Kdybych mohl, otočím auto. Kamila Ženatá v Doxu vystavuje psychickou realitu člověka

V pražském Centru současného umění Dox je k vidění třetí a poslední část projektu multimediální umělkyně Kamily Ženaté nazvaného Horizont událostí.

Spíš než o klasickou výstavu se jedná o ukázku práce se sny, psychikou, lidskou zodpovědností a vědomím či nevědomím. Ženatá jim pomocí nových médií dává hmatatelný tvar. Výstava bude v Doxu k vidění do 11. září.

V té místnosti to vypadá jako v panoptiku: tisíce drobných plastových hraček a plyšáků – takových, jaké známé z vietnamských obchodů nebo z Kinder vajíček – poskládaných do nejrůznějších kompozic. Jsou nalepené na stole, na figurínách, dokonce i na invalidním vozíku.

Instalací lze procházet jako labyrintem. Je to fascinující, ale zároveň teskná podívaná.

Tuto část Horizontu událostí výtvarnice pojmenovala Dystopie. Odkazuje na infantilní svět, neschopnost navazovat vztahy a nést za ně zodpovědnost.

“Prázdný a opuštěný svět je jako pohozené hračky, se kterými si už nemá kdo hrát. Je jako figuríny ve výloze - přeplněnost na pozadí prázdnoty,” poznamenala si Ženatá. „Člověk jako materiál, orgán, jako něco, s čím lze zacházet. Absence schopnosti vztahovat se.“

Horizont událostí je vyvrcholením projektu, na němž Kamila Ženatá pracovala od roku 2014. Jeho předchozí díly vystavila roku 2015 v galerii Karlin Studios a loni v pražském divadle Venuše ve Švehlovce.

Kamila Ženatá sice vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění, přes grafiku a malbu se ale dostala až k terapeutickým praktikám a práci s textem. Zajímají ji hlavně sny, jejich interpretace, vzpomínky, paměť, přírodní jevy a vztahy ovlivněné nevědomím a intuicí. To vše se odrazilo i na nynější výstavě.

Kdybych mohl, otočím auto. Kamila Ženatá v Doxu vystavuje psychickou realitu člověka

Další 3
fotografie

Slovo “výstava” je v tomto případě třeba brát s rezervou. Kamila Ženatá zcela nabourává koncept klasického výstavního prostoru, spíš než o prvotní estetiku vystavených předmětů a videí dbá na jejich interpretaci.

Projekt v Doxu různými prostředky zpracovává jedno téma: lidskou psychiku. Jako by se divák v roli pozorovatele přesunul z galerie do ordinace psychologa.

Pro Horizont událostí je klíčové fungování terapeutické skupiny žen, která se od roku 2014 na přání Ženaté scházela za přísně vytyčených podmínek. Ženy mezi sebou hovořily o traumatech a obavách, znovuprožívaly a mapovaly systémy, v nichž vyrůstaly.

“Pochopily, že se mohou stát médiem, což pro ně bylo důležité,” vysvětluje umělkyně, jak se jí podařilo přesvědčit ženy ze skupiny, aby o svých často bolavých zkušenostech a niterných pocitech hovořily otevřeně i na kameru.

Výsledkem je čtyřicetiminutový dokument, na nějž se mohou podívat také návštěvníci Doxu.

Sny žen ze skupiny jsou pak podkladem pro další část výstavy. Kamila Ženatá oslovila sedm umělců, například výtvarníka Michala Pěchoučka nebo dramatičku Lenku Lagronovou, aby na základě jednoho scénáře, vytvořeného z fragmentů snů, natočili sedm videí.

Jejich vyznění je ale natolik intimní a interní, že divákovi nedává příliš možností, jak se s děním na plátnech ztotožnit.

Naopak obří Monolit – svítící multimediální instalace s 3D brýlemi, díky kterým se návštěvník rázem dostává do pozice sledovaného i pozorujícího – je dobrou metaforou smývání hranic mezi realitou a mnohdy iluzorními představami v lidské hlavě.

Nenápadným vyvrcholením výstavy je pak koutek návodně nazvaný Finále. V krátkém videu, v němž divák jen tuší jedoucí vůz, lidský hlas na pozadí ubíhající krajiny rekapituluje život i obavy ze smrti. “Kdybych mohl, otočím auto,” ozve se chvíli před koncem videosmyčky.

Koloběh života a nesmlouvavost přírody jako inspirační zdroj své práce nemohla Kamila Ženatá popsat jasněji.