Setkání s domorodými obyvateli nás zpomalilo, naučilo naslouchat okolí, řekl na Colours zpěvák Midnight Oil

Díky tomu, že stojí mimo hlavní proud hudebního průmyslu, funguje australská rocková skupina Midnight Oil ještě čtyřiačtyřicet let po založení. „Drží nás pohromadě, že jedeme na jakési vedlejší koleji showbyznysu, bez toho bychom nemohli existovat,“ řekl zpěvák Peter Garrett krátce před vystoupením své kapely na festivalu Colours of Ostrava.

Znovuobnovení Midnight Oil, kteří teď znovu koncertují po patnáctileté pauze, patřili k vrcholům letošního ročníku.

Garrett, jenž se dále věnuje aktivismu a také byl dvakrát australským ministrem, se před koncertem zúčastnil diskuse v rámci festivalového debatního fóra Meltingpot.

Vzpomínal, jak kapelu hudební manažeři zpočátku nabádali, aby vyměnila zpěváka. „Udrželo nás pohromadě, že jsme si dělali vše sami. Nechtěli jsme žádné dotace od vlády, obstarávali jsme si booking koncertů i propagaci,“ popsal Garrett, který se skupinou z principu odmítal vystoupení v televizi či rádiích. „Prvních deset jedenáct let jsme byli takřka vytrvale v minusu, ale vydrželi jsme,“ dodal.

Zhruba hodinová diskuse, kterou v narvaném sálu moderovala redaktorka časopisu Reflex Veronika Bednářová, skákala od hudby k politice a životnímu prostředí.

Garrett například popsal, jak při příletu do Česka vnímal místní krajinu. „Udivilo mě, jak tu navzdory průmyslu máte vlídnou krajinu, kolik jsem z letadla zahlédl stromů, lesů, řek, kolik je tu zemědělské půdy,“ podotkl a konstatoval, že v Austrálii je naopak úrodné půdy nedostatek.

„Kvůli tomu okamžitě pocítíme důsledky každého špatného rozhodnutí, třeba když jsme do řek začali vylévat odpad,“ doplnil někdejší australský ministr životního prostředí Garrett a vzápětí hovořil o nutnosti zachovat tamní mokřady či Velký bariérový útes, tedy největší korálový útes světa.

„Austrálie je nejstarším neporušeným kontinentem na Zemi. Zejména ve vnitrozemí je ale velmi málo půdy a jen zřídka prší,“ podotkl.

Setkání s domorodými obyvateli nás zpomalilo, naučili jsme se naslouchat okolí, řekl na Colours zpěvák Midnight Oil

Dalších 11
fotografií

Se snahou o zachování životního prostředí souviselo také jedno z nejznámějších vystoupení Midnight Oil, které Garrett v diskusi připomněl.

V květnu 1990 kapela zahrála před budovou nadnárodního koncernu Exxon na newyorském Manhattanu. Učinila tak na protest proti havárii tankeru Exxon Valdez, jež roku 1989 způsobila ekologickou katastrofu na pobřeží Aljašky.

Toho času již Garrett byl předsedou australské nadace pečující o ochranu přírody a o pět let dříve těsně neuspěl v senátních volbách, kde získal přes 200 tisíc hlasů.

„Avšak přejít později od politických gest na pódiu k aktivní politice bylo nesmírně těžké,“ řekl Garrett, jenž od roku 2004 devět let působil v australském parlamentu jako poslanec za tamní stranu práce, „tu nejbližší mým osobním hodnotám“, jak vysvětlil.

Do politiky prý vstoupil, aby bojoval za zachování životního prostředí. A právě kvůli někdejším aktivistickým vystoupením Midnight Oil měl od začátku mnoho kritiků zejména z řad konzervativní strany.

„Asi polovina konzervativců se odmítala se mnou vůbec bavit. Upřímně, zase o tolik jsem nepřišel,“ smál se Garrett v Ostravě.

Řekl ale, že v politice se svá vyjádření snažil mírnit. „Disciplína, loajalita, solidarita s dalšími členy vlády pro mě byly nesmírně důležité, to díky nim mohou vlády fungovat,“ podotkl Garrett, jenž po volebním vítězství Australské strany práce od roku 2007 sloužil coby ministr životního prostředí a v následující vládě v letech 2010 až 2013 byl ministrem školství.

Na dotaz, co považuje za své největší úspěchy, v Ostravě zmínil úspěšnou žalobu Austrálie na Japonsko u Mezinárodního soudního dvora v Haagu kvůli lovu velryb. Japonci s odvoláním na takzvané vědecké výzkumy lovili a zabíjeli několik stovek velryb ročně. Před třemi lety soud v Haagu rozhodl, že tím porušovali mezinárodní úmluvy.

Stejně tak je Garrett hrdý na reformu školství nastavující rovné podmínky pro děti z lepších rodin i chudších vrstev společnosti.

Kdyby to prý bylo v jeho silách, v politice by usiloval ještě o prodloužení volebního období, po jehož dobu je u moci jeden kabinet.

„Neříkám, že žijeme v ideálním světě, ale nesmíme svým dnešním pesimismem zavinit ztrátu výdobytků moderní doby, například volebního práva pro všechny či práva žen na seberealizaci,“ pravil Garrett, podle nějž zejména dnes potřebují posilnit instituce bránící systém takzvaných brzd a rovnováh, zajišťujících, že žádná ze složek státní moci nezíská výsadní postavení.

V Ostravě Garrett podrobně hovořil o zákonu z doby svého působení v australské vládě, jenž umělcům zajistil část příjmů i z dalších přeprodejů jejich děl.

„Například Aboridžinci, původní domorodí obyvatelé Austrálie, se často vyjadřují malbami, v nichž využívají spoustu teček. Napoprvé je prodají třeba za padesát dolarů. Ale jak pak dílo cestuje od majitele k majiteli, jeho cena roste a nakonec se prodá třeba za 100 tisíc dolarů. Z toho už ale autor nic nemá,“ vysvětlil Garrett, jehož vládou schválený zákon umělcům zajišťuje pětiprocentní marži z děl prodaných za více než 1000 australských dolarů.

Beds are still burning 🔥🔥🔥 @midnightoilband pic.twitter.com/iK29Kvb8W3

— Colours of Ostrava (@colours_cz) 21. července 2017

K původním domorodým obyvatelům Austrálie má Garrett vztah od roku 1986, kdy jeho kapela Midnight Oil vyrazila na turné do vnitrozemí v doprovodu aboridžinské hudební skupiny Warumpi.

„Je těžké popsat, jak dva tisíce kilometrů cestujete do části země, kterou jste neznali a kde lidé nehovoří primárně anglicky,“ líčil Garrett zážitek, který prý změnil jeho i ostatní členy kapely.

„Uvědomili jsme si, že západní společnost člověku předepisuje leccos, čeho se může vzdát. Trochu jsme se zpomalili, naučili jsme se lépe naslouchat svému okolí. Seznámili jsme se s aboridžinskou vírou, která člověka úzce spojuje s místem, kde žije,“ popisoval Garrett, který se prý do pouštních oblastí Austrálie od té doby vrací.

Právě zážitek z tehdejšího turné přiměl Midnight Oil napsat svůj největší hit, píseň Beds are Burning připomínající genocidu původních obyvatel Austrálie kolonizátory.

Skladbu, v níž o Austrálii zpívá „Přišel čas to uznat / Fakt je prostě fakt / Patří to jim / Pojďme jim to vrátit“, Garrett pár hodin nato uvedl také během ostravského koncertu.

S Aboridžinci je spojeno též další známé vystoupení Midnight Oil. Roku 2000 na závěrečném ceremoniálu Letních olympijských her v Sydney vystoupili v kombinézách s nápisem Sorry.

Šlo o odpověď tehdejšímu australskému premiérovi Howardovi, který se potomkům Aboridžinců odmítl omluvit za příkoří, jež jim způsobili bílí obyvatelé Austrálie. Premiér při tehdejším ceremoniálu seděl v publiku.

„Ještě na zkoušku jsme šli v obyčejných černých kombinézách bez nápisu. Na koncertě jsme si je svlékli a pod nimi byly kombinézy s nápisem Sorry,“ vzpomínal v Ostravě Garrett na „jeden z těch okamžiků, kdy člověk ovlivní všeobecné povědomí“, jak to nazval.

Lídr Midnight Oil se v Ostravě krátce vyjádřil také k současné světové politice. Amerického prezidenta Trumpa prý zpočátku bral jen jako „strašáka“, dnes ho vnímá především jako neúspěšného politika, jemuž se nedaří prosadit nic ze svých slibů.

„Pro Američany je to šance se znovu spojit a ovládnout svou zemi. Vidí, jak strašná je alternativa,“ podotkl Garrett.

Brexit pak nazval „zpátečnickou agendou“, která může Britům podstatně víc uškodit než pomoci.

Peter Garrett politiku opustil roku 2013, kdy dobrovolně rezignoval na post ministra – v ostravské debatě naznačil, že to bylo kvůli nesouhlasu s návratem Tonyho Abbotta, jenž v čele kabinetu vystřídal Juliu Gillardovou.

Od té doby Garrett napsal životopis a vloni vydal sólové album nazvané A Version of Now. „Díky němu jsem se k hudbě mohl vracet pomaleji,“ vysvětlil v Ostravě, co předcházelo tomu, než se vloni po čtrnáctileté pauze znovu sešli členové Midnight Oil.

„Když jsme začali hrát staré písně, měli jsme pocit, jako bychom je napsali včera. Lidé na ně reagují úžasně a naše koncerty jsou od té doby silnější a delší než kdy předtím,“ řekl Garrett. Čtyřiašedesátiletý zpěvák dodal, že si teď na pódiu znovu připadá jako „kluk na pískovišti“.