Recenze: Stream.cz zasel kvalitně, internetový seriál Pěstírna je syrový i po česku umolousaný

Nejprve si to pohnojil a teď musí splatit dluh tím, že vše dobře pohnojí. Tak to chodí mezi pěstiteli marihuany v „prvním thrilleru na českém internetu“.

Těmi slovy internetová televize Stream.cz láká na svůj nový seriál Pěstírna. Po jeho zhlédnutí nelze než konstatovat, že zasela kvalitně.

Mladý český režisér, který si říká Andy Fehu, po svém celovečerním debutu Nenasytná Tiffany pokračuje ve svébytné adaptaci těch nejatraktivnějších filmových žánrů do českého prostředí, kde jsou věci zákonitě vždy trochu umolousanější než v naleštěných hollywoodských kulisách. Zato však v tom nejlepším smyslu rukodělné.

Fehu, který Pěstírnu pro Stream.cz napsal, natočil i sestříhal, se zpočátku lehce inspiruje „posttarantinovskými“ krimi filmy, jaké točí třeba režisér Guy Ritchie a které míchají drsnost s humorem na hraně karikatury.

Leoš Noha tu v roli mafiána k zahraniční inspiraci přidává specifický kousek českého „křupanství“ – od začátku je jasné, že tady nepůjde o žádný velký drogový kartel, nýbrž o lokální „šmelinu“.

Hned jak se hlavní hrdina Ondřej – trochu zevlák, evidentně „hulič“ a majitel growshopu, ale žádný gangster – kvůli dluhům zaplete s mafiány a coby zkušený zahradník je zavřen do stísněného prostoru mezi konopí, tři Vietnamce a drsného šéfa, další inspirace seriálu je jasná.

Muži v maskách vyrábějící kvalitní drogu dominovali americkému seriálu Perníkový táta. Tady se „nevaří“, ale pěstuje a hlavně má Pěstírna mnohem skromnější ambici: zachytit věrně napětí, které vyvolá nedostatek světla i prostoru a přemíra nekvalitní stravy či výparů z chemických hnojiv.

Na Pěstírně je leckdy vidět, že se musí přizpůsobovat formátu devíti čtvrthodinových dílů a kouskovat napětí i zvraty podle rytmu daného tímto formátem. Nejhůře z tohoto pohledu funguje třetí a čtvrtá část, v nichž se Ondřej teprve zabydluje v novém prostředí.

Jenže i v tomto formátu si Fehu najde prostor, jak vytvořit poměrně plastické postavy, jak pomocí přesného, uvolněného dialogu jejich vztahy proměnit, jak z nenávisti během jednoho momentu opilecké upřímnosti učinit přátelství.

Humor, na kterém hodně stála hororová komedie Nenasytná Tiffany, takřka vymizí a ve svém žánru nemá Pěstírna v českém prostředí moc paralel. Po loňském Semestru je evidentní, že Stream.cz nechce zůstat jen u satirických a komediálních seriálů. Vybírá si atraktivní látky, které umí oslovit velmi mladé publikum, ale jež přitom necílí rozhodně jen na náctileté.

Pěstírna až do posledního dílu zůstává především žánrovou hrou – hrou s divákem, postavami, napětím. Není to žádné sociální krimi drama jako Pustina od stanice HBO, nechce jím být a v podobné stopáži, která by vydala na celovečerní film, jím ani být nemůže.

Na druhou stranu i v přemrštěné zápletce, která z jedné ilegální pěstírny marihuany dělá trochu drsnější svět, než jakým by nejspíš ve skutečnosti byl, dokáže být uvěřitelnější než valná většina kriminálek či thrillerů, jaké nabízejí klasické české televize. Alespoň tedy když postavy mluví, když jde o emoce či instinktivní činy.

V posledních dílech klaustrofobní pocit narůstá a byť se seriál občas trefně otře o kulturní rozdíly mezi Vietnamci a Čechy, jde tu čím dál víc především o holé přežití.

Recenze: Stream.cz zasel kvalitně, internetový seriál Pěstírna je syrový i po česku umolousaný

Další 3
fotografie

Pěstírna je syrová i patřičně sprostá, ale není to samoúčelné. Vše jen zesiluje empatii k postavám, které jsou zavřené mezi pár zdmi a hromadou rostlin.

Ty jsou mimochodem skutečné a ze seriálu je poznat, že se nenatáčelo v ateliéru, ale v opravdových prostorách pěstírny, ač s využitím technického konopí. Tedy je to cítit spíše na výkonech herců, kteří si pobyli uvnitř autentického vlhkého temného sklepa.

Jinak je její provoz přizpůsoben žánru, nikoli skutečnosti. V reálu by vše bylo plně automatizované a postavy by nemusely dnem i nocí dřít, tahat pytle hlíny, ručně zalévat či hnojit, aby to vypadalo alespoň trochu jako z laboratoře na velkovýrobu metamfetaminu kdesi na americko-mexické hranici.

V seriálu, kde hlavním hnacím motorem není realismus, však lze podobnou licenci snadno odpustit. Andy Fehu se profiluje jako výrazný žánrový tvůrce, jehož dílům nechybí nápady ani energie.

Pěstírna není celkově tak uvolněná a hravá jako Nenasytná Tiffany, kde bylo větší množství postav i větší prostor pro míchání žánrů a pro vyobrazení faktu, že hrdinové jsou vlastně trosky živořící na hraně bídy a zločinu.

Tiffany míchala komediální krvavý brak s westernem, pohádkou a drobnou, leč výstižnou dávkou sociální citlivosti, Pěstírna se mnohem více blíží žánru čistého thrilleru. A ve chvílích, kdy je mu nejblíže, tak divák lapá po dechu a chce vědět, co bude dál.