Režisér Loach ve Varech vyzval k bojkotu Izraele. Johnson je parodie, Corbyn může přinést změnu, řekl

Britský režisér Ken Loach na festivalu v Karlových Varech vyslovil přesvědčení, že „je povinností občanské společnosti žádat kulturní bojkot Izraele“.

Loach spolu s hudebníky Rogerem Watersem či Thurstonem Moorem nebo jihoafrickým biskupem Desmondem Tutum napsal veřejný dopis kapele Radiohead, v němž žádají zrušení jejího koncertu v izraelském Tel Avivu. Tam britští rockeři vystoupí přespříští středu 19. července.

Iniciativa je součástí hnutí zvaného BDS, které volá po bojkotu izraelské kultury. „Není to bojkot jednotlivých Izraelců a už vůbec ne čehokoli židovského. Je to gesto vůči ilegálnímu státu, který utiskuje druhé a zabírá jejich území,“ popsal Loach, jak vnímá izraelsko-palestinský konflikt a izraelské rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu.

„Podobně jako bojkot jihoafrických sportovců vyvinul tlak na tamní režim a přispěl ke zhroucení apartheidu, žádáme také my, aby lidé nepodporovali izraelské kulturní projekty. Zdůrazňuji, že nevoláme po bojkotu jednotlivých umělců,“ dodal.

Britský režisér na karlovarském festivalu tvrdil, že Izrael porušuje mezinárodní právo, utiskuje Palestince, „beztrestně je zabíjí a činí jejich životy nemožné“, jak to nazval. Konkrétně tak podle něj Izrael činí „od chvíle, kdy vznikl Stát Izrael, ale zvlášť se to zintenzivnilo po Šestidenní válce z roku 1967“.

Loachův podobně smýšlející scenárista Paul Laverty dodal, že filmaře o podporu poprosili sami Palestinci. „Spousta z nich je deprimovaných a bezmocných. Říkají, že podobná gesta jim pomohou. Požádali nás o pomoc. Pokud bychom řekli ne, znamenalo by to, že se stavíme na stranu Státu Izrael,“ řekl Laverty.

„Ano, když si máte vybrat mezi hasiči a požárem, nemůžete stát stranou,“ přitakal Loach.

Jejich slova nejspíš zůstanou nevyslyšena. Lídr kapely Radiohead, zpěvák Thom Yorke, výzvu k bojkotu Izraele odmítl již minulý měsíc. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone řekl, že s kulturním bojkotem nesouhlasí. Přestože Kena Loache si prý váží, nikdy by si netroufl radit mu, co si má myslet.

„Vidí to hrozně černobíle. Je nešťastné, že než aby se na nás obrátili soukromě, rozhodli se nás veřejně pranýřovat. Je hluboce urážlivé předpokládat, že o problematice nic nevíme nebo že si po tolika letech neumíme udělat vlastní názor,“ reagoval Yorke.

Upozornil také na to, že kytarista Radiohead Jonny Greenwood má za ženu izraelskou Arabku. „Představte si, jak je to ponižující pro něj, když na něj lidé mávají vlajkami a říkají mu, že o věci nic neví,“ dodal Yorke.

Radiohead's Thom Yorke breaks his silence over the band's controversial decision to perform in Israel https://t.co/ARSCyMY8wQ pic.twitter.com/QuoiavBtpn

— Rolling Stone (@RollingStone) 2. června 2017

Izrael nebyl jediným tématem, o němž britský režisér Loach a jeho dlouholetý scenárista Laverty na festivalu v Karlových Varech hovořili.

Nejpre převzali Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii a uvedli dva ze dvanácti celovečerních filmů, na nichž od 90. let spolupracovali – Sladkých šestnáct let z roku 2002 a o sedm let mladší Zemi a svobodu.

Také pro tyto snímky bývá Loach označován za přední osobnost současného britského filmu. Jeho tvorba je silně sociálně-realistická, mívá humanistické či společenské poselství, jak je tomu i v případě Loachova zatím posledního titulu Já, Daniel Blake.

Film o muži, jenž při žádosti o sociální dávky zápasí s byrokratickým systémem, vloni získal hlavní cenu na festivalu v Cannes.

V Karlových Varech letos Loach a scenárista snímku Paul Laverty hovořili na tiskové konferenci s novináři. Později během půldruhé hodiny mluvili s návštěvníky festivalu v rámci debatního programu KVIFF Talks.

Témata byla převážně politická. Loach například zesměšnil britského ministra zahraničí Borise Johnsona, který je podle něj „parodií komiksové nestvůry“ a podněcuje třídní boj.

Podle silně levicově smýšlejícího režiséra totéž svého času činil britský premiér a konzervativec Winston Churchill. „Vystupoval jako velký zachránce národa, ale hluboko uvnitř to byl krutý imperialista a válečný štváč, který vedl třídní boj,“ prohlásil režisér.

Podobně vnímá též většinu současné britské konzervativní vlády. „Schovávají se za masky. Ale ve skutečnosti vás chtějí uštvat. Přimějí vás pracovat za nic, pošlou vojáky do cizích zemí,“ řekl Loach na adresu vládnoucích konzervativců.

Režisér i scenárista velkou část debaty zasvětili tomu, co sami označují za třídní boj. Podle nich je současná situace v Británii neudržitelná. Když mladí lidé dostudují univerzitu, končí v dluzích a často jim nezbývá než pracovat za barem, řekl Loach.

„Spousta lidí už má toho dost a vzkazuje vládě, že už její lži nebude dál trpět. Lidé si začínají všímat, jaké je okolo nich bohatství a v čích kapsách končí. Jak na obyčejných lidech záleží čím dál méně. A také to, že když jsou lidi považováni za méněcenné, bývá tak s nimi rovněž zacházeno,“ doplnil scenárista Laverty, podle nějž v Británii právě proto tolik zarezonoval nedávný požár čtyřiadvacetipodlažního věžáku Grenfell Tower na západě Londýna.

Během požáru zemřelo nejméně osmdesát lidí. Britská BBC nedávno napsala, že plameny se po domě nejspíš rozšířily tak rychle, protože městská rada při stavbě chtěla šetřit – místo aby dům obložila nehořlavými zinkovými panely, vybrala si levnější hliníkové.

„Říkají, že zemřelo osmdesát lidí, ale víme, že jich tam bylo mnohem víc,“ prohlásil v Karlových Varech režisér, aniž tuto informaci rozvedl. „Všimněte si, jak kolem toho vláda chodí po špičkách. Celý problém je v tom, že se jednoduše šetřilo na lidech. A to přispělo ke ztrátě lidských životů,“ dodal.

Ken Loach nepatřil k podporovatelům brexitu. Když o tématu v uplynulých měsících hovořil, upozorňoval na to, že pro britské filmaře se po odchodu Velké Británie z Evropské unie situace patrně zhorší.

Přesto filmař také v Karlových Varech vyjádřil svůj odpor k některým aspektům Evropské unie. „Stejně jako spousta lidí na levici bych řekl asi tolik: chceme být součástí evropské organizace, jen ne právě této,“ prohlásil.

Evropská unie podle něj upřednostňuje zisky korporací nad blahobytem obyčejných lidí. Loach také konkrétně kritizoval přístup Evropské unie během vyjednávání o řeckém dluhu.

„Chceme Evropu, která bude pracovat pro lidi,“ zvolal.

Literally choking on her own rubbish - @RitzyLivingWage https://t.co/2TT0m7Ni6n

— Ken Loach (@KenLoachSixteen) 6. července 2017

„Pro lidi“ podle britského režiséra nyní nejvíc pracuje lídr britské opoziční labouristické strany Jeremy Corbyn. Během debaty v Karlových Varech se k němu Loach opakovaně vracel. Řekl, že nyní v Británii nastal klíčový moment pro to, aby se levice vzchopila.

„Pokud by se Corbyn a jeho strana dostali k moci, mohlo by to výrazně změnit politiku Velké Británie. Vrátili bychom se zpět k myšlence společného vlastnictví s demokratickou kontrolou a plánovanou ekonomikou, na rozdíl od boje mezi velkými korporacemi,“ prohlásil.

Přestože britský parlament koncem června vyslovil důvěru menšinové vládě premiérky Theresy Mayové s podporou severoirských unionistů, podle režiséra Loache je zřejmě jen otázkou času, než se k moci dostane Labour Party.

„Vidíme to napříč celou Evropou, ale zejména v Británii nyní levice udělala obrovský krok kupředu. Své požadavky odvozuje od toho, co potřebují lidé. Je připravená restrukturalizovat ekonomiku a vzít si ponaučení z minulosti. Corbyn tuto změnu ztělesňuje,“ prohlásil Loach.

Podle něj se ale lídr Labour Party nejprve musí zbavit „nomenklatury“, jak to Loach nazval, ve vlastní straně.

„Spousta lidí ve vlastní straně se k němu staví rezervovaně. Přestože dnes má Labour Party okolo 800 tisíc členů, což je snad v celé Evropě unikát mezi politickými stranami vybírajícími členské příspěvky, proti Corbynovi stojí samozvaná elita, ta stará nomenklatura, která chce všechno uzemnit. Má-li Corbyn uspět, musí se této paralyzující elity nejprve zbavit,“ uvedl režisér, který proti pravicovým politikům v Británii bojoval už za éry premiérky Margaret Thatcherové v letech 1979 až 1990.

„Thatcherová tehdy ve velkém zaútočila na britskou dělnickou třídu. Byly oslabené odbory, došlo ke snižování mezd, zvýšila se nezaměstnanost, byly přijaty zákony proti odborovým organizacím. Ta doba pro nás byla těžká,“ vzpomněl Loach, který prý v té době pro britské televize natočil několik dokumentárních filmů o odborech. Zřejmě na politickou objednávku je však televize neodvysílaly, dodal.

Značnou část debaty v Karlových Varech režisér hovořil také o českých filmech z 60. let minulého století, které označuje za důležitou inspiraci. „Kdybych si měl vybrat, které filmy si vezmu na opuštěný ostrov, budou to ty české z 60. let,“ prohlásil Loach, který se prý právě z těchto snímků naučil, že „je důležité být pravdivý a že čím jednodušeji pravdu podáte, tím přesnější a lidštější film bude“.

Režisér konkrétně zmínil Menzelův snímek Ostře sledované vlaky a Formanovy Lásky jedné plavovlásky, od nichž prý odkoukal „práci se světly, kamerou či objektivy“, ale také to, jak je důležité mít ve snímku přesvědčivé herce, či dokonce neherce.

Na svém vůbec prvním celovečerním filmu Smůla na patách z roku 1967 britský režisér pracoval s kameramanem Chrisem Mengesem, který se učil od dnes již nežijícího Miroslava Ondříčka. Proto Loach dodnes říká, že česká nová vlna ovlivnila jeho začátky.

Film Smůla na patách i následný snímek Kes režisér svého času přivezl také do Karlových Varů. Zatímco s tím prvním neuspěl, Kes na českém festivalu získal Velkou cenu.

„Byly to velmi rozdílné návštěvy. V roce 1967 jsem cítil tu optimistickou náladu mezi lidmi. Kes jsme však natáčeli v srpnu 1968, kdy už jsme se doslechli o sovětské invazi do Československa. Roku 1970 pak byly Karlovy Vary úplně jiné,“ dodal Loach.

Nynější podobu festivalu si však stejně jako jeho scenárista pochvaluje. „Navštívili jsme už řadu festivalů, ale ještě nikdy s námi nebylo zacházeno takhle dobře,“ dodal scenárista Laverty.