznamovat se s jejich tvorbou, jinak by nebyl natolik obeznámen s tím, co se ve výtvarném světě dělo," uvedl kurátor v rozhovoru pro časopis The Art Newspaper. "Podobně jako Rembrandt nikdy necestoval do ciziny, ale rozhodně nebyl tím umělcem, který byl uzavřen ve svém malém studiu v Delftu a až na výjimky jej neopouštěl."

Vermeer nebyl žádný solitér, tvrdí výstava v Louvru. Shromáždila nejvíc děl od roku 1966

Dalších 5
fotografií

Na výstavě to ilustruje například podobnost Vermeerova obrazu zvaného Píšící žena z let 1665 až 1667. Pařížská galerie jej vystavila vedle díla dalšího Nizozemce Gerarda ter Borsche zvaného Žena píšící dopis z let 1655 až 1656.

Motiv ženy píšící patrně milostný dopis ve ztemnělém pokoji si Vermeer musel osvojit poté, co spatřil ter Borchovo dílo – nejspíš v jeho dílně v nizozemském Deventeru či u sběratele v Rotterdamu. Do té doby se tento výjev na žádné nizozemské malbě neobjevil.

Podobně výstava srovnává další Vermeerova plátna s jinými autory takzvaného Nizozemského zlatého věku, například s Janem Steenem, Pieterem de Hoochem, Gabriëlem Metsuem, Casparem Netscherem či Fransem van Mierisem.

"Přestože působili v různých městech Republiky sedmi Nizozemských provincií, jejich malby se vyznačují podobnostmi ve stylu, tématech, kompozici či v technice," tvrdí kurátoři. Cílem výstavy podle nich není zpochybnit Vermeerovu jedinečnost, pouze jeho díla zasadit do dobového kontextu.

"Kontakt s dalšími výtvarníky usměrnil a vytříbil Vermeerovu osobnost. Ve světle dobové tvorby už Vermeer nepůsobí jako průkopník, jenž zavedl nový styl, spíš jako někdo, kdo odstartoval velkou proměnu v malbě," dodávají autoři.