Režisérka Nvotová na Febiofestu představila film o znásilnění. Týká se každé desáté ženy

Když slovenská režisérka Tereza Nvotová začala natáčet svůj nový hraný film Špína, věděla, že bude stát a padat se scénou znásilnění.

Snímek vyprávějící o sedmnáctileté dívce, kterou sexuálně napadne její učitel matematiky, Nvotová představila tento týden na pražském Febiofestu.

„Věděli jsme, že ten film stojí a padá se scénou znásilnění. Že když ta scéna nebude přesvědčivá, divák se snímkem těžko půjde dál,“ řekla Nvotová, která prý klíčový moment příběhu chtěla stejně jako celý film odvyprávět z pohledu sedmnáctileté dívky.

„Nesnažili jsme se trumfnout nejbrutálnější scény znásilnění ve světových filmech ani to dělat tak, jako že točíme porno, to zkrátka nešlo. Naší ambicí bylo, aby to divák prožil s hrdinkou, a tím pádem rozuměl tomu, čím si protagonistka prochází následně,“ dodala.

Slovenská scenáristka snímku Barbora Námerová na tiskové konferenci zmínila častý dotaz diváků, tedy proč se dívka při znásilnění nebrání. „Spoustě lidem přišlo zvláštní, že se znásilnění odehraje v domácím prostředí, že ta holka nekřičí a výrazněji se nebrání. Ale to byl záměr,“ vysvětlila Námerová, podle níž jde o pouhé sterotypy.

„Traduje se, že když dojde k pokusu o znásilnění, dívka křičí, brání se a všichni jí okamžitě přiběhnou na pomoc. Že k tomu dochází v temných uličkách, v noci a tak podobně. Podle statistik se ale bohužel většina znásilnění přihodí doma, za světla, a útočníkem je velmi často ne cizí člověk, ale někdo z blízkého okolí,“ řekla Námerová.

Oběti často znásilnění nevnímají jen jako nevyžádaný sex. „Spousta dívek se při něm bojí o život, je to mnohem hlubší zásah do soukromí nebo osobního prostoru,“ popsala Nvotová.

Ta si prý téma filmu vybrala mimo jiné proto, že je ve společnosti přehlížené „Podívejte se kolem sebe, moc se o tom nehovoří, nikdo o tom nechce nic moc dělat, je to taková depka. Zároveň panují různé mýty. Právě proto jsme téma znásilnění zpracovali tak, aby vycházelo z niterné zkušenosti obětí, to byl cíl,“ doplnila.

Režisérka Nvotová natočila hraný film o znásilnění, světovou premiéru měl v Rotterdamu

Film Špína se natáčel mimo jiné ve funkční psychiatrické léčebně na Slovensku, jeho autoři však prý nechtěli stigmatizovat psychiatrickou péči. „Naopak si myslíme, že lidé, kteří něčím podobně traumatickým projdou, by o tom měli hovořit, ne se uzavírat sami do sebe,“ zdůraznila Nvotová.

Také ale řekla, že psychiatrická péče na Slovensku na rozdíl od té české neprošla reformou. „Aby se tyto reformy staly, aby se zvýšily stavy doktorů, aby ti doktoři nebyli vyhořelí, chce to změnu systému, i legislativní. A tím se vracíme zpět ke zdroji problémů, jímž je politika,“ upozornila Nvotová.

V Česku je podle ní problém jiný. „Podle statistik je v Česku znásilněna každá desátá žená, to je dost. Leckdy to vypadá, že lidé ani nevědí, co znásilnění pořádně je. Sami si ho natáčejí, mají důkazní materiál a mnohdy si neuvědomují, co udělali. O tom je třeba se bavit,“ vyzvala Nvotová.

Tato devětadvacetiletá Slovenka dlouhodobě žijící v Praze sice na pražské FAMU vystudovala dokument, filmem Špína ale nyní završuje magisterské studium katedry režie.

„Nedovolila bych si pustit se do tématu, o němž jsem se předtím nedozvěděla nejvíc, co mohu. Vždy je nutné udělat nějaký výzkum tématu,“ reagovala Nvotová na dotaz programového ředitele festivalu Michala Hogenauera, zda při natáčení využila dřívější dokumentární praxi.

Ta se podle Nvotové projevila spíš při obsazování postav. „Do rolí dětských pacientů na psychiatrii jsem se nebála obsadit neherce z dětských domovů a diagnostických ústavů. Pracovali jsme s nimi improvizačním, intuitivním způsobem,“ upřesnila režisérka, které prý pomohlo, když s dětskými neherci komunikovala ne jako jejich nadřízená, nýbrž spíš jako by hovořila s přáteli.

Film Špína měl premiéru koncem ledna na mezinárodním festivalu v Rotterdamu, do české distribuce jej 20. dubna uvede společnost Falcon.

Podle producenta Miloše Lochmana snímek dále čekají uvedení na přehlídkách v litevském Vilniusu, belgickém Bruselu, německém Wiesbadenu či na slovenském Art Film Festu. Do slovenské distribuce film vstoupí v červnu.

„Další uvedení záleží na sales agentovi, jímž je agentura Film Republic. Doufáme, že odvede dobrou práci,“ dodal Lochman.

Na pražském Febiofestu bude film k vidění ještě ve čtvrtek 30. a v pátek 31. března, v květnu bude v rámci festivalových ozvěn promítnut v Hradci Králové, Pardubicích, Brně, Olomouci a Mikulově.