Ve Varech měl premiéru Křižáček. Důležitější než dětská křížová výprava je ideál, řekli režisér s Rodenem

Dokonce i zbytečné pohyby očí si herec Karel Roden zakázal při natáčení filmu Křižáček.

V lyrickém snímku režiséra Václava Kadrnky z období středověku, kde se chlapec vydá na křížovou výpravu a otec ho následně jede hledat, se Roden prý snažil hrát co nejúsporněji. Nepřidával si ani pohyby, ani dialogy.

„Herec má v sobě zakódované, že něco musí sdělit. Ale v životě to tak není, když je člověk sám, nic nesděluje,“ říká Roden. „A jsou situace, kdy něco prožíváte, ale protože u toho není nikdo jiný, ve vašem obličeji se to výrazně neukazuje. Jen je to někde vevnitř,“ popsal pětapadesátiletý Roden, jak přistoupil k roli středověkého rytíře Bořka.

Film Křižáček je jediným českým snímkem, který na festivalu v Karlových Varech soutěží o hlavní cenu.

Bývá označován za historickou road movie. Když ho jeho tvůrci v Karlových Varech ve středu odpoledne představili, tento termín nepoužili. „Má být spíš otevřený, lyrický. Nemá mít jasné významy ani působit naturalisticky,“ naznačil režisér.

Podle něj umělecky ztvárněný snímek osloví především náročnější, typově takzvané festivalové diváky. „Pro mě je důležité, aby film vytvářel nároky. Ne že divák má svá očekávání a čeká, jestli ho film pobaví. Divák musí něco dát, aby byl odměněn,“ popsal Kadrnka.

Snímek vznikl volnou adaptací romantické balady Jaroslava Vrchlického zvané Svojanovský křižáček.

„Ta kniha je méně známá. Když jsem ji probíral s odborníky na Vrchlického, někteří ji neznali,“ řekl režisér a upozornil, že Křižáček vyšel až roku 1906, tedy šest let před Vrchlického smrtí. „Napsal ho na sklonku života během rodinné krize a tato emoce se do básně promítla,“ konstatoval.

Svojanovského křižáčka si prý Kadrnka vybral pro jeho témata – otcovství a zároveň putování za ztraceným synem, jehož otec nemůže dohnat.

„Líbilo se mi, že kniha začíná z perspektivy malého chlapce. Brzy ho ale ztratíme a báseň přebírá perspektivu otce,“ popsal Kadrnka, pro nějž je dalším tématem básně samota a to, jaký dopad má absence syna na otce.

Během čtyřleté práce na filmu se tvůrci od literární předlohy v mnohém vzdálili. „Báseň je psaná velmi bohatým jazykem, volným veršem, také je situační. My jsme tu literu potřebovali překonat a najít adekvátní filmový klíč,“ vysvětlil Kadrnka rozdíly mezi předlohou a adaptací.

Film i předloha volně pracují s legendou o takzvaných dětských křížových výpravách. Jejich existenci však někteří historici zpochybňují, podle nich jde jen o mýtus. Také režisér Kadrnka vnímá dětskou křížovou výpravu především jako metaforu dětského ideálu.

Důležitější než to, zda se dětské křížové výpravy skutečně uskutečnily, je pro něj iluze, kterou vytvářely – tedy že Svatou zemi lze zachránit „bez zbraní, násilí, jen čistou vírou“, jak konstatoval v Karlových Varech.

„Dali jsme tento motiv do pozadí a do kontrastu s konkrétním osudem chlapce. Otec jede za ním, ale už z této výpravy se stává mýtus. Naráží na fresky, které to ukazují, na divadelní hru, která o tom vypráví, na sošky. Otec ale stále hledá toho svého konkrétního chlapce,“ popsal režisér tyto „stopy, ozvuky, inscenovanou skutečnost“.

Už ve starší takzvané autorské explikaci tvůrci o Křižáčkovi mluvili jako o „záznamu vnitřního boje otce“, jenž se vyrovnává se zmizením či přeneseně vzato možná dospěním syna.

To ve středu potvrdil Karel Roden, jemuž prý při sledování sestříhaného a dokončeného Křižáčka vytanuly vzpomínky z dětství. „Tím, že je ve filmu tolik prostoru, u mě vznikala určitá déjà vu, asociace na něco, co jsem si v dětství prožil a co mi teď začalo naskakovat,“ poznamenal Roden.

Tvůrci už dříve varovali před tím, aby byl Křižáček doslovně vykládán, podle nich by to šlo proti jeho poetice.

Také na středečním představení v Karlových Varech se režisér Kadrnka ohradil proti výkladu, že by Křižáček představoval paralelu k tomu, jak se dnes někteří mladí muslimové přidávají k džihádistům.

„Rozumím, proč se na to ptáte, ale něco takového s Křižáčkem vůbec nechci spojovat. Nechci, aby měl politické nebo společenské konotace k současnosti. Je to film o otci a synovi, a také o víře a cestě za vírou,“ odpověděl Kadrnka, který už v dřívějších rozhovorech prosazoval tezi, že film má být monolit a neusilovat o aktuálnost ani angažovanost. 

Ve Varech měl premiéru Křižáček. Důležitější než dětská křížová výprava je ideál, řekli režisér s Rodenem

Dalších 23
fotografií

Stejně tak pro tvůrce Křižáčka nebylo podstatné, zda období středověku na plátně vykreslí realisticky. Ostatně už dříve upozorňovali, že každá doba měla o filmovém naturalismu jinou představu a že jde o pouhý efekt.

„Zašpinit kostýmy je to nejjednodušší, co člověk může na place udělat, ale žádnou pravdu to nepřináší,“ prohlásil Kadrnka, který při natáčení raději usiloval o čisté barevné plochy než „filmovou špínu a nevypranost“.

Během natáčení například Karlu Rodenovi zkusil obléct skutečné brnění z 13. století. „Zkoušeli jsme ho na Karlovi a vypadalo jako svetr. Ten film by měl vytvářet novou pravdu. Filmový naturalismus pravdu nepřináší,“ míní Kadrnka.

Více si proto dal záležet například na tom, aby konkrétní lokace či předměty sladil s jednotlivými scénami. „Specificky se pracuje s modrou, která má symboliku v křesťanském kontextu i ve snímku samotném. To mi přišlo důležitější než naše pseudopředstava o středověku, že vše bylo špinavé a lidé měli zkažené zuby,“ říká režisér, podle nějž byl středověk na druhou stranu dobou „velmi čistou ve víře a v ideálech“, jak poznamenal.

„Opravdu je to tedy o nějakém vyčištění doběla, do nějaké esence čistoty,“ poznamenal režisér o výtvarném zpracování Křižáčka, jejž natáčel v jihoitalské Apulii, Kalábrii a na ostrově Sardinie.

Právě na jihu Itálie si tvůrci uvědomili, že středověké fresky často pracují se středovou a vertikální kompozicí. Tu při natáčení Křižáčka nakonec uplatnil také kameraman Jan Baset Střítežský.

Film nasnímal ve formátu s poměrem stran 4:3, mimo jiné aby vytvořil efekt „tunelu“, to znamená ilustroval otcův duševní stav.

Pro Václava Kadrnku má Křižáček mimo jiné osobní význam. Po sedm let starém snímku Osmdesát dopisů, který se odehrával za normalizace a vyprávěl o vztahu otce a syna, je Křižáček druhým jeho podobně laděným filmem.

„Můj tatínek je producentem filmu a zároveň v něm hraje. Během práce onemocněl, a když jsem snímek dostřihával, nemohl se probudit po mrtvici. Nakonec se ho ale podařilo zachránit a dnes je tu s námi,“ řekl Kadrnka ve středu v Karlových Varech.

Film Křižáček je jedním z dvanácti titulů, které na festivalu soutěží o hlavní cenu. Světovou premiéru bude mít tuto středu ve 20 hodin, znovu bude k vidění ještě ve čtvrtek a v sobotu.

Do celostátní distribuce film 3. srpna uvede společnost CinemArt.