Kéž bychom měli tak čisté řeky jako v Evropě, řekl v Praze čínský spisovatel Liou Čen-jün

Po románu vyprávějícím o ženě, jež se postavila čínské byrokracii, chce nyní bestsellerový prozaik Liou Čen-jün psát o znečištění životního prostředí v Číně. Prohlásil to při středeční debatě v literární kavárně knihkupectví Academia v Praze.

„Když jsem si dnes v Praze byl zaběhat, ucítil jsem vůni čerstvého chleba z pekárny. Když vyběhnu v Pekingu, cítím jen smog a znečistění,“ řekl Liou a poznamenal, že zatímco čínské metropole jako Šanghaj snesou srovnání s japonským Tokiem či americkým New Yorkem, čínský venkov je zcela odlišný.

„Když přijedete na venkov, uvidíte třeba haldy odpadků. Čínské řeky jsou velmi znečištěné. Když teď projíždím Evropou a vidím, jaké tu máte krásné řeky, říkám si, jaká škoda, že takové netečou také u nás doma,“ prohlásil spisovatel, jehož příští kniha má vyprávět o tom, „co cítí a jak přemýšlí lidé, kteří denně dýchají jedy“.

Zhruba devadesátiminutová diskuse v Praze se uskutečnila v rámci spisovatelovy současné cesty po Evropě. Liou Čen-jün již navštívil Švédsko a Nizozemsko, z Česka nyní bude pokračovat do Rakouska, Itálie či Německa.

„Tato cesta vznikla díky tomu, že mé romány jsou přeložené do více než dvaceti jazyků. Jedeme po stopách mých knih,“ vysvětlil autor. Českou část turné podpořili Konfuciův institut při Univerzitě Palackého v Olomouci a také nakladatelství Odeon, jež loni vydalo Liouův román nazvaný Manžela jsem nezabila.

V Číně se ho za čtyři roky od vydání prodaly dva miliony kusů a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Podle spisovatele na knihu celosvětově vyšlo zhruba dva tisíce recenzí včetně ohlasů v globálních médiích typu amerického listu New York Times.

„Manžela jsem nezabila je přitom má zhruba dvacátá kniha. Ty první se ale tak dobře neprodávaly, upřímně i proto, že jsem tehdy psal hůř,“ prohlásil letos devětapadesátiletý autor. Ten prý dnes hotový rukopis nakladateli odevzdá teprve ve chvíli, kdy je přesvědčen, že stvořil lepší dílo, než byla jeho předchozí.

Román Manžela jsem nezabila vypráví o vesničance Lotos, která se s čínským státním aparátem pustí do boje za svá práva. Když zjistí, že je podruhé těhotná, naoko se rozvede s manželem, aby porozením druhého dítěte neporušila čínské zákony. Do roku 2015 takzvaná čínská politika jednoho dítěte zakazovala, aby ženy porodily více než jedno dítě.

V románu se Lotos s manželem dohodne, že se po porodu znovu vezmou. Když tak chce hrdinka učinit, zjistí, že její muž si mezitím našel mladší partnerku.

„Zodpovědností spisovatele je mluvit za ty, kteří zůstávají opomíjeni a jejichž hlas není slyšet. Už z toho, že můj román byl přeložen do tolika jazyků, vidíte, že slabý hlas Lotos slyšelo poměrně dost lidí,“ konstatoval autor.

Nakladatelství Odeon knihu vydalo v překladu Zuzany Li, která na začátek textu oproti originálu umístila seznam postav. „Liou rád používá jména, která charakterizují postavy. Čeština ale něco podobného neumožňuje,“ vysvětlila během debaty překladatelka.

„Abych čtenáře neochudila o význam jmen a humor, který je s nimi spjatý, rozhodla jsem se sepsat seznam postav,“ dodala Zuzana Li a upozornila, že podobné seznamy již v českých překladech čínských děl mají tradici. Tentýž krok při překladu klasického románu Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze I. z konce 16. století učinil současný sinolog Oldřich Král, když pro lepší orientaci českého čtenáře rovněž vytvořil seznam postav.

Liou Čen-jün, rodák z nejlidnatější čínské provincie Che-nan, vystudoval čínštinu a literaturu v Pekingu. Má za sebou ale také pětiletou službu v čínské armádě. Chvíli se živil jako středoškolský učitel, pak jako novinář přispíval do Rolnického deníku.

„Moje maminka neuměla číst ani psát. V dětství mě ani nenapadlo, že bych sám psal, natož že bych se tím mohl uživit,“ řekl v Praze autor, který prý při studiích vynikal v matematice a filozofii. Dnes oba tyto obory doporučuje zvládnout všem, kdo chtějí také psát.

„Já ale píši proto, že mi to dává možnost propůjčovat hlas postavám, které pak mluví samy za sebe, nikoliv za autora. Sám rád poslouchám, takže když napíšu nějakou knihu a její postava mluví za sebe, je mi příjemné poslouchat její hlas,“ podotkl.

Otázkám na cenzuru a svůj vztah ke Komunistické straně Číny, které mu položilo pražské publikum, se spisovatel vyhnul. Na konto cenzury pouze poznamenal, že v čínském knižním průmyslu žádná neexistuje, rukopisy posuzují pouze nakladatelé a redaktoři.

„U filmů je to jinak, ty musí schválit oficiální orgány. Asi proto, že dočíst knihu by úředníkům zabralo příliš mnoho času, kdežto na film jim stačí mít dvě hodiny,“ řekl spisovatel v žertu.

Podle jeho románů dodnes vzniklo sedm celovečerních snímků. Filmovou adaptaci Manžela jsem nezabila pod názvem Já nejsem Lotos Pchanová natočil čínský režisér Feng Siao-kang, film se za Liouovy účasti promítal toto pondělí v pražském kině Evald.

„Kniha a film se velmi liší. Román je dlouhý, zabírá větší rozpětí příběhu a účinkuje v něm více postav, kdežto film má pouze dvě hodiny,“ srovnal autor. Ve filmu například chybí třetí část knihy, kterou Liou považuje za nejlepší. S adaptací je přesto spokojený, poukazuje na to, že snímek obdržel ceny na festivalech v kanadském Torontu, španělském San Sebastiánu, na Tchaj-wanu či nejnověji tento týden v Hongkongu.

Pražskou návštěvu Liou Čen-jüna ve středu večer opět v kině Evald završí promítání další filmové adaptace jiné jeho knihy nazvané Vlídné slovo nad zlato. Jako svůj celovečerní debut ji natočila mladá režisérka Jü-lin Liou, absolventka newyorské filmové školy a laureátka studentského Oscara za krátký film Door God.

Další z Liouových románů v překladu Zuzany Li nakladatelství Odeon vydá letos na podzim pravděpodobně pod názvem Kuchař, chmaták a realitní magnát.