Galerie v Chebu vystavuje snímky ruské mládeže od Antonína Kratochvíla, ten je nyní hospitalizován

V chebské galerii G4 začala výstava fotografií Antonína Kratochvíla. Základ expozice autora, jehož proslavily portréty a reportážní fotografie, tvoří snímky z cyklu Moskevské noci. Kratochvíl v něm zachytil nevázaný život moskevské zlaté mládeže. Výstava potrvá do 28. května.

Autor tuto středu oslaví 70. narozeniny. Vernisáže v Chebu se nezúčastnil se zdravotních důvodů. Již několik týdnů Kratochvíl leží v pražské Fakultní nemocnici v Motole a jeho zdravotní stav je velmi vážný.

Aby chebská fotografická galerie sídlící bývalém špýcharu mohla vystavit byť jen ukázky z různých Kratochvílových cyklů, potřebovala by několikanásobně větší prostor. Proto se výstava zaměřuje pouze na cyklus Moskevské noci, dodal ředitel galerie Zbyněk Illek.

Podle něj jsou z vystavených fotek cítit všechny aspekty Kratochvílovy práce – neobvyklá místa, práce se světlem, skvělá kompozice, volba filmového materiálu i autentičnost, která vtahuje do děje.

Antonín Kratochvíl ve svých fotografiích ukazuje odvrácenou tvář světa. Napříč kontinenty sleduje opuštěné děti, vězně, devastaci životního prostředí či bídu bývalých kolonií.

Československý exulant ale fotil také světové celebrity Boba Dylana, Keitha Richardse, George Clooneyho, Davida Bowieho nebo Liv Tylerovou. Jeho snímky znají čtenáři časopisů Playboy, Penthouse, Vogue, Rolling Stone či Newsweek.

Kratochvíla dále proslavily jedinečné záběry z ozbrojených konfliktů ve Rwandě, Zimbabwe nebo Iráku. V roce 1998 jej časopis American Photo zařadil mezi stovku nejvýznamnějších osobností oboru.

Galerie v Chebu vystavuje snímky ruské mládeže od Antonína Kratochvíla, ten je hospitalizován a jeho stav je vážný

Další 2
fotografie

Řada Kratochvílových snímků vešla ve všeobecnou známost, je držitelem několika cen World Press Photo. "Když fotím celebrity nebo vojáky, vidím v nich především lidi," řekl autor.

Civilně tak působí i fotografie celebrit, představené v roce 2006 knize Persona, doprovázející stejnojmennou instalaci, která putovala v železničních vagonech Českem, Slovenskem a Rakouskem. Herce a herečky Williama Dafoea, Jeana Rena, Harveyho Keitela, Johnyho Deppa, Isabelle Huppertovou a další Kratochvíl zachytil nenalíčené a civilně oblečené.

Mejdany ruské zlaté mládeže na jeho fotografiích již byly k vidění v pražském Mánesu v roce 2010. Soubor Moskevské noci vznikl na zakázku časopisu Vanity Fair.

"Poutník bez domova" Kratochvíl toho zažil hodně. Narodil se roku 1947 jako syn fotografa. Hned po únoru 1948 byl otcův ateliér vyvlastněn a rodiče byli se třemi dětmi vysídleni do Vinoře.

V polovině 60. let se Kratochvíl vyučil zámečníkem, krátce dělal plavčíka a televizního rekvizitáře. Roku 1967 odešel do exilu. V rakouském sběrném táboře pro utečence Traiskirchen mu zabili bratrance a on sám tam spal šest měsíců ve strachu "s ohromným kovovým zámkem v ruce".

Zavděk vzal humanitárním gestem Švédů, ale pašování hašiše z Dánska zaplatil půlročním vězením. Po propuštění se ve Francii nechal naverbovat do cizinecké legie.

Po výcviku na Korsice byl nasazen v severním Čadu. Údajně obsluhoval kulomet v bojích s partyzány řízenými z Libye. Z této doby má dodnes jizvu po zranění, když najel na minu.

Z vojenské nemocnice Kratochvíl utekl a zase zamířil do Dánska, cestou v Amsterdamu potkal krajana Vojtěcha Dukáta a ten ho inspiroval ke studiu fotografie na Rietveldově výtvarné akademii v Utrechtu, již sám navštěvoval. Nizozemci Kratochvílovi přiznali politický azyl, na škole později získal bakalářský titul fotografa.

S americkou novomanželkou Lorie se Kratochvíl dostal do Kalifornie a v roce 1972 začal v Los Angeles pracovat pro nedělní přílohu Times Sunday. Časem se osamostatnil a přijímal zakázky všeho druhu.

V polovině sedmdesátých let se vydal do východního bloku a dvacet let zachycoval život za železnou oponou i život po jejím pádu. V prosinci 1997 o tom vydal knihu nazvanou Broken Dream: Twenty Years of War in Eastern Europe.

K dalším publikacím patří Incognito (2001), Supravvivere (Přežít, 2001), Vanishing (Mizení, 2005).

"Fotografování pro mě bylo léčebnou kúrou. Psychoterapií. Svoje pocity jsem mohl ukládat do fotografií. Fotografie mi dala toleranci a porozumění," řekl v minulosti Kratochvíl, který měl například roku 2012 výstavu Domovina v pražské galerii Leica. A ve filmu Kawasakiho růže Jana Hřebejka si zahrál sochaře emigranta. V současnosti žije střídavě v Praze a v New Yorku.