Mé písně nemusí dávat smysl, hlavní je, aby se vás dotkly. Dylan zaslal svůj projev nobelisty

Americký hudebník Bob Dylan, laureát loňské Nobelovy ceny za literaturu, v pondělí řekl, že na rozdíl od literatury se texty jeho písní nemají číst, nýbrž poslouchat. Podle něj úplně stačí, pokud se písně posluchače dotknou. Nemusí nutně dávat smysl, dodal.

Když Švédská akademie vloni udělila prestižní cenu za literaturu Dylanovi, který podle ní „vytvořil poetické novotvary v rámci velké americké písňové tradice“, mnozí významní autoři prózy i poezie to označili za absurdní.

Teprve nyní Dylan, který se dlouhodobě vyhýbá médiím, zveřejnil svůj projev nobelisty. „Naše písně existují v zemi živých. Ale písně nejsou literatura. Mají se zpívat, ne číst,“ píše v textu, který také sám namluvil.

Nahrávka i text jsou k dispozici na stránkách Švédské akademie.

„Hlavní je, aby se vás píseň dotkla. Nemusím vědět, co píseň znamená, do těch svých jsem napsal nejrůznější věci. A nebudu se trápit tím, co to všechno znamená,“ uvedl Dylan.

Ten se vloni na podzim stal prvním písničkářem, jenž Nobelovu cenu za literaturu získal. Zpráva ho zjevně zaskočila, dva týdny od oznámení mlčel a nakonec nedorazil ani 10. prosince na slavnostní předání, údajně kvůli „jiným předem dojednaným závazkům“.

Nyní Dylan nabídl možné vysvětlení. „Když jsem dostal Nobelovu cenu za literaturu, ze všeho nejdřív jsem začal přemýšlet, jak mé písně souvisí s literaturou,“ tvrdí v projevu.

Laureáti Nobelovy ceny za literaturu jsou povinni do šesti měsíců od ceremoniálu přednést či zaslat projev nobelisty. Jde o jednu z podmínek pro to, aby obdrželi cenu v hodnotě 8 milionů švédských korun, což je v přepočtu zhruba 21,6 milionu českých korun.

Dylan ve svém projevu vzpomíná na hudebníky Buddyho Hollyho a bluesmana Leadbellyho, jejichž hudba ho v mládí prý přenášela do neznámých světů.

Do hloubky se v projevu zabývá také svými třemi nejoblíbenějšími romány: Bílou velrybou od Hermana Melvilla, Homérovou Odysseiou a Remarquovým Na západní frontě klid.

Například o hrdinovi Odysseii Dylan říká, že jím zmítá vichr. „Neklidný vichr, chladný vichr, nepřátelský vichr. (Odysseus) Odcestuje daleko a pak ho ten vichr zase odfoukne zpět,“ píše Dylan.

„Ta řeč je mimořádná a, jak se dalo čekat, výmluvná. Teď, když k nám doputovala, se dobrodružství s Dylanem chýlí ke konci,“ konstatovala na svém blogu tajemnice Švédské akademie Sara Daniusová.

Podle Marie Schotteniusové, literární kritičky švédského deníku Dagens Nyheter, se Švédská akademie z incidentu poučí. „Akademie bude do budoucna opatrnější, až se bude rozhodovat, zda cenu udělit rockové hvězdě, která si pro ni ani nemusí přijít,“ řekla Schotteniusová agentuře AFP.

„I když udělení ceny Dylanovi jistě nikdo nelituje, neobešlo se to bez slovních potyček,“ upozornila kritička.

Dylan není první, kdo si pro Nobelovu cenu nepřiletěl. Kvůli pokročilému věku ji roku 2007 nepřevzala Britka Doris Lessingová. Dva roky předtím na ceremoniál nedorazil britský dramatik Harold Pinter, jenž byl toho času hospitalizován. A v roce 2004 rakouská dramatička Elfriede Jelineková odmítla zúčastnit se ceremoniálu, protože prý trpí fóbií z přítomnosti druhých lidí.

Každý z těchto laureátů však sepsal projev nobelisty a ten akademii do Stockholmu zaslal, stejně jako to nyní učinil Dylan.

Jediným, kdo Nobelovu cenu i s nabízenou částkou odmítl, byl roku 1964 francouzský filosof Jean-Paul Sartre. V roce 2015, kdy od jeho rozhodnutí uplynulo padesát let, akademie ve svých archivech zpřístupnila dopis, v němž Sartre cenu odmítá, dodává agentura AFP.