Recenze: Malíř Havekost v Rudolfinu vystavuje antirealistické obrazy, zvětšil i Burianovu ilustraci

Než se malíř Eberhard Havekost pustí do nového obrazu, prý zažívá nudu. „Pak jednoho dne dostanu nápad, který mě aktivuje,“ říká nenápadný padesátiletý muž, který je profesorem na akademii v Düsseldorfu.

Jeho obrazy vlastní například newyorské Muzeum moderního umění. Nedávno jeho tvorbu představilo berlínské centrum současného umění Kindl a nyní velkou výstavu nazvanou Logik otevřela pražská Galerie Rudolfinum. Potrvá do 2. července.

Malíře, který rád fotografuje a nejrůznější snímky pořízené obvykle mobilem také sbírá, prý z letargie nejčastěji probere právě fotografie. 

„Když natrefím na takovou, která ve mně vyvolá averzi nebo naopak pocit blízkosti, a když cítím, že si fotka žádá nějakou proměnu,“ popisuje počátky svých pláten Havekost.

V Rudolfinu si svou přehlídku na rozdíl od berlínské výstavy sestavil sám, což dělá většinou. Kurátorovi a řediteli Galerie Rudolfinum Petru Nedomovi tak zbyl pouze prostor pro výklad děl.

„Naše obecně rozšířená snaha promítat si významy i do obrazů, které programově a záměrně žádný význam nemají, je v jistém smyslu jedním z iniciačních momentů Havekostova díla,“ píše Nedoma v katalogu.

Obsahy se ale neztrácejí v Havekostově díle pokaždé. Hned první obraz pražské výstavy bude návštěvníkům mile povědomý. Malíř na třímetrové plátno zvětšil ilustraci Zdeňka Buriana, na které je pravěká krajina s tlupou pralidí.

„Říkal jsem si, že by se pro tuhle výstavu obraz hodil, i když jsem ho přímo pro Prahu nemaloval,“ říká autor o loni dokončeném plátně.

Recenze: Eberhard Havekost v Rudolfinu vystavuje antirealistické obrazy. Nevyvolávají vůbec žádné asociace

Dalších 6
fotografií

Když však má mluvit o obsahu, poukáže raději na "příběh", který vyplývá mimo obraz až ze spojení s dalšími třemi díly: po Homo erectus erectus následují dvě expresivní abstrakce nazvané Vyhnání z ráje a významovou tečkou je šedý, realistický obraz rozvodových skříní na fasádě domu.

S významy v Havekostově díle je to ale složité. Ačkoliv za původní materiál k přetváření prohlašuje fotografii, tedy nejrealističtější z umění, se škodolibou pečlivostí pracuje často na vymazání jakékoliv identifikovatelné stopy čehokoliv rozpoznatelného.

Z fotografických předloh zůstávají barevné, navzájem se slévající skvrny, nebo v ještě radikálnějším případě jen čistě jednobarevná plátna, která nevyvolávají vůbec žádné asociace.

Zůstává jen vtipný, sebeironický název: narůžovělé plátno Havekost pojmenoval Optimistický exorcista.

Nenápadný smysl pro humor německý malíř projevuje také v okamžiku, když má podepřít názor ředitele Galerie Rudolfinum, podle kterého honosný, historický interiér výstavy v obrazech probudil nové kvality. „Zvláštním způsobem mi to tady připomíná mé dětství, moje maminka pracovala v Drážďanech v Muzeu přírodních věd, kde preparovala,“ říká s lehkým úsměvem umělec.

Podle kurátora Nedomy je malířovým základním tématem "hledání nepopisné reality, reality nezatížené lacinými emocemi a banalitou donekonečna se opakujících významů". Realitou obrazu je podle Nedomy pouze sám obraz.

Eberhard Havekost ale výklad svého díla, ke kterému se přímo nerad nevyjadřuje, odlehčuje jinými motivy. "Vracím fotografiím chemii," říká například před pastózními, olejovými barvami vymalovanými plátny, které kdesi v prazákladě inspiroval obrázek na displeji tvořený jedničkami a nulami.

Okolní motivy obrazů, které si umělec nejraději seřazuje na zeď galerie sám, bez kurátorské nápovědy, jsou nakonec klíčem k porozumění.

K sérii stejně velkých, blízko za sebou řazených obrazů, na nichž se střídají identifikovatelné náměty se zcela abstraktními, hladkými malbami plnými pastózních barevných tahů, podotkl, že je spojuje pouze stejný formát. Tím je protáhlý obdélník připomínající televizní monitor.

„Je to podobné, jako když se díváte na televizi. Stále stejný formát, ale nejrůznější věci v něm,“ dodává malíř, který byl prý v devadesátých letech minulého století závislý na sledování filmů z videokazet. „Dnes raději sleduji seriály, jsem například fanouškem Farga,“ prozrazuje.

Eberhard Havekost bývá srovnáván s proslulým německým malířem Gerhardem Richterem, kterému je podobný velkými formáty i zpracováváním fotografií.

Havekost se porovnávání snaží unikat, například tím, že parafrázuje konkrétní Richterova díla – stejně jako například obrazy Marka Rothka –, což ukazuje i rudolfinská výstava.

Příležitost k srovnání Havekosta s Richterem se brzy naskytne českému publiku – Národní galerie na konec dubna v Paláci Kinských chystá velkou výstavu Richterových děl.