Vychází čtyři sta Blatného dosud nepublikovaných básní. Editor Reiner vybíral z 60 tisíc veršů

Nový pohled na dílo básníka Ivana Blatného z poslední dekády jeho života přináší výbor nazvaný Jde pražské dítě domů z bia..., jejž právě vydalo nakladatelství Druhé město.

Nakladatel a znalec Blatného díla Martin Reiner, který o básníkovi sám napsal oceněný román, vybral asi 400 dosud nepublikovaných básní z let 1982 až 1990.

Stále jde však jen o zlomek toho, co brněnský rodák Blatný v té době vytvořil. V britském ústraní žil jako "totální básník", nezapisoval jednotlivé básně, nýbrž kontinuální proud poezie.

"S postupem let už psal Ivan Blatný prakticky denně, a to včetně posledního dne života, ještě několik hodin před definitivním koncem své nekonečné básně," uvádí Reiner v předmluvě ke knize.

Dále popisuje, jak si klestil cestu Blatného pozůstalostí tvořenou sešity se statisíci veršů.

"Poměr lyrické hlušiny a domnělých básnických perel byl děsivý; odpovídal právě onomu hledání perel v bezbřehé obsáhlosti mořského dna," líčí.

Klíčem pro výběr básní do nové knihy se nakonec stalo jméno Josef Kunstadt, které počátkem 80. let začal Blatný někdy užívat jako své alter ego, tedy literární druhé já. Jméno náleží zapomenutému výstřednímu surrealistovi.

"Bloky básní (často velmi rozsáhlé), kde se alespoň mihne Josef Kunstadt, ponechaly k probírce nějakých 60 tisíc veršů. V tomto množství byly a jsou všechny typické projevy a polohy pozdního Blatného spolehlivě obsaženy," napsal Reiner.

Editor a nakladatel v jedné osobě připustil, že do Blatného textů, které oscilují mezi několika různými jazyky, zasahoval více, než u básnických knih bývá běžné.

"Jako editor jsem samozřejmě pásl po těch lepších verších a celcích a zasahoval jsem hlavně tam, kde jsem se snažil zachránit skvělá místa i za cenu toho, že jsem v meziprostorech škrtal místa slabá, repetitivní, jaká se nejednou vyskytovala v těsném sousedství," vysvětlil.

Reiner však ujišťuje, že postupoval s úctou k autorovi. Jeho dílem se ostatně usilovně zabývá už třicet let a roku 2014 o něm napsal román nazvaný Básník. Obdržel za něj Magnesii Literu pro knihu roku, Cenu Josefa Škvoreckého a rovněž se umístil na první příčce tradiční ankety Kniha roku Lidových novin.

Nový knižní výbor z Blatného děl doprovází koláže Jiřího Koláře, oficiálně vyjde 10. září.

Už od uplynulé soboty 5. srpna, což je datum Blatného úmrtí, jej však zájemci mohou zakoupit jako elektronickou knihu, případně jako papírový výtisk za zvýhodněnou cenu.

K mání je kniha ovšem zatím pouze na dvou místech – v sídle nakladatelství Druhé město v Brně nebo v pražské Literární kavárně Řetězová.

Ivan Blatný se narodil roku 1919 v Brně do rodiny spisovatele Lva Blatného. Rodiče mu záhy zemřeli, ale až do roku 1948 budoucího básníka živil prosperující optický závod, který zdědil po dědovi.

Blatný vystudoval gymnázium a do zavření vysokých škol nacisty studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. "Český Rimbaud" či "brněnský dandy" se přátelil s řadou literátů – s Františkem Halasem, Vítězslavem Nezvalem, Kamilem Bednářem či Jiřím Ortenem.

V roce 1940 Blatnému vyšla první básnická sbírka nazvaná Paní Jitřenka. V nervovém sanatoriu se poprvé ocitl po Ortenově tragické smrti. Za války byl totálně nasazen, ovšem zastával kancelářské práce. Po válce vstoupil do KSČ, ale roku 1948 emigroval do Londýna. Téměř celý zbytek života strávil v anglických psychiatrických léčebnách a v jeho exilovém období vyšly pouze dvě sbírky v Sixty-Eight Publishers v Torontu.

Zemřel roku 1990. Dnes je Blatný pokládán za jednoho z největších českých lyriků 20. století. V roce 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy 1. stupně.