Reportáž: Literatura se nevzdává. Lipský knižní veletrh telemostem promluvil i s tureckou autorkou

Od naší spolupracovnice v Německu – Vztahy mezi německým Berlínem a tureckou Ankarou jsou aktuálně nebývale napjaté, v Německu se blíží volby, Evropa stojí před zatáčkou doprava. Lidé potřebují diskutovat, klást otázky a hledat na ně odpovědi. Literatura tuto potřebu dokáže uspokojit. Podmínkou je ovšem svoboda projevu.

Letošní právě skončený Lipský knižní veletrh si dal za cíl poukázat na to, že na světě existují autoři, kteří jsou za tuto možnost trestáni. Pozvaní turečtí literáti bohužel do Lipska dorazit nemohli. Místo pro pronásledovanou autorku Asli Erdoganovou na prestižní "modré pohovce" tak zůstalo prázdné, při telemostu ale sdělila, že "nelze psát, aniž by si člověk nespálil ruku".

Erdoganová vyzvala svět, aby při sledování zpravodajství neztrácel naději, a zdůraznila roli literatury: psaní, čtení a diskutování považuje za jednu z nadějných možností, jak současná politická zemětřesení ustát.

Téma interkulturality jakožto výzvy současnosti si zvolil také cyklus diskusí s názvem My v Evropě. Vedla jej politoložka Esra Küçuková spolupracující s berlínským Divadlem Maxima Gorkého, špičky na scéně takzvaně interkulturně orientovaných divadel. Kdo je vlastně "lid"? Kdo k němu náleží a kdo už ne? A co migranti? Mohou k "nám" také patřit? A mohou o tom i psát? zaznívalo v diskusi.

Kromě mnoha intelektuálů tureckého původu – Yavuze Ekinciho nebo Denize Utlua – na diskusi vystoupila "enfant terrible" moldavské literatury Nicoleta Esinencu, jejíž monolog nazvaný FUCK YOU, Eu.ro.Pa! v Moldávii vyvolal poprask a jeho vydání bylo zakázáno.

Esinencu si povzdechla, v jaké to žijeme době, když se musí potýkat s tak tvrdou cenzurou.

Reportáž: Literatura se nevzdává. Lipský knižní veletrh telemostem promluvil i s tureckou autorkou

Dalších 9
fotografií

Cenu Lipského knižního veletrhu dostala Nataša Wodinová za knihu Přišla z Mariupolu. Ve své literární biografii zpracovala život vlastní matky, která byla za druhé světové války deportována do Německa a totálně nasazena. Jedenáct let po skončení války si vzala život a zanechala po sobě dvě malé dcery.

Wodinová příběh matky sepsala, aby si co nejvíce lidí připomnělo hrůzy nacistického režimu. Balancování na hraně fikce a nonfikce vede k neobyčejně autentickému literární zážitku. Předsedkyně poroty kritička Kristina Maidt-Zinkeová při udílení ceny pochválila melancholii jakožto produktivní literární stav a zdůraznila roli umění v dobách takzvaných lživých zpráv. "Literatura byla vždy transfaktická. Literatura se nikdy nevzdává," prohlásila.

Jímavé a inspirativní bylo setkání s Annou Kimovou, Rakušankou s jihokorejskými kořeny. V bezmála čtyřiceti letech se rozhodla zúčtovat se zemí svého původu – podnikla cestu do Koreje a vyzpovídala spoustu lidí. Tak vznikl román Velký návrat domů, do nějž autorka vložila všechnu svoji lásku k poznávání nových kultur.

Soul roku 1960: Johnny Kim, jeho milenka Eve Moonová a její nejlepší přítel uprchnou před násilnickou bandou ve službách jihokorejské vlády, která záhy padne. Jenže minulost hrdiny dohoní. Anna Kimová v románu odkrývá krutost hegemonie moci Japonska nad Koreou a především ukazuje, jak neodlučitelně je politika a doba, v níž žijeme, spojená s naší osobní historií.

K tomu všemu je potřeba zejména nadhled. Ten bylo možné získat na litevském stánku, který byl tento rok coby host veletrhu středem pozornosti. Litevci se předvedli jako lehce melancholický, ale veselý národ, který stojí za to navštívit a také číst knihy litevských autorů.

V Lipsku vystoupily litevské hvězdy jako například básník Tomas Venclova či esejista, básník a matematik Eugenijus Ališanka, jenž na veletrhu představil svazek esejů Trhliny. Současný svět a svoje intuitivní psaní přirovnal k letu netopýrů, kteří se pohybují nekoordinovaně a do všech směrů, točí se zničehonic vzhůru nohama: lidé myslí a hovoří také ve skocích, žádné náhodné, nadbytečné myšlenkové pohyby, nikdy ne rovně. Každý takový přemet-myšlenka má smysl.