Žijeme v době byznysmenů, vládnou Hollywoodu i Bílému domu, řekl na Febiofestu režisér Ferrara

Jestli se o novém americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi dá prohlásit jediná dobrá věc, pak ta, že skutečně říká, co si myslí. Na festivalu Febiofest to v pátek konstatoval hlavní host přehlídky, známý americký režisér Abel Ferrara.

Ten roku 1990 natáčel část svého filmu Král New Yorku v Trumpově hotelu. „Donalda znám z 90. let. Musím mu přiznat, že takový byl vždy, má srdce na dlani. Nepřetvařuje se, opravdu říká, co si myslí. To je asi jediná dobrá věc, která se o něm dá říct,“ prohlásil Ferrara, podle nějž do té doby Trump žádného filmaře do svého hotelu nepustil.

„Nám povolil hodinové natáčení pod podmínkou, že se herec Christopher Walken vyfotí s jeho tehdejší ženou Ivanou,“ dodal v narážce na Ivanu Trumpovou, rozenou Zelníčkovou, podnikatelku českého původu narozenou ve Zlíně.

Podle Ferrary tento zážitek ilustruje, jakou mají filmy sílu. „Je to ten případ, kdy se hvězdná síla setká s establishmentem. Filmové hvězdy jsou národ sám pro sebe, svým způsobem mají až nadpřirozené schopnosti,“ konstatoval režisér.

V jiné části tiskové konference hovořil o tom, jak se Spojené státy proměnily po teroristických útocích z 11. září 2001.

„Doba bezprostředně po útocích byla krásná v tom, jak Newyorčané táhli za jeden provaz. Ale pak začala jakási trumpizace Ameriky. K moci se dostali bohatí, mezinárodní finanční gangsteři, a v podstatě New York ovládli,“ řekl Ferrara, když vysvětloval, proč dnes žije v italském Římě.

„Žijeme v době byznysmenů, kteří vládnou v Hollywoodu stejně jako teď v Bílém domě. V Evropě si režisérů víc vážíte, kdežto v USA je nulová umělecká svoboda.“

Jedním z mála filmařů, kdo si ji udržel, byl prý Ferrarův blízký přítel, letos pětaosmdesátiletý český režisér Miloš Forman. „Seznámil jsem se s ním, až když jsem byl starší, ale navázali jsme velmi osobní přátelství,“ dodal Ferrara.

Pětašedesátiletý autor filmů Poručík či z poslední doby Vítejte v New Yorku také vzpomněl na svoji první návštěvu Československa v roce 1974. „Přijel jsem se svojí tehdejší holkou, byl to šílený výlet. Byl jsem student, vlasatý hipík, rozmazlený Američan z maloměsta. Lákala mě romantická představa cesty za železnou oponu. Pak jsem ale nahlédl za kulisy a zjistil jsem, jak to tu opravdu vypadá,“ řekl.

Ferrara si například vybavuje, jak pohraniční stráž zastavila vlak, sebrala mu doklady a nutila ho, aby si oholil knír a vypadal stejně jako na pasové fotce. „Pak mi ti vojáci nabídli nějaký hrozný směnný kurz. Nevěděl jsem ani pořádně, s kým se bavím, jestli jsou to Rusáci nebo někdo jiný,“ dodal v pasáži, kterou prošpikoval několika vulgárními výrazy.

V Praze pak Ferrara prý udělal dojem svými pravými americkými džíny. „Hned první den mi někdo z kapsy šlohl padesát dolarů. Ale americké džíny tady musely být nedostatkové zboží, několik lidí mi nabídlo, že ode mě ty odrbané wranglerky, které mám na sobě, koupí.“

Na tiskové konferenci Ferrara opakovaně hovořil o umělecké svobodě. Právě po návratu z Československa prý teprve pochopil, že svoboda není automatická, a začal si jí vážit. „Stejně tak vám nikdo nedá možnost svobodně se vyjádřit ve filmu jen proto, že jste režisér. Já jsem s filmovou branží vždy bojoval,“ uvedl.

Když prý dnes Ferrara začíná natáčet film, vždy má alespoň hrubou představu o tom, kolik bude stát. „Nikdy bych nedopustil, aby financování ohrozilo to, co chci tím filmem říct.“

V jedné chvíli také pětašedesátiletý režisér zmínil, že před pěti lety přestal pít alkohol a brát drogy. Částečně ho k tomu prý přiměl buddhismus, o nějž se zajímá posledních dvanáct let.

„Drogy a alkohol s buddhismem opravdu nejdou dohromady. Nemůžete se sjet a potom meditovat,“ smál se režisér, který buddhismus popisuje jako filozofii soucitu. Nepopírá, že se projevuje také v jeho filmech. „Nelze zcela oddělit soukromý život od vašeho díla, nejspíš se v mé práci nějak odráží,“ dodal.

Ferrara na Febiofestu promítne mimo jiné svůj nejnovější hraný film Pasolini, jenž se odehrává v roce 1975 a vypráví o tom, jak slavný filmař Pier Paolo Pasolini dotočil snímek Saló aneb 120 dní Sodomy a prožívá obtížné životní období.

„Jako filmaři jsme se od Pasoliniho všichni učili. Já jsem se s ním osobně nikdy nepotkal, ale možnost vypravit se do Říma a promluvit s lidmi, kteří mu byli blízcí, jsem bral jako způsob, jak se k tomuto mému učiteli alespoň pomyslně přiblížit,“ vysvětlil Ferrara.

Na Febiofestu uvede také dva roky starý dokumentární film Hledání Otce Pia, jenž vypráví o Svatém Piovi z Pietrelciny, tedy kontroverzním italském františkánském knězi, jenž trpěl stigmaty a údajně konal zázraky. Pio zemřel roku 1968.

Ferrara tento dokumentární film vnímá jako přípravu pro chystaný hraný film, jenž chce o Piovi natočit příští rok.