Spisovatel Jáchym Topol po osmi letech vydal román. Městský život je přetechnologizovaný, říká

Osm let po vydání své poslední prózy Chladnou zemí spisovatel Jáchym Topol, jeden z nejčtenějších a hojně překládaný český autor, uvedl novou knihu.

Román Citlivý člověk vypráví o rodině, která hledá domov, promítají se do něj ale také Topolovy nedávné zážitky s úmrtími jeho nejbližších členů rodiny, vliv velkých postav české literatury či to, co hýbe dnešní společností.

Témata víry, stárnutí, smyslu života, sebevraždy, lásky, rodičovství, migrace, politické korektnosti, krymský konflikt i meze politiky Topol svým osvědčeným přístupem ironizuje, převrací tam a zpět. Lidskou jiskru nachází i v těch nejpustších brlozích, kde člověk může přebývat.

V mezičase od vydání poslední knihy Topol stihl získat Cenu Jaroslava Seiferta, ohlásit kandidaturu na senátora za Zelené a po dvou měsících ji stáhnout (2012), stát se programovým ředitelem Knihovny Václava Havla a mimo jiné vydávat knihy v zahraničí.

Román Noční práce vyšel francouzsky, německy, norsky i polsky, další prózu Kloktat dehet mohou čtenáři číst německy, polsky, anglicky a španělsky. Chystají se též překlady Topolových děl do hebrejštiny nebo arabštiny.

Autorovi osm let od vydání minulé knihy dlouho nepřipadá. "Mě to je úplně jedno, jestli ty knížky uděláš za dva roky, za pět nebo za sedm. Fakt se držím romantickýho gesta, že když se ta knížka udělá v hlavě, tak pak musíš najít způsob, jak ji vyndat," říká ve videu, které ke knize natočila distribuční společnost Kosmas pro svůj magazín Oko.

„Mě to trvalo roky. Dřív jsem psal knížky za tři, čtyři měsíce, teďka čtyři, pět let. Důvody jsou nejrůznější, jednak chodím do práce, jednak jsem byl u toho, když vyrůstaly děti,“ dodává.

Děj knihy Citlivý člověk se částečně odehrává u Sázavy, kde Topol prožil kus dětství a psaním se tam vracel.

"Hodně se odehrává mimo velkoměsto. Několik knih jsme napsal inspirovanej pobýváním, přežíváním ve městě, tak teďka to zkouším mimo. Myslím, že je to jedno, jestli hrdina je ve městě nebo mimo město. Nemám moc rád technologie, a život městskej je natolik technologizovanej, že mě tolik neláká," vysvětluje.

"Myslím, že jsem se k ní propohřbil, já jsem měl pořád nějaký pohřby, takže mi nezbylo, než se stát humoristou," říká čtyřiapadesátiletý spisovatel, jemuž v uplynulých čtyřech letech zemřeli bratr Filip, známý muzikant, otec, dramatik Josef Topol, i matka.

"A to, že člověk je citlivý, že do něj řízneš a něco z něj cáká, to je taková obecně známá pravda. Tak jsem asi zachycoval takový pocity, kdy se tohle děje, ale ten člověk se ještě směje, chechtá," dodává Topol k názvu i obsahu knihy.