Knižní tipy: Dějiny třikrát jinak, ale pokaždé bez iluzí

Když z monstrózní reformace vzejde prejt
Peter Ackroyd: Dějiny Anglie II − Tudorovci
2016, Nakladatelství BB art, přeložil Zdeněk Hron, 480 stran, 499 korun

Okázale smířlivou povahu Britů musí děsit vědomí, že rozhodující mocenský vzmach Anglie nastal v tudorovském období vymezeném krutovládou Jindřicha VIII., masového vraha zapuzených královen i přisluhovačů, a mistrovským lavírováním jeho neprovdané dcery Alžběty I. Řeky krve prolité za monstrprocesů anglické reformace, kterou oproti zbytku západní Evropy od poloviny 16. století řídili přímo Tudorovci, popisuje vyhlášený rebel ze silné poválečné generace britských prozaiků Peter Ackroyd. Na rozdíl od svého kouzelně strukturalistického obrazu Benátek tak činí přísně lineárně. Z jeho div ne "státoprávního" podání by se zdálo, že tím dílu zaručí pouze fundovanost. Autor však všechny ty popravy plodící další pikle nahlíží ještě s potměšilým šklebem. Výsledný prejt zvaný "anglikánství" podle něj očividnou sekularizací zasáhl samo vnímání zbožnosti a přerozdělením půdy zavdal na další problémy.

Křidýlko, nebo stehýnko? A co myšlenkový šašlik?
Christoph Ribbat: V restauraci aneb Příběhy z břicha moderny
2016, Nakladatelství Prostor, přeložila Daniela Petříčková, 284 stran, 297 korun

Instituce restaurace se za čtvrt tisíciletí proměnila ve svatyni náboženství pro masy, což německému literárnímu vědci Christophu Ribbatovi poskytlo příležitost, jak rozčeřit stojaté badatelské vody a předložit menu na pomezí historie, sociologie a epikurejství. Ribbat strhne čtenáře způsobem, kterým své postřehy servíruje − v zájmu objektivity prý radši zasyrova. Metodou výkladu se mu stal historkami prošpikovaný šašlik v nejuhlazenějším slova smyslu. Montáž prostřihů, jakou kdysi využil John Dos Passos v románu Manhattanská přestupní stanice, ukazuje nejen to, jak pizzerie, rotující suši, nouvelle cuisine či sériová gastronomie à la McDonald's ovládly svět jídla. Hlavně přikládá důvody a výhledy. Restaurace je odedávna místem, kde host rafinovaně předvádí obsluze svůj status, a nyní i jedním z mála dějišť srážky dvou sociálních bublin, s jejichž existencí si Západ neví rady.

Podle sebe soudím tebe. I jako expertní historik
Julian Barnes: Flaubertův papoušek
2016, Nakladatelství Odeon, přeložil Miloš Urban, 256 stran, 269 korun

Představu, že celá slavná historie je leda soustava ok spletených pochybnými autorskými provázky, nezpopularizoval v literatuře nikdo líp než Julian Barnes. Ba co víc, vrstevník Petera Ackroyda a snad největší žijící britský spisovatel učinil ošidné interpretace minulosti a zrádnou paměť bytostným zájmem svého psaní, neboť vážně tvoří skvělé téma na román. Česká reedice Barnesovy programní prózy, jež se ústy stárnoucího učence snaží porozumět milovanému francouzskému modernistovi Gustavu Flaubertovi, předvádí Barnesovo frankofilství podrývající ostrovní lpění na "uměřeném zdravém rozumu". Kniha pojatá jako obří klip složený z mozaiky legračních odskoků, slepých uliček a fint potvrzuje, nakolik zásadně jsou životy druhých nepoznatelné, dokonce nehledě na renomé "experta". Každý obraz osoby, která není v naší kůži, vždy vypovídá mnohonásobně víc o subjektu toho, kdo ji posuzuje.