Knižní tipy: Povídka jako mozaika samoty, migrace i bezvýchodna

Citová výchova pěkně po soudružsku
Edgar Dutka: Matka vzala roha
2016, Nakladatelství Prostor, 176 stran, 197 korun

V povídkové tříšti o sedmnácti střípcích podává laureát Státní ceny za literaturu pro rok 2005 Edgar Dutka příznivější verzi své autobiografie, poznamenané matčiným uvězněním v komunistickém kriminále a živořením v dětském domově. Jeho pásmo textů má jasnou hrdinku, když máti utíká z basy po laně cestou vyhrazenou uprchlíkům padesátých let, a to až do Austrálie. Kniha nepostrádá ani šmrncovní splín v duchu francouzských klasiků, když se vypravěč mezi slečinkami a paničkami propracovává ke slastem světa, zatímco doma na prahu číhá pěstounka úředně prohlášená za jeho "tetu". Nehledě na nerudovské dumky z Malé Strany či poválečnou Vídeň jako z noir filmu britského režiséra Carola Reeda však Dutku pořád dusí samota − "ta panovačná družka", která ho ani po letech nepředá do máminy náruče. Autor se snaží své odcizení zastřít ironií er-formy, ale propálilo se do něj vědomí, že tuhle "citovou výchovu" si nevybral.

Traumata mimo náš "národní" zájem
Kolektiv autorů: Jinde
2016, Nakladatelství Meta / Baobab, ilustroval Jakub Plachý, 140 stran, 180 korun  

V souboru povídek na téma Cizinec v nové zemi, které mladým čtenářům přibližují pocity migrantů ve společnosti naladěné na nezájem o jejich osud, potvrzuje každý ze sedmi přispěvatelů své typické náměty, ne-li zákopové pozice. Ti méně zruční dovedou příspěvek do nejpůsobivějšího krátkého žánru leda k tezovité anekdotě se smutným koncem. Vstoupí-li ale do hry fantaskno, může arabský běženec jako v povídce Edgara Dutky vyskočit z televize do obýváku skoro podle receptu pána Hradčan, kdežto transport Židů do lágru pošle Chaim Cigan (čili Karol Sidon) do časoprostorové smyčky. Ať už běženci bojují o holé přežití jako u Marka Šindelky, který si tu skicoval budoucí román Únava materiálu, anebo jen přilepšují peněžence, připomene to zákon popsaný už u Haliny Pawlowské: Trauma Ukrajinců je nám fuk, dokud o něco dál na západ nezažijeme totéž. A do té doby, panstvo, díky za každé nové ráno.

Zlatý věk hororu vyčerněný do nelásky
Milada Mašinová: Kočky a jiné příběhy o strachu
2016, Nakladatelství Argo, ilustrovala Petra Josefína Stibitzová, 152 stran, 248 korun

Šestice miniatur završená novelou o jednookém trýzniteli koček vrhá do sevření děsu lidské mátohy ve fázi puberty. Jejich bolest drásá přesvědčení, že v příšerně nefér životě je chvályhodné utápět se v hlubinách bezvýchodna − jenže co když se mýlí? Jakkoli se v těchto příbězích zpovídají sirotci z útulků, mladistvé těhotné, sociopatičtí hoši či trosečnice plavící se ve člunu s bláznem, jde o postavy nemilované, a tak lásku ani nepředají. Začínající scenáristka Milada Mašinová − libretistka podobně klaustrofobního komiksu Mor − vykresluje jejich nitro přepjatými gesty vyčtenými z hororů "zlatého věku" třeba od E. A. Poea. Ladění ve stylu "emo" povzbuzují i tóny ilustrací: čerň s paletou šedé, sem tam žíhnutá ledově zelenou. Snad se tím chce naznačit, že dnešní mládež osamělá v davu by měla urychleně přemýšlet, co s vědomím nepatřičnosti provede.