„Někteří lidé, stejně jako můj táta, umí skrze divadlo říct více než v osobním vztahu,“ říká herec Vladimír Polívka.
Společné hraní s otcem Bolkem Polívkou podle něj přišlo v pravý čas, je to terapie a neustálá provokace. „Můžeme si cokoliv dovolit, je to strašně osvěžující,“ říká Vladimír Polívka, avšak dodává, že je to i dvousečná zbraň.
V průběhu života ho prý několikrát napadlo, že by se nechal přejmenovat. U přijímacích zkoušek například po dokončení zkoušky zazněla od člena komise výzva, ať pozdravuje maminku.
Dnes Vladimír Polívka doufá, že už o svých hereckých kvalitách přesvědčil.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení