Novinka skladatele Wajsara na Pražském jaru provede diváky tím, jak vzniká hudba

Zbývá jen ticho," tak zní poslední slova prince Hamleta. "Zbývá jen hluk" se jmenuje kniha o hudbě 20. století, kterou napsal americký publicista Alex Ross. A podle skladatele Petra Wajsara "zbývá jen píseň". Jmenuje se tak skladba, kterou napsal na objednávku Pražského jara. Ve světové premiéře ji ve čtvrtek 1. června uvede Orchestr Berg a členové vokální skupiny Skety v prostoru Studia Hrdinů v pražském Veletržním paláci.

Wajsar je živým popřením přetrvávajícího názoru, že současní skladatelé jsou podivínští patroni uzavření do vlastního světa, kterému nikdo kromě nich samotných nerozumí. To už dávno není pravda, byť nelze přehlédnout fakt, že generace avantgardistů, které přišly po druhé světové válce, si tuto image více či méně vědomě a úspěšně pěstovaly.

I tak si ovšem málokdo představí člověka v tričku s Einsteinem u gramofonu, v němž se Petr Wajsar objevil v televizní Všechnopárty Karla Šípa. Do vysílání ho přivedla účast na nahrávce Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, kde se podílel na hudební složce tím, že přezpíval Barcelonu − dávný olympijský hit Freddieho Mercuryho a pěvkyně Montserrat Caballé. Jak ale sám v pořadu řekl: "To je úplně mimo to, co hlavně dělám."

Wajsarova otevřenost se odráží už v začátcích jeho profesního životopisu: vystudoval kompozici populární hudby u Milana Svobody a Michala Pavlíčka, jazzu u Stanislava Jelínka a vážné hudby u Václava Riedelbaucha.

Je autorem hudby k baletu Maryša, muzikálu Pornohvězdy, k divadelním hrám Hamlet (Švandovo divadlo, 2013) a Ze života hmyzu (Národní divadlo, 2014).

Nejobsáhlejší položku v soupisu jeho dosavadní práce ale tvoří koncertní skladby. Počínaje absolventskou kompozicí Beránek měsíc pro ženský sbor, komorní orchestr, bicí a elektroniku přes skladbu Africa, kterou uvedl Český symfonický orchestr s Leošem Svárovským, až po Stroboskop pro klavír a klarinet. Jeho skladbu Harpsycho pro cembalo povinně hrají účastníci letošní interpretační soutěže Pražského jara.

Wajsarova spolupráce s Orchestrem Berg už je prověřená − v roce 2008 za skladbu Drum'n'Berg získal cenu veřejnosti ve skladatelské soutěži Nuberg, kterou orchestr každoročně vyhlašuje. Před čtyřmi roky v téže soutěži obdržel hlavní cenu za melodram 8 vět na vějíře na texty francouzského dramatika a básníka Paula Claudela.

Nová skladba Zbývá jen píseň je hudební paralelou didaktické kompozice Benjamina Brittena Průvodce mladého člověka orchestrem a zároveň populárního výkladu vývoje hudby 20. století od Alexe Rosse. Wajsar svým hudebním komentářem provede posluchače procesem vzniku skladby od prvního nápadu až po úplné dokončení.

Koncert zahájí skladba Respire (Dýchá), jejímž autorem je francouzský skladatel Pierre Jodlowski. Kompozice určená pro jedenáct nástrojů a video jsou první částí audiovizuální trilogie Dýchá − Jí − Pije.

Skladatel ve vysoce stylizované formě sleduje základní fyziologický proces od přirozeně působících projevů dechu přes postupné narůstání obrazové složky i zvukové intenzity až k závěrečnému znehybnění a vydechnutí.

Koncert pro beatboxera a orchestr pak zkomponovala skotská skladatelka Anna Meredithová. Technika beatboxu takříkajíc "na hubu" imituje bicí syntezátory, skřípání diskžokejských gramofonů a jiné rytmické prostředky taneční hudby. Pokud byly gramofony kdysi levnou alternativou hudebních nástrojů pro nemajetné hiphopery, beatbox si mohli dovolit i ti nejchudší − jakkoliv vyluzování rytmických zvuků ústy a údery na vlastní tělo odedávna patří k lidové hudbě, nejen v Americe.

Anna Meredithová využívá beatboxing ne jako kuriozitu, ale jako nový a obohacující zdroj zvuku, který v konvenčním orchestrálním obsazení není k dispozici.