Liliane Giraudon: Srstí

Špehýrka

Stál a ve světle onoho dopoledne bedlivě pozoroval předměty vystavené ve vitrínách. Co viděl, jej omračovalo.

Znovu, s jakousi až nábožnou obavou, se oddával pozorování, při němž se záhadnost pozorované věci ještě vyhrotí, místo aby se vyčerpala. Takto mu před očima míjely, ve zpomaleném záběru, který sám režíroval, vnější pohlavní ústrojí kajmana, děloha mladého Aepycamela, houbovitá hmota bizoního pyje, prostata paovce hřivnaté...

Opět mohl zkonstatovat, že vnější pohlavní orgány jsou u lemura tmavého vyvinutější než u makaka a že mozek vykastrovaného vlka je objemnější než mozek vlka divokého. Na závěr, v jiné místnosti, srdce vorvaně, jež se mu toho dne jevilo tmavé a rudě protkané žilami. Představil si je vyschlé a zachvácené plameny.

Potkal ji před sbírkou jazyků. Z pouhého pohledu, který na něj vrhla, pochopil, že ho chce. Pomyšlení na rychlovku před vysokou vitrínou, v níž byly tyto sklenice vystaveny, mu přivodilo okamžitou erekci. V jejích očích vyčetl u žen neobvyklou kombinaci: poddajnost nerozlučitelně spjatou s čistou vůlí. Právě tento žlutý svit, vyzařující v letmých odlescích, který jako by se jí sem tam zachvěl v hloubi očních důlků, jej přiměl k rozhodnutí.

Když se s ní dal do řeči, všiml si, že pomalu svírá ruce, jejichž krátké prsty se mu protivily.

Prsa nebyla moc vidět a nelíbily se mu její hýždě, příliš ploché, ani obrys pánve pod plisovanou sukní, jejíž zelenavé odstíny se opakovaly v ponurých záhybech. Ale hlas byl krásný. Svérázný. Kultivovaný hlas, jak se říká. Právě to rozhodlo: hudebnost hlasu a ten přísvit v očích, postřehnutý během vteřiny, když naklonila hlavu.

Nyní seděl vedle ní v autě, jež zmatečně řídila. Hotel zamítla a vezla jej k sobě.

Přejížděli mosty. Vyhrnul jí sukni, aby ji hladil po stehnech, jež se mu zdála poněkud hubená. Tam o něco výš však byla kůže jemná a dívka, už teď, vlhká. Nutil se k nejvyšší možné necitelnosti, upíraje zrak na stromy a jejich větvoví, lemující vysokou třídu, jež polykala jejich vůz.

Říkal jí v duchu „dívka“, protože se nechtěla představit. Při bližším pohledu šlo poznat, že už není nejmladší; měla v sobě něco staropanenského, jakousi kůži, která občas naroste některým ženám, i když jsou třeba vdané nebo i několikrát obtěžkané. Ne, s vdavky to nic společného nemělo. U těchhle žen, aniž by se tomu mohly ubránit, vyostřovala postupně trpkost let, jež na ně dosedala, drobnosti a mánie přežívajícího, dočista znetvořeného dětství. Podobaly se špatně naroubovanému ovoci: nikdy nemohly dosáhnout oné poněkud měkké a vzácně vonné sladkosti, jíž z nedostatku lepšího označení říkáme zralé ženství. Zplozeny v polospánku zřídkavým semenem znaveného a stárnoucího milence si po celou dobu své často chaotické existence nesly v žilách spořivost i beznaděj, jež se tak úzce snoubily v prvních chvílích jejich početí.

Už by málem v bludišti svého snění zašel ještě dál, když tu mu poněkud surově odstrčila ruku, kterou zapomněl mezi jejími stehny.

Jak žila? Položil jí tu otázku, což bylo jistě nepatřičné, neboť ji pak slyšel prohlásit, hlasem, jehož odhodlání jej překvapilo, že nacházejí-li se v tuto chvíli na témže místě, je to za jasně stanoveným účelem, k jehož naplnění není třeba sebemenšího vysvětlování.Tehdy si všiml, že se právě usazuje v nové krajině, podivuhodně kontrastující s tou, jež rámovala první minuty jejich setkání. Zatímco mluvila, pozoroval její ústa a všiml si, že zuby v nich má malé a tak pravidelné, že vypadají opilované. Právě tento detail jej upoutal tak silně, že mu nepochybně znemožnil přesně pochopit smysl věty, jejíž synkopický rytmus nádherně prodlužovala překvapivá ozvěna útoku. V tu chvíli mu z ní utkvěla jen surovost jednoho členu, použitého jako sloveso a nikoli podstatné jméno – zda se jednalo o slovo „píchat“, to nedokázal s určitostí rozhodnout –, byl si však jist, že tento pojem dávala vášnivě do protikladu s tím, co označovala jako výhradně mužskou vlastnost, tedy se „strukturovaným jazykem“.

Kontrast koitu a jazyka, odhalující nestoudný zdroj druhého z obou, jej znepokojil, neboť žádná četba a žádný z rozhovorů posledních měsíců, jakkoli početné byly, mu neposkytly paradox takové svěžesti. Zaúčinkovalo to na něj jako oranžáda a začal se usmívat, s novou rozkoší, jakou nejspíš během svých početných a různorodých loveckých výprav ještě nikdy nepocítil.

Vůz vjel do dvora, kde stál bungalov.

Jízda směrem k jižnímu předměstí je přiblížila mořskému břehu. Kvůli nedalekému seřaďovacímu nádraží byli racci neklidnější než v centru. Vzpomněl si, jak jako malý chodíval s bratrem na ryby. V tu chvíli se mu vybavil jeden obraz, vynořivší se sice ze skutečně prožité minulosti, ale nyní naprosto obscénní: hemžící se hromada červů, vhozených na dno kýblu.

Bungalov byl postavený z tmavého dřeva, kontrastujícího s kvalitou stromů ve zpustlé zahradě. Před jedním z francouzských oken v místnosti, již nazývala svou ložnicí, se rozprostírala velká terasa. Mořští ptáci, obrovští racci s černýma nohama a racci chechtaví, si zde zvykli sedávat, protože tu pro ně nachystala jakási krmítka, do nichž jim denně házela ryby, jež jí dával spřátelený rybář.

Vysvětlila mu, že to jsou takzvané ocucané ryby, tedy ty, jež byly napadeny jinými a které rybáři, když je vyloví ze dna sítí, kvůli jejich okousanému vzhledu nemohou prodat.

Vnitřek domu byl plný lastur, rozvěšených sítí, vysušených hvězdic, jež si díky jakémusi neznámému postupu uchovaly svou nafialovělou kůži. Na první pohled vypadaly stejně živoucí a tělesné jako ve chvíli, kdy je kdosi vytrhl jejich živlu. Avšak to, co jej ohromilo nejvíc, bylo neuvěřitelné množství panenek a plyšových zvířátek, jež pokrývaly postel, rohy místnosti a celé schodiště. Zasmál se, aby zamaskoval znepokojení, a podotkl, že sama rozhodně nespává.

Chtěla mu pak ukázat „dětský pokoj“, za dveřmi, kterých si předtím nevšiml. Skutečně tam byl miniaturní, plně vybavený dětský pokojíček, maniakálně dokonalý. Děti (hadrové panenky, plyšoví psi a kočky všech velikostí a barev) tu spaly se skelným, upřeným pohledem, v pozicích, jež v žádném případě nebyly výsledkem náhody, nýbrž opravdové scénografie.

Nabídla mu mléko. Teď už to ale chtěl mít rychle za sebou a začal ji svlékat. Měla velice bílou kůži, jakoby poprášenou mastkem. Chtěla přivřít okenice, aby ztlumila světlo, a poprvé na něj upřela oči plné chtíče.

Ležel na zádech napříč přes postel. To ona byla nahoře a osedlala si ho s obratností a autoritou, jakou doposud u žádné ženy nezažil. Poprvé v životě se mu zdálo, že jeho úd nepatří jemu, ale že je těsně obepnutý jakýmsi pružným a jemným pouzdrem a pouze se oddává pohybům, řízeným činností svalů.

Roztáhla mu ruce do kříže a přes obličej přehodila nějaké prádlo. Aniž věděl proč, pomyslel si: „Je to tak, nikdy, nikdy, nikdy jsem se nemodlil.“ A právě v tom okamžiku ho přepadl pocit, že nejsou sami.

Cosi za stěnou se pohnulo. Navoněné prádlo tu bylo jen proto, aby zakrylo jiný pach, vzdáleně připomínající pach šelmy, který, jak by přísahal, zaplavil místnost o několik vteřin dříve.

Bleskově se vztyčil a uchopil rukama černou kštici, aby za ni zatáhl. Vlasy se oddělily od dívčiny lebky a osvobodily na krátko ostříhané plavé kudrny. Rozesmála se a snažila se mu paruku nacpat do úst. Jal se žvýkat lesklé černé prameny a pohrával si přitom s jejími ňadry, jež se k němu vzpínala a jež by si nyní přál objemná a těžká, podobná ňadrům jisté sochy, která v jeho vzpomínkách pomalu pohybovala zdviženými pažemi. Chtěla jeho semeno, pokoušel se je však zadržet a prohlásil, že nechce ta spodní ústa, ale ta druhá. Ta se zuby.

Odmítala ustoupit a pomocí obratných pohybů pánve se jej pokoušela porazit. Vytrval však, a když soustředil síly, podařilo se mu ji převrátit a dostat pod sebe. Zašátral po kousku prádla a poté, co nyní zakryl obličej jí, se ze všech sil snažil přivést ji ještě jednou k vrcholu. Zatímco křičela, přidržoval rukama navoněnou látku a současně s chladnou zběsilostí zkoumal dřevěnou příčku, již měl před obličejem. A tam, mezi spoustou rybářských sítí a hvězdic, najednou jasně rozpoznal škvíru, v níž zářilo oko. Hrozivé, žluté oko lemované rudou, jaké nemohlo patřit žádné lidské bytosti. Zvíře. Mohlo to být jedině zvíře. Ve chvíli, kdy se jejich pohledy setkaly, vyvrcholil a skácel se na dívku, neschopný dál se ovládat. Stehna, vlasy, tahle žena není žena. Není. Pocítil závrať, jako by donekonečna padal nějakým vlhkým střevem a nakonec se zhroutil v jakémsi teplém chlívku. Stehna. Vlasy.

Nepochybně ztratil vědomí.

Když přišel k sobě, natažený na zádech a nyní sám v místnosti (zvuková kulisa se proměnila hlukem koupele, již někdo kdesi blízko napouštěl), naklonil se k příčce, aby v ní našel špehýrku, pomáhaje si rukama, jež nahmatávaly, jako to dělají slepci, nedokonalosti dřeva.

Našel ji velmi rychle. Ano, v obrysu o něco tmavšího suku se dala rozeznat nenápadná stopa drobounké škvíry, přesně tam, kde viděl lesknoucí se oko. Když si vybavil pohled, jejž si vyměnil s neznámým, cítil, jak se mu sevřelo srdce.

Nezdálo se mu, že by zahlédl hněv, nýbrž nesnesitelné utrpení, utrpení někoho, před jehož očima se odehrává výjev, jejž nelze přetrpět, jako by ho tam uvázali, k okénku pekelné kabiny, v níž se odehrává film o jeho vlastním neštěstí.

V tu chvíli se mu vrátila vzpomínka na tupý úder, který otřásl příčkou ve chvíli, kdy ztratil vědomí. Tupý úder a zápach podestýlky, který, jak si teď ověřil, mezitím úplně zmizel, tak dokonale, že sám začal pochybovat o tom, co onoho zimního dne v této neznámé místnosti prožil.

Zapálil si cigaretu, kterou našel v pouzdře z rohoviny na stolku poblíž postele. Tabák mu poskytl pocit pohody.

Podlaha, pokrytá lososově růžovým kobercem, byla posetá zvířaty. Plyšová zvířátka, která popadala z postele, ležela na hromadě a jejich teplé odstíny kontrastovaly s křiklavějšími barvami hadrových panenek, jejichž vykloubené údy se proplétaly s vlasy z nastříhané vlny. Jeho pohled dospěl k jeho vlastním bosým nohám a svezl se až ke kotníkům. Málem vykřikl: celou kůži měl pokrytou šupinami. Pokusil se uklidnit zběsilý tlukot srdce.

Byl to pouhý světelný odraz lampy z vyčiněné rybí kůže, kterou dívka právě rozsvítila. Hodila mu oblečení a oznámila, že taxi tu bude za několik minut.