Rabín Sidon vydává poslední díl sci-fi tetralogie. Dohromady čítá 2000 stran

Již příští měsíc se na pultech knihkupectví objeví čtvrtý, závěrečný díl dvoutisícistránkového literárního textu rabína a spisovatele Karola Sidona.

První tři díly sci-fi románu, v němž židé putují vesmírem i časem a čtenář se musí orientovat v mnoha paralelních světech s reálnými i vymyšlenými postavami, se dosud objevovaly vždy na jaře. Poslední díl trval déle kvůli korekturám, autor jej nakonec představí 11. září v Knihovně Václava Havla, uvedl nakladatel Viktor Stoilov.

Sidon, který tuto středu oslaví 75. narozeniny, své dílo vydává pod přiznaným pseudonymem Chaim Cigan.

První díl tetralogie zvané Kde lišky dávají dobrou noc vyšel v roce 2014. Udržet autora v tajnosti však trvalo pouhý týden.

Sidonův text má sice formu politického a psychologického thrilleru, čtenáři v něm ale našli zejména napínavý příběh rozpjatý mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy. Autor je seznamoval s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v budoucnosti ze středověké kabaly.

"Celé vyprávění pohání honba za starověkým pohárem, díky němuž židé cestují do minulosti. Každou výpravou ale vytvářejí nové paralelní světy, natahují čas a tím oddalují příchod mesiáše," vysvětlil Sidon vloni v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Podle Talmudu neboli soupisu rabínských textů zbývá do příchodu mesiáše ještě 222 let.

Hrdinové v knize chtějí proniknout do minulosti, aby rozmluvili biblickému Mojžíšovi exodus židů z Egypta, čímž by prý zabránili dalším útrapám židovského národa v dějinách. Protagonisté se však předtím dostanou také do budoucnosti, do roku 6000 židovského letopočtu, kdy zjistí, že mesiáš navzdory proroctví nepřišel a ortodoxní židé ze zoufalství páchají hromadné sebevraždy.

Někteří hrdinové rozvíjejí polemiky s židovským bohem, jiní se protiví přikázáním a hřeší – a nevědomky tak vytvářejí právě paralelní světy. V jednom se Rakousko-Uhersko rozpadne až v roce 1989, po sametové revoluci je na českého krále korunován libyjský plukovník Muammar Kaddáfí.

Zatímco ten dlí na Karlštejně, indisponovaný Gustáv Husák na Slovensku zřizuje koncentrační tábory a židovští hrdinové z nich v létajícím talíři prchají do starověkého Egypta či do dob napoleonských válek.

Množství postav, příběhů a informací Sidon komentoval tak, že to byl záměr. V textu chtěl zpřítomnit svůj svět, "nakazit čtenáře" a přesunout mu do hlavy týž problém, se kterým žije. "Tedy že na co člověk sáhne a co chce pochopit, hned se mu rozplyne pod rukama, jak je to složité," dodal rabín v rozhovoru.

Jako rabín byl Sidon za své dílo terčem kritiky. Sám přiznal, že byl v "dvojaké roli, poněvadž psát beletrii je opravdu něco jiného než dělat rabína", nicméně na tom neviděl nic špatného. "V umění se vynořují obsahy tak pravdivé, že na ně často nemá ani věda, ani filozofie, ani náboženství," dodal.

Sidonova literární tvorba již kromě dramat zahrnuje zejména neskrývaně autobiografické texty jako Sen o mém otci a Sen o mně, meditativní prózy, které tíhnou až k existenciálním obsahům.

Kromě toho Sidon napsal filozofický román o neovlivnitelných silách utvářejících lidský osud Boží osten, esejisticky laděné Evangelium podle Josefa Flavia či Brány mrazu.

Pro Juraje Jakubiska vytvořil scénáře k filmům Zběhové a poutníci, Ptáčkové, sirotci a blázni a Nashledanou v pekle, přátelé! Dále má Sidon za sebou několik televizních scénářů a je autorem řady věroučných prací, mezi nejdůležitější se řadí český překlad Pěti knih Mojžíšových.

Karol Sidon se narodil roku 1942 za války v česko-židovské rodině. Otce, který byl zavražděn v terezínské pevnosti, Sidon nepoznal. Tato zkušenost ho poznamenala na celý život.

"Už jako malé dítě jsem věděl, že mír je vratká záležitost, a byl jsem připraven na to, že se mohou dít strašné věci. Že může být úplně zle. Ten pocit není strach, spíš bych to nazval jistotou. Každé židovské dítě si ji v sobě nese,“ říká.

Sidon byl až do konce okupace skrýván na venkově, poté jej vychovával nevlastní otec, který opakovaně utekl z terezínského ghetta, z Treblinky i ze sovětského gulagu.

Do školy začal Karol Sidon chodit v roce 1948. Časem plným nadějí a úspěchů se pro něj stala léta šedesátá, kdy vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, pracoval v Krátkém filmu a pak nastoupil do Literárních novin.

Jenomže přišel srpen 1968. "Tehdy se ve mně jakoby probudilo zase to židovské dítě, které ví, jak to chodí. Po invazi jsem si už nedělal žádné iluze, dokonce jsem si myslel, že perzekuce bude tvrdší, že nás zastřelí,“ vzpomíná.

Literární noviny zavřeli v roce 1969. Poté byl Sidon tři roky televizním scenáristou, následně pracoval jako pomocný dělník ve Vodních zdrojích a prodavač tisku v kiosku PNS, ale i odtud byl propuštěn.

Po podepsání Charty 77 topil v nemocnici. Učil už se ovšem také hebrejsky, chodil na židovskou obec a do synagogy. A také měl na sebe nasazené hned dva estébáky. "Jednoho kvůli Chartě 77 a druhého kvůli židovství, protože komunistický režim byl nepokrytě antisemitský,“ jak uvedl.

V 80. letech Sidon pod nátlakem StB emigroval do Německa. Protože už roku 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efraim, v exilu začal roku 1983 studovat hebraistiku v Heidelbergu.

Příliš nepochyboval o tom, že se vrátí. "Jak z židovské historie, zkušenosti i samotné víry vyplývá, nic na tomto světě není na věčné časy. Všechno má své apogeum a svůj exit. I každý politický režim,“ uvedl.

Na začátku 90. let Sidon dokončil rabínská studia v Jeruzalémě. Poté se vrátil a v roce 1992 byl jmenován pražským a zemským rabínem.

Ve své pozici se mimo jiné aktivně zasazoval o demytizaci židovství. "Celou dobu, co jsem rabínem, se snažím židovství odčarovat. Má pochopitelný nádech romantismu. Židé jsou ale normální, mají jednu hlavu, dvě oči, tak jako všichni ostatní. Odlišuje je jejich víra, osud a vztah ke vzdělání," dodává Sidon.