S Národním divadlem se loučí šéf baletu Zuska. Jsem sebekritický, ale ne falešně skromný, říká

Tanečník, choreograf i režisér Petr Zuska má za sebou úspěšnou kariéru na tuzemských i světových jevištích. Vytvořil přes pět desítek inscenací. Od roku 2002 byl uměleckým šéfem baletu Národního divadla.

Tento čtvrtek se Zuska s českou první scénou rozloučí premiérou inscenace Sólo pro nás dva. Na Nové scéně Národního divadla vystoupí i Zuskův nástupce Filip Barankiewicz.

V rozhovoru pro červnový magazín Národního divadla dosluhující šéf baletu řekl, že je hrdý na vybudování mezinárodního souboru se "silným charismatem a srdcem", na pestrý repertoár se zastoupením světových tvůrců či na to, že se díky zahraničním zájezdům podařilo dostat balet Národního divadla do globálního povědomí.

Pozitivem jsou podle něj i dva nové baletní sály a zázemí pro tanečníky. "Jsem sebekritický, ale odmítám být falešně skromný," dodal Zuska.

Během uplynulých patnácti sezon se věnoval vedení baletu, choreografii i pedagogické práci. Pro Národní divadlo vytvořil šest celovečerních baletů a řadu kratších jednoaktových děl.

Vedle klasiky se Zuska snažil přinášet i moderní tanec či projekty, které klasický balet s modernou spojují.

V prvních měsících ve funkci ale neměl na růžích ustláno. Kritici poukazovali zejména na Zuskovu netradiční cestu k taneční profesi, viděli jej jako "nebaleťáka", který neprošel taneční konzervatoří.

S aktivní kariérou tanečníka se Zuska rozloučil roku 2014, kdy jej diváci mohli spatřit v baletu Anna Karenina. S tancem však úplně neskončil a při výjimečných příležitostech se na scénu vrací.

V roce 2016 například s Terezou Podařilovou představil na galavečeru ve Finsku svoji choreografii Route 50, v USA a v Praze účinkoval s newyorskou jazzovou zpěvačkou, skladatelkou a tanečnicí Jen Shyuovou. Tématem díla bylo hledání vlastního srdce.

Zuska vytvořil rozličné choreografie pro řadu tuzemských i zahraničních souborů. Kromě Národních divadel v Praze a v Brně mezi ně patří Laterna magika či Pražský komorní balet, dále pak baletní soubory v Hamburku, Augsburgu, Mnichově, Perthu a Bostonu, Mariinské divadlo v Petrohradu, Semperova opera v Drážďanec či Královský dánský balet.

Petr Zuska se narodil 3. srpna 1968 ve Frýdku-Místku. Nepochází z umělecky založené rodiny, jeho otec byl právníkem, matka lékařkou.

V mládí se hoch věnoval hlavně sportu – hokeji a atletice. Studoval na klasickém gymnáziu, zajímal se o filozofii a náboženství. Až v sedmnácti letech se dostal k tanci, začínal v Tanečním divadle Praha, vysokoškolském souboru Univerzity Karlovy. Zuska působil také v Pantomimě Ladislava Fialky a po revoluci vystudoval choreografii a režii na HAMU.

Důležité bylo jeho angažmá v Pražském komorním baletu za začátku 90. let, poté se stal sólistou baletu Národního divadla v Praze. Hostoval také v Brně a Bratislavě.

S Národním divadlem se loučí šéf baletu Zuska. Jsem sebekritický, ale ne falešně skromný, říká

Další 4
fotografie

V roce 1998 přijal angažmá v Mnichovském baletu a o rok později nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu. O rok později se již stal sólistou Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Jeho doménou se stal zejména neoklasický a moderní repertoár.

Jako interpret a choreograf obdržel řadu cen. Dvakrát, v letech 1993 a 1997, to byla Cena Thálie; poprvé za ztvárnění Normana Batese v baletu Psycho, podruhé jako Don José v Carmen. Zuska získal také německou Prix Dom Perignon či domácí cenu pro nejlepší choreografii roku.

Čtvrteční premiéra Sóla pro nás dva na Nové scéně Národního divadla uvede jeho choreografii s hudbou Jaromíra Nohavici. K názvu Petr Zuska říká, že obsahuje více rovin. "Může být sólem pro vztah mezi mužem a ženou. Sólem pro člověka a jeho démona skrytého někde uvnitř. Sólem pro dospělého a malé dítě, kterým kdysi byl a které někde po cestě ztratil," uvedl.

Čtvrteční i páteční premiéry jsou již vyprodané, stejně jako další červnová představení. Nejbližší volné vstupenky jsou na 31. srpna a 2. září.