Nadupaný akční muzikál Baby Driver je film, který na festivalu v Karlových Varech všechny předjel

Vždy jednou začas je třeba přeřadit na vyšší rychlost. Obzvlášť to platí na filmových festivalech, kde často vládnou snímky pomalé jako mlha, jež se nekonečné hodiny převaluje v ospalém údolí.

Zato původem britský režisér Edgar Wright drží pedál na podlaze už přes dvě dekády. V roce 1995 celovečerně debutoval westernovou parodií Pro hrst prstů, názvem – v češtině ještě údernějším než v originále – odkazujícím k žánrové klasice Pro hrst dolarů.

Svou schopnost natáčet se stejným "drajvem" o zabíjení zombiů (Soumrak mrtvých z roku 2004) i pití piva (U konce světa z roku 2013) teď úspěšně dovezl až do Hollywoodu, kde z jeho nového "akčního muzikálu" Baby Driver převládá nadšení. A diváky film oprávněně zvedá ze sedaček také v Karlových Varech, kde je uváděn v půlnoční sekci. Koncem července jej začnou promítat běžná kina.

Film o trochu autisticky působícím mladíkovi jménem Baby, který jezdí, aby splatil dluh u mafiánského bosse, nesází na příběh. Ten je předvídatelný. A vlastně snímek tolik nesází ani na postavy, ty jsou ve starších filmech Edgara Wrighta plastičtější, neboť jim "šťávu" dodávali Wrightovi dvorní herci a také spoluscenáristé Simon Pegg a Nick Frost.

O to více se Wright může vyřádit po formální stránce. Jiný takhle rychlý, zábavný, přitom plynule a přehledně sestříhaný film ve Varech letos k vidění není.

Ne že by šarmu Baby Drivera nepomáhali také ústřední herci v čele s mladým Anselem Elgortem. I Kevin Spacey a Jon Hamm si natáčení nejspíš užili.

Jsou to pochopitelně spekulace, ale z obou slavných televizních tváří – známých z ceněných seriálových dramat House of Cards a Mad Men – vyzařuje, že po mnoha letech práce pro televizi se zase jednou mohli vyblbnout v řádně nadsazených rolích gangsterů a zabijáků.

Možná ještě o stupeň lepší je ve své obdobně vyšinuté a násilnické roli Jamie Foxx. Přesto hlavním lákadlem filmu není zkušeně zahrané a zábavně sehrané pošťuchování postav.

Když si Baby hned v úvodu snímku vykračuje pro oblíbenou kávu, každý jeho pohyb je podřízen rytmu hudby. Tu ostatně Baby nejen neustále poslouchá, ale také vytváří.

Až obsedantně si zaznamenává všechny zvuky a promluvy kolem sebe na stařičké audiokazety. A remixuje je. Nejen když řídí, ale dokonce ani když sedí na "válečné" poradě před lupičskou akcí, nevyndá z uší sluchátka.

Režisér Wright tento motiv hudbymilovného řidiče využívá k symbiotickému spojení dvou příbuzných, přesto v očích mnohých diváků vzdálených žánrů: muzikálu a akčního filmu.

Muzikál možná zahřívá srdce divaček emocemi a "akčňáky" zase útočí na oči diváků, které zaplavují obrazy násilí a destrukce. Ale také je toto genderové dělení plné předsudků, oba žánry mají fanoušky i fanynky.

A hlavně žánry pojí silná strukturní příbuznost: v obou si publikum užívá, kterak je vyprávění přerušováno záplavou choreograficky vytříbených rejů na plátně. Lhostejno, zda jde o tanec a zpěv, či přestřelky, honičky a kung-fu – dokonalost pohybů vládne obojímu.

Režisér Wright to dobře ví a s láskyplností i drsností zkušeného automechanika sestrojil skvělý hybrid hudby a akce – jeden z prvních filmů, kde při honičkách nevládne ani tak napětí, nýbrž radostný obdiv k tomu, že a jak auta tančí.

Abychom zůstali u klišé spojených s dopravními prostředky, ke konci filmu přece jen maličko spadne řetěz. Ale po většinu času jde o oslavu umění kamery, střihu a režie, kde se báječně hodí průpovídka z jednoho slavného tanečního filmu. I tady platí, že "Baby nebude sedět v koutě", jak památně říká Patrick Swayze ve filmu Hříšný tanec.

Nadupaný akční muzikál Baby Driver je film, který na festivalu v Karlových Varech všechny předjel

Dalších 23
fotografií

Dost možná je to odkaz zcela záměrný. Edgar Wright rád cituje své oblíbené tituly a také jeho Baby je chlapík, který sedí někde v koutě se sluchátky na uších, zatímco ostatní gangsteři si dokazují, kdo je nejdrsnější a nejuřvanější kohout v kurníku.

Jakmile však Baby sedne za volant, je jasné, kdo je v té chvíli pánem. Podobně jako když nesmělá Baby z Hříšného tance začne tančit.

Hned v úvodní akční scéně Baby Drivera si divák vzpomene na hypnotický titul Drive z roku 2011, který patřil nejen k vrcholům akčního žánru, ale k vůbec nejlepším snímkům roku. Avšak Edgar Wright publikum okamžitě ujistí, že tohle nebude ta v mnohém mlčenlivě uměřená, až lyrická jízda s jemně pulzující, posmutnělou elektropopovou hudbou jako Drive.

Baby Driver je především nadupaná akční zábava bez takových "postranních úmyslů", jako je drama či komplexní ponor do nitra hrdinů. Dokonalý životabudič a vítaná protiváha obtížnějších kinematografických tvarů, které jsou v Karlových Varech z pochopitelných důvodů v přesile.

Je dobře, že festival představuje obě polohy kinematografie. A že tudíž divákům některé z půlnočních projekcí ještě druhý den v uších píská, podobně jako "Bejbymu", hrdinovi filmu, který určitě není nejlepším titulem Varů. Ale přesto tu předjel úplně všechny.