Od naší spolupracovnice v Řezně – Původem je z Japonska, oblíbili si ho v Praze a nyní ho vystavovali v Německu. Umění dřevořezu může v dějinách umění působit jako zanedbatelná epizoda.
Výstava nazvaná Klemm a Thiemann – Moderní dřevořez v Praze, která právě skončila v Ostdeutsche Galerie v německém Řezně, ale ukazuje, že si tato disciplína zaslouží pozornost i dnes. Precizní řemeslná dovednost ovlivnila víc umělců, než by se na první pohled mohlo zdát.
Walther Klemm a Carl Thiemann jsou stěžejními postavami výstavy, která vznikla ve spolupráci s pražskou Národní galerií. Ta disponuje většinou dřevořezů, jež na přelomu století vytvořili čeští Němci z Karlových Varů.
Široký rozptyl témat, jemuž se věnovali, ukazuje pestré možnosti, které v té době nová technika nabízela. Umělci si ji oblíbili z mnoha důvodů – nabízela atraktivní prolnutí doznívajícího impresionismu s probouzejícím se expresionismem a navrch byla prodchnuta prvkem exotiky.
Ostatně právě fakt, že dřevořez coby klasický japonský um dorazil do Evropy díky vzedmuté vlně zájmu o vše exotické, je zásadním momentem výstavy.
Do té doby výtvarné umění kopírovalo stav celé předválečné Evropy. Ta byla národnostně vším možným, jen ne homogenním celkem. A stejně tak se doboví umělci dychtivě snažili čerpat inspiraci z jiných kultur a etnik, toužili tvořit multikulturní umění. Jakkoliv by tento termín Klemmovi a Thiemannovi jistě nic neříkal.
Muzeum v německém Řezně vystavilo dřevořez českých Němců, na svou dobu byl velmi multikulturní
Absence hranic, jak je známe dnes, umělcům dovolovala nepřemýšlet v intencích "my" a "oni", ale naopak se přirozeně cítit víc jako Evropané. Ovšem ani rozšířený panevropský pocit nezabránil rozpínání nesnášenlivosti a pohrdání.
Téma, které aktuálně rezonuje celou západní i východní politikou, výstava v Řezně zpřítomňuje mimoděk, o to však naléhavěji. Významný pro kurátory není fakt, zda je dřevořez umění vysoké nebo nízké či jestli jeho vystavování v prostorách muzea nepřekračuje estetickou mez.
Zajímá je především otázka, jak fungovaly vztahy mezi jednotlivými národy a co definovalo tehdejší toleranci. Tedy vlastnost, která je na začátku 21. století v očích mnoha lidí něčím hanlivým.
Není třeba si nalhávat, že v době Rakouska-Uherska nesílil nacionalismus, naopak je to právě ta doba, kdy byl zaset současný problém totožnosti Evropské unie. Mnohem více se však, alespoň podle kurátorů, dařilo prolínat jednotlivé směry, přístupy a tendence.
Na výstavě, která je velmi bohatá na exponáty, avšak zároveň nepůsobí přeplněně, návštěvník proplouvá mezi obrázky křivolakých pražských uliček, idylických venkovských panoramat i tíživých snových vizí.
Dvojici Klemm a Thiemann, která dřevořezu věnovala většinu své profesní kariéry, doplňují jména jako Edvard Munch nebo Paul Gaugain, pro které to byl vzrušující, i když krátkodobý flirt.
Nezdá se ale, že by i pro taková jména umělecké elity byl dřevořez slepou cestou. Naopak: manuální dovednost náročná na čas, techniku i trpělivost mnohým výtvarníkům přinášela uspokojení, kterého by v běžné malbě nedosáhli.
Schopnost oprostit se od předsudků, tvůrčích i etnických, byla v určitých ohledech devízou předešlých generací. Prolínání přístupů, stylů i názorů sice tehdejší Evropě nepřineslo samospasitelné řešení, dokázalo ale, že to mohla být cesta přínosná a mnohem šetrnější.
Muzeum v německém Řezně vystavilo dřevořez českých Němců, na svou dobu byl velmi multikulturní
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist