Jaroslav Róna slaví šedesátiny. Vytváří roboty, sci-fi rytíře a sochu pro developera na Pankráci

Jaroslavu Rónovi, který tento čtvrtek slaví šedesáté narozeniny, je velkou inspirací umění dávných civilizací i oblast mýtů a rytířských legend.

Sotva utichly debaty nad jeho jezdeckou sochou Jošta Lucemburského v Brně – a v Rónově ateliéru již stojí další rytíř na koni. "Je to trochu sci-fi jezdecká socha. Na koni sedí robotický rytíř, který se pohybuje mezi galaxiemi na svém vesmírném oři," popisuje známý český malíř a sochař svého takzvaného Slunečního rytíře.

Rónu ale inspirují též nové technologie. Momentálně dokončuje sochu Vítězství robotů. "Bude to žulová socha, právě pro ni vylomili 33tunový kámen," líčí.

"Je to socha robota, který zvedá nad hlavu lebku posledního člověka. Už to pro ně připravuji, abych byl zase první ve chvíli, kdy se začnou ptát po sochařích, kteří by zvěčnili jejich vítězství nad lidmi. Tak já už jsem to navrhl," říká s typickou nadsázkou a jemnou ironií.

Ve dvou ateliérech za Prahou Róna pracuje na velkých sochách, v pražském ateliéru na Novém židovském hřbitově především maluje.

"Maluji i sochařím asi stejně, mám stejnou potřebu obojího, celý život. Vlastně se to zvláštně doplňuje, je to každé úplně jiná činnost," tvrdí.

"Mám období, kdy víc maluji, když mě to druhé unaví. A také mě střídavě živí jedno nebo druhé. Ale jak své sochy stále zvětšuji, je to bohužel na úkor malířství," dodává.

Jaroslav Róna slaví šedesátiny, vytváří roboty, sci-fi rytíře a sochu pro developera na Pankráci

Dalších 7
fotografií

Sluneční rytíř se bude brzy odlévat do bronzu, aby se stal "zlatým sochařským hřebem" výstavy, kterou Rónovi připravuje Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu.

Robot, který pokořuje člověka, zatím stále ještě dostává obrysy. "Tvarem se bude hodně držet kvádru, ze kterého vzniká. Snažím se z toho kamene odebrat co nejmíň, aby tam zůstalo hodně hmoty," říká.

Žula pro robota byla vylomena tam, odkud pocházel i kámen pro někdejší Stalinův pomník v Praze. "Chtěl jsem, aby se žula, která byla použita na sochu masového vraha, trochu rehabilitovala. Tak jsem z ní udělal Žábu, pak Čerta, Hvězdáře a teď se z ní začne dělat Vítězství robotů," říká Róna u modelu, jenž svým tvarem i ornamentem trochu odkazuje k toltéckému sochařství.

Nejvíce ze všeho si prý ale Róna cení egyptského sochařství. "Hned poté samozřejmě antiky. Mexické umění mě ale také dost oslovilo. A co teprve africké," vypráví pod stěnami ozdobenými africkými maskami i soškami z mnoha koutů světa.

Róna většinou pracuje na několika objektech zároveň. "Sochařství je takové pomalé řemeslo, stále pracujete na něčem, co už jste vymysleli dřív. A přemýšlíte o něčem, co byste chtěli udělat."

Na tuzemské poměry relativně hodně svých soch umístil do veřejného prostoru. Právě pracuje na nové – vyhrál soutěž na pražskou Pankrác vyhlášenou developerem.

"Bude to desetimetrová červená žirafa," ukazuje na model, který má podobu zvířete, ale trochu vypadá jako sprcha, protože místo roztomilého obličeje má cosi jako sprchovací hlavici.

Rónovy sochy si kupují soukromníci i města. Třeba v Karlových Varech o zakoupení jeho díla hlasovali přímo obyvatelé.

"Čert seděl ve Varech na kolonádě jako poutač pro moji výstavu. Vedení města mě požádalo, abych tam sochu nechal, uvažovalo se o koupi, ale chtěli rozhodnout až na základě hlasování občanů," vypráví Róna.

"Skončilo to tak, že 60 procent bylo proti a 40 pro. Byl jsem ale nadšený z toho, že jsem město donutil o tom vůbec přemýšlet," připomíná k debatě o umění ve veřejném prostoru.

Bronzového čerta nakonec nemají ve Varech, avšak záhy ho koupila Oblastní galerie v Liberci. "Je to v mém životě ale výjimečná událost, že by galerie koupila tak velkou sochu. To se tady neděje," dodává.