Fedor Gál: Přes ploty

Počátkem září 2009 mi přišel mail od mladého národního socialisty. Následoval dialog.

2009–2015

Dobrý den, pane Gále,

uvažoval jsem dlouho, zda vám psát či zda mám vůbec psát. Nakonec jsem se odhodlal napsat, a to proto, že konverzace může být prospěšná pro obě strany.

Když jsem si na vás bral e-mail, říkal jsem, že jsem národní socialista. Definic tohoto pojmu je mnoho a většina je absolutně nepřesná (nejlépe to určitě ilustruje slovník cizích slov vydaný bolševiky, nepamatuju si to přesně, ale píše se v něm něco v tom smyslu, že fašismus je konečná verze teroristického kapitalismu). Sám to „cítím“ jako nacionalismus říznutý neodarwinismem. Nacionalismus pak chápu jako NÁROD = KREV A PŮDA. Nejsem aktivní v rámci Odporu ani Pospolitosti (tito neoluďáci jsou úplně mimo), to znamená, že jako jedinec nejsem společensky nebezpečný :-).

Existuje mnoho důvodů, proč s vámi mluvit.

Hlavní byla asi snaha o porozumění, protože tak jako se vy snažíte porozumět „nám“ napříč dějinami (a podle toho, co vím, se vám to nedaří — usuzuji takto z vašich závěrů o tom, proč došlo k prosazení národního socialismu), tak se já snažím porozumět Židům a také se mi nepříliš daří. Odpusťte moji roztržitost, ale píši za pochodu a dělá mi problém udržet koncept.

V první řadě vám chci říct, že nelituji židovského utrpení víc než utrpení kohokoli jiného. Pobuřuje mě chápání holokaustu jako patentu na utrpení. Sám jistě uznáte, že se najdou i tací, kteří právě tento pohled zneužívají pro politické cíle. Celé to prizma evropského židovství (myslím hlavně ty nářky ohledně pronásledování napříč dějinami a kvazi biblická i judeo-křesťanská civilizace mi přijdou směšné, když už, tak anticko-křesťanská civilizace, to je stejně okatý antagonismus) má své mezery. Stačí, aby si rozumný člověk položil pár otázek, a začne se to sypat.

Víte, nejsem z luďácké rodiny. Jsem z Košic (a jako vlastní osobní trauma mohu uvést dům na Hlavní ulici, který nám zabrali bolševici, nebo dům na Mlýnské, který zbourali) a jako uvědomělý občan znám demografii Košic před válkou, takže vím, že přibližně 25% tehdejších obyvatel byli Židé. Také vím, že drtivá většina z nich zde nežila po generace, ale pouze okolo sta let.¹ Vždyť vy sám si musíte být vědom své identity, která demonstruje jednu z největších lží, které se váš národ dopustil, a to, že Židé nejsou rasa, ale náboženská skupina. Neurazte se, ale když jsem vás onehdy viděl smát se spolu s Petrem Schutzem v jeho simultánce, karikatura ze Stürmeru² by jako ilustrace rasové odlišnosti nebyla výstižnější :-). Jsem rasista jen do té míry, že jsem hrdý na svou rasu a věřím, že mezi rasami existují rozdíly. Bohužel jako běloch nemůžu říct „bílá je lepší“, „bílá je dobrá“, „bílá síla“ atd. To je jen další věc, která ve mně posiluje pocit ohrožení. Chápu váš strach o vnučku, ale já mám strach o své děti, které budou vyrůstat v zemi, kde menšiny jsou zákonem chráněny a kde existuje dvojí metr.³

Znovu jsem trošku odbočil.

Psal se rok 2000, bylo mi 15 let a každý čtvrtek jsem si kupoval Domino fórum (miloval jsem ho), navštěvoval jsem prestižní školu a byl sympatizantem DS (ne Dělnické, ale Demokratické strany) a později OKS — Občanská konzervativní strana, i voličem..., už jen proto bychom si mohli tykat. Vášnivě jsem o nich diskutoval a lobboval za ně všude tam, kde to bylo možné. Jak sám víte, vaše marginální ministrana má schopnost spojovat lidi, kteří se vyznačují určitým druhem rytířství. Gymnázium jsem nedokončil kvůli nenaplněným láskám, zpupnosti (ta je asi tím nejcharakterističtějším rysem mé osobnosti, ale k tomu se dostanu později), hazardu... prostě vášním všeho druhu. Vyhodili mě v předvečer dokončení. Zůstal jsem věrný „vašemu humanismu“ (škatulky jsou jen berličkami k tříbení myšlenek, tak mě nechytejte za slovo) i nadále a časem jsem zažil i první ročník .týždňa. Bez vzdělání a jako černá ovce rodiny jsem byl nucen emigrovat, respektive odejít gastarbajtrovat do Londýna. A tam začaly zajímavé paralely mezi mým a Hitlerovým životem. Nedřít po skladech a fabrikách, nikdy bych .týždeň nehodil přes palubu a nestal se národním socialistou. Nebo asi stal...

Nevím to jistě, ale myslím, že většina neduhů společnosti je naším společným trápením. Prvenství, zdá se, získává odmítání uvěřit, nebo jak to nazvat (vy jako vzdělaný muž máte jistě vhodnější slova). Jak je možné, že celá čtvrtina Američanů nevěří ve skutečnou existenci Usámy bin Ládina? A dost lidí zpochybňuje holokaust? Samozřejmě, nabízí se vysvětlení, že dotyční jsou retardovaní, ale tak jednoduché to asi není. Nejsem příznivcem konspiračních teorií (přece dobře víme, že pověrčivost zabíjí :-), ale uzákonit počet obětí na 6 000 000 je do nebe volající drzost⁴ už s ohledem na to, že Endlösung (konečné řešení židovské otázky) byl přísně tajný projekt a Němci zahladili stopy (a že uměli být důkladní, Germáni jedni árijští), plus existují jasné kontroverze ohledně Osvětimi (4,5 milionů změněno na 1,5 milionu, Rusy zrekonstruované plynové komory atp.). Řeknu-li, že v Dachau byly plynové komory, mýlím se, ale neporušuji zákon (spousta lidí mi zatleská, pokud to vhodně zaobalím), ale pokud si dovolím říct, že židovských obětí bylo méně nebo že plánované vyvraždění stálo život méně lidí než choroby, tak to už jsem jednou nohou v base. Chápete, co tím myslím? Dokážete se odosobnit od svých rodičů?

Co je to za společnost, která je stavěná na takto křehkých pilířích?

Už jsem vyčerpaný, nejsem žádný grafoman, ale jednu věc si neodpustím. Jak vás proboha napadlo ukazovat se na veřejnosti před rokem 1989, Slováci jsou přece na Židy jako zuřiví psi! A to nejen z iracionálních důvodů (zbožňuju stereotypy :-).

S úctou, Matěj

P. S. Rád bych věděl, máte mé slovo, že se to nedostane ven (i kdyby, kdo by mi věřil), zda jste v rámci svých meditací zkusil drogy, hlavně LSD, a pokud ano, oslovilo vás to?

A abych nezapomněl, pokud už nevíte, co se svým židovským zlatem, které schováváte ve sklepě..., nebyl byste tak laskavý a nefinancoval má studia až do konce vysoké školy plus nějaký ten závdavek potřebný k pokrytí akutní nouze (nemám na nájem)? Je to drzá prosba, ale z titulu mé vykořeněnosti (prakticky sirotek) máme něco společného. Rád vás pozvu na pivo.

########

Dobrý den, Matěji.

Není pochyb, že mí a vaši předkové byli Slováci. Jen ty mé téměř všechny vyvraždili. V Sachsenhausenu, v Osvětimi, v Terezíně, v Treblince, ..., abych vyjmenoval alespoň ta místa, o nichž skutečně vím, že tam umírali. Mám považovat za dostatečný důvod to, že když se usmívali, připomínali komusi karikaturu ze Stürmeru?

Chci vás ujistit, že v osmdesátých letech jsem se neukazoval na veřejnosti proto, aby mě bylo vidět. Dodnes považuji jakékoli utrpení za svůj problém.

Nejraději medituji při suchém červeném. Mám ho ještě asi deset lahví ve sklepě. Na studium by vám to asi nestačilo. Z drog jsem závislý výhradně na nikotinu. Kouřím od základní školy. Jak šel čas, byly to Detvy, Bystrice, Lípy, Globusky, Sparty, Marlbora, ... dnes lehké Davidoffky. Ten zlozvyk mi dost vadí, ale už se ho asi nezbavím.

F. G.

########

Pěkný zbytek dne, Fedore,

věřím, že o osudech svojí rodiny a spolu s tím i o osudech všech evropských Židů jste přemýšlel tuny hodin. Jste opravdu přesvědčen, že hlavní motivace tohoto procesu spočívala v pudové nenávisti vyplývající z rasy? Nikdo není bez viny a žádná akce nezůstane bez reakce — odpusťte prosím klišé, ale tak jednoduché to asi nebude. Rád bych se vyhnul trapnému antisemitismu, ale sám dobře víte, kolik Židů bylo před válkou na Slovensku a kolik toho vlastnili (4 % obyvatel, 39 % hospodářství).⁵ Je mi jasné, že pro vás je to indikátor šikovnosti, ale pro mě jako pro Slováka je to indikátor vykořisťování. Dobře vím, že dnes je to podobné. Jen v době národních států (a tuplem, jde-li o mladý národní stát), to byl problém, který uznávali i sami Židé. Nic z toho nedokáže ospravedlnit násilí, ale vězte, že konečné řešení začalo v roce 1942, když byl na stole požadavek bezpodmínečné kapitulace a německý záměr dát vám domov na Madagaskaru byl dost štědrý.⁶

Ten Stürmer byl asi netaktní vtip, ale může vás zahřát u srdce, že šéfredaktora pověsili (rád vám přetlumočím jeho poslední slova).

Davidoffky mi nechutnají, mám-li možnost, upřednostňuji tabák z Virginie. On daily basis kouřím červená Marlbora. Červené suché... mám rád těžká vína, burgundské apod. Ta zemitá chuť mě vždy dostane.

Pokud jste neměl LSD, určitě jste o tom alespoň četl? Závislost neexistuje a otevírá obzory.

Musím běžet, na viděnou, M.

########

Nevím, Matěji, jak byl rozdělen majetek na Slovensku před válkou. Jistě ale vím, že zabít souseda pro jeho majetek je loupežná vražda. Moje máma po návratu z Terezína našla jen prázdný byt. Její sestra, která přežila Osvětim, šla žádat sousedy, zda by nevrátili alespoň postel. Takže spíše než o pudovou nenávist jde o hamižnost. To už ani nemluvím o tom, že Slovensko považovali za svou domovinu do té chvíle, kdy je sousedi a oficiální politika vyvedli z omylu. Dnes vyvádíme z omylu 11% spoluobčanů maďarské národnosti.

Ad červené: Momentálně spolupracuji s Martinem Hanzlíčkem (tvoříme pro www.tyzden.sk sérii videí o listopadu 89) a ten je z Mikulova. Vozí mi skvělý Cabernet Sauvignon. Já si příležitostně koupím izraelské z Golanských výšin. Cítím v něm slunce. Že by nějaký historický resentiment?

O LSD jsem přečetl poměrně dost. Mám rád experimentující hlubinné psychology a alternativní spiritualitu. Mít možnost narodit se znovu, budu buddhistou.

Pěkný večer, F.