Musíme pomáhat rozvoji občanské společnosti v Číně, řekl Schwarzenberg na debatě s Aj Wej-wejem

Čínský umělec Aj Wej-wej sice v pražském Veletržním paláci právě vytvořil sedmdesátimetrový člun s uprchlíky, skutečným uprchlíkům by ho ale neukazoval.

„Styděl bych se, kdybych měl své takzvané umění ukazovat uprchlíkům,“ řekl Aj ve středu večer. „Uprchlíci potřebují hrnek horkého čaje nebo přikrývku. Ze všeho nejvíc potřebují, aby jim někdo věnoval pozornost, aby se na ně někdo alespoň podíval. Mám pocit, že mé umění je falešné. Nepotřebují ho,“ prohlásil.

Aj Wej-wej hovořil na debatě, kterou v pražské Národní technické knihovně uspořádala Národní galerie. Stalo se tak v předvečer dne, kdy Aj Wej-wej svoji instalaci pro Prahu představí veřejnosti.

Spíš než o nafukovacím člunu, v němž sedí téměř tři stovky figurín znázorňujících uprchlíky, však Aj Wej-wej hovořil o své zkušenosti s uprchlíky.

Devětapadesátiletý umělec, který byl v minulosti dvakrát sám uprchlíkem, označuje všechno své dosavadní umění za falešné. A prakticky všechno umění, které lze vystavit v muzeu, považuje za nedostatečnou reakci na současnou uprchlickou krizi, které čelí Evropa.

„Všechny formy umění v muzeu jsou k ničemu, vůbec nesouvisí s naším životem. Neustále přemýšlím, jakým jazykem mohu uprchlíky oslovit. Proto jsem natočil dokumentární film. Doufám, že se na něj všichni podíváte a pak ho budete kritizovat,“ prohlásil umělec.

Narážel tím na snímek nazvaný Lidský proud (The Human Flow), jejž nyní dokončuje a uvést by ho chtěl v druhé polovině letošního roku. Aj Wej-wej na dokumentárním filmu pracoval uplynulý rok a půl. Navštívil kvůli němu čtyřicet uprchlických táborů, „víc než komisaři OSN“, jak podotkl.

Konkrétně prý natáčel v Řecku, Turecku, Jordánsku, Libanonu, v Pásmu Gazy a v Izraeli, ale také v Africe, Mexiku či ve Francii. „Vynaložil jsem velké úsilí, abych zjistil, co se v situaci s uprchlíky děje,“ řekl Aj, který dlouhodobě odmítá označení uprchlická krize či uprchlík. Raději hovoří o krizi lidskosti a s odkazem na Bibli či Korán připomíná, že uprchlictví bylo odjakživa součástí dějin lidstva.

A post shared by Ai Weiwei (@aiww) on Mar 15, 2017 at 12:48pm PDT

Ze svých nedávných cest po uprchlických táborech Aj Wej-wej na debatě uvedl několik příkladů. „Na jedné lodi do Itálie bylo několik těhotných žen. Jedna málem porodila. Pak uvidíte ženu, které je devadesát let. Říkáte si, proč se musela vydat na takhle nebezpečnou cestu,“ líčil Aj.

Vinu za smrt uprchlíků, kteří utonuli na moři, přičítá převaděčům zneužívajícím situaci k vlastnímu prospěchu. Obecně ale Aj Wej-wej především kritizuje Západ za to, jak se k uprchlíkům postavil. „Evropa i Spojené státy po většinu času předstírají, že se nic neděje, a to je velice zavádějící. Měli bychom myslet na to, že všichni jsme jedno,“ řekl Aj.

Během středeční debaty dal uprchlickou krizi do souvislosti s globalizací. „Je to velice složitá otázka, do níž vstupuje moc a struktura. Po světě je čím dál víc subjektů, které chtějí mít větší moc a zisk. Cíleně destabilizují oblasti a vytvářejí konflikty, což prospívá něčím konkrétním zájmům, ale v důsledku toho se většina lidí stává oběťmi a přichází o vše, co kdy měla,“ řekl umělec.

Podle něj uprchlická krize souvisí s obecnou krizí lidských práv, ke které se Západ nedovede postavit. „Západ žije v jakési iluzi, ať už se jedná o lidská práva v Číně, nebo kdekoliv jinde. Otázka lidských práv je přitom všude stejná. Hodnoty lidskosti platí všude stejné,“ dodal.

Debatu s Aj Wej-wejem moderoval ředitel Národní galerie Jiří Fajt, zúčastnil se jí také někdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg za TOP 09.

Ten zdůraznil, že Čína byla jednou z nejvýznamnějších světových kultur už v době, kdy „my jsme v té naší kultuře žili trochu jako Asterix a Obelix a chytali jsme divočáky v lesích“, jak prohlásil.

Schwarzenberg považuje dnešní Čínu za totalitní režim s dobře etablovanou vyšší třídou a prominentní rolí komunistické strany. Jde o režim se zcela odlišnou kulturou, v níž nemá smysl hovořit o evropském konceptu lidských práv, řekl.

„Doufám však, že Čína se bude do budoucna měnit. Čínští studenti jezdí na studia do Velké Británie, Spojených států a do Německa. To je ovlivňuje. Mění se jejich myšlení z hlediska demokracie a lidských práv,“ poznamenal Schwarzenberg, podle nějž by ti, kdo bojují za lidská práva, měli takto smýšlejícím Číňanům asistovat.

„Měli bychom se snažit co nejvíce napomáhat vznikající občanské společnosti v Číně. Musíme být pokornými pomocníky při rozvoji občanské společnosti a při pomalém nástupu demokratických hodnot v Číně,“ řekl Schwarzenberg.

Toho prý mrzí, že leckdo v Evropě na toto úsilí rezignoval. „Je tu řada lidí, kteří chtějí s Čínou spolupracovat za každou cenu. Vidí ji jako hospodářskou velmoc a trh, na který chtějí vyvážet. Jiní se Číny bojí jako velmoci a vidí v ní jen nebezpečí. Oba pohledy jsou špatné. Musíme Číňany vidět jako lidi. Jsou tu velké příležitosti, ale také velká nebezpečí,“ dodal Schwarzenberg.

Sám Aj Wej-wej, jenž byl v letech 2008 až 2015 s čínským režimem v otevřeném sporu a během něj byl vězněn i politicky perzekvován, se o Číně vyjadřoval opatrně. „Situace se v Číně změnila. Je tam více budov, je vidět obrovský pokrok. Lidé, které znám v Pekingu, se v posledních deseti patnácti letech přestěhovali, nikdo už není na starém místě. A ta stará místa je v Pekingu opravdu těžké najít,“ řekl například.

Podle Aje se čínská města vyvíjejí tak rychle, že to v dějinách lidstva nemá obdoby. „Je to důsledek globalizace a toho, že západní národy potřebují nový trh. Najednou je možné vytvářet obrovské věci a Číňané se snaží zbohatnout, jakkoliv to jde, obětují úplně vše,“ řekl.

„Také si ale začali uvědomovat, že Čína musí s tím rychlým vývojem skoncovat, že za to platí vysokou cenu. Týká se to vzdělání, korupce. Prakticky každý aspekt života v Číně se pojí s nějakými problémy,“ dodal.

V úvodu debaty, které se dále zúčastnila zakladatelka sbírky TBA21 Francesca von Habsburgová, vystoupila také česká sinoložka Olga Lomová. Ta si tvorbu Aj Wej-weje vysvětluje jako reakci na čínskou represivní společnost.

„Čína je a po desetiletí byla zemí, která je vybudovaná na stalinistickém modelu společnosti, jenž lidem odebírá svobodu. Když přemýšlím, co je tak důležitého pro kontext Aj Wej-wejova díla, je to právě ta represivní povaha režimu, kterému se musíte přizpůsobit, jinak nepřežijete. Ale přijde chvíle, kdy už dál nemůžete,“ řekla Lomová.

Diváci, kteří od čtvrtka přijdou na výstavu Aj Wej-weje ve Veletržním paláci, by podle ní měli vnímat umělcovo dílo právě v těchto souvislostech. „Jako potřebu člověka, kterého nějakým způsobem utvářeli, aby se přizpůsobil. Ale on měl potřebu se nepřizpůsobovat,“ dodala Lomová.