Den otevřených dveří v dílně na obezdušení
David Mitchell: Dům za zdí
2016, Nakladatelství Mladá fronta, přeložila Petra Diestlerová, 152 stran, 239 korun

Nóbl dům ve Slade Alley, divný až na půdu, není pro plebs. Den otevřených dveří pořádá jen jednou za devět let okolo Dušiček, jelikož o nic jiného jeho vypečeným obyvatelům v áčkové šarádě typu "věřte nevěřte" ani nejde. Postupně tu obezduší puberťáčka i ošlehaného detektiva, zakřiknutou studentku s mírami XL, a než se ucho utrhne, taky její lesbickou sestru. Záměr Davida Mitchella psát stále tutéž Velkou knihu o fatálních dopadech lidské hamižnosti se opět zaštiťuje převtělováním postav z předešlých románů, číselnou vášní, kočkami, úsečností žánru haiku… Vlastně ani pod škraboškou hororu teď nenajdeme nic nového z autorova chápání literatury jako tapiserie, zvlášť když to nejlákavější − zřetězení kapitol díla − nijak výrazně neposunul. Záložka praví, že předchozí neznalost autora Atlasu mraků nevadí, a je to tak: kdo se Mitchellovým trikům oddá poprvé, užije si tohle paranormálno víc.

 

Vítej v hradě hrůzy, má milá kostro!
Erik Larson: Ďábel v Bílém městě
2017, Nakladatelství Argo, přeložil Filip Krajník, 496 stran, 398 korun

Erik Larson: Ďábel v Bílém městě

Zatímco roku 1893 Chicago pořádalo Světovou kolumbovskou výstavu, vraždil hoteliér a lékárník H. H. Holmes ženy i dítka ve speciálním "hradě hrůzy" sotva pár ulic od areálu divů. Modus operandi této zrůdy, proti níž jsou drsoňové dnešní severské školy meduňkovým čajíčkem na lepší spaní, obnášel použití zvukotěsného trezoru, plynové trysky a pak stažení oběti z kůže a prodej kostry vědě. Larsonovo zeširoka pojaté dílo reportážní literatury faktu vplétá masového vraha do dějin monstrózní akce, která by ráda zastřela smrad a sociální neklid chicagských jatek zdáním kašírované běloby výstaviště ze sádry. Stačilo nechat pokřivené individuum mimo dohled gründerského kapitalismu − a průšvih byl na světě. Leonardo DiCaprio, produkující filmovou verzi krváku, ale ať bedlivě zváží, co si z příběhu vybere, neboť Larson padoucha na výstavu leckdy jen roubuje.

 

Ať žije nemrtvý Norfolk a všechny běsy v něm
John Boyne: V tomto domě straší
2016, Nakladatelství Plus, přeložila Mirka Kopicová, 312 stran, 299 korun

John Boyne: V tomto domě strašíV zanedbaném sídle Gaudlin Hall, jehož guvernantky se poslední půlrok měnily jako ponožky a čtyři ze šesti leží v hrobě, se odehrává románová duchařina ze staré školy, poctivě kořeněná beznadějí. Irský autor koncentráčnické balady Chlapec v pruhovaném pyžamu John Boyne sem uvrhl osiřelou dvacátnici a pojal její zápas s temnotou jako poklonu Charlesi Dickensovi a hrabství Norfolk. V téhle krajině duchů se totiž odehrálo nejen to zásadní pro kouzelníka Davida Copperfielda, ale také vše podstatné z anglického strašení. Přízrak na zámku zuří na hraně posedlosti typické pro obor vúdú a snahu porazit ho učitelce komplikují sousedé, kteří by ji viktoriánsky útlocitným mlčením rádi uchovali při "zdravém rozumu". Pro důvtipné čtenáře − Dickensova Strašidelného domu − nebude těžké sesbírat roztroušené indicie, byť je nehledě na letopočet 1867 modelují běsy dneška.