Pokus vymanit se ze samoty. Spisovatelka Katalpa uvedla román, v jehož středu stojí únos pošťáka

Díla dvou spisovatelek, které spojuje slabost pro bizarní postavy a nevšední úkazy, tento týden představilo brněnské nakladatelství Host v pražské Knihovně Václava Havla.

Jakuba Katalpa zde představila svůj zbrusu nový román zvaný Doupě, Ivana Myšková četla z titulu Bílá zvířata jsou velmi často hluchá, který Host vydal již koncem jara.

V anotaci večera Myšková uvedla, že s Katalpou sdílí zálibu v bizarních postavách. Zatímco Myšková se však v podivnostech „literárně vzato s chutí vyválí“, jak poznamenal nakladatelský redaktor Jan Němec, Katalpa o nevšednostech píše realistickým jazykem.

„Začínala jsem experimentálně. Od té doby, co beru antipsychotika, ale už nemám tak rozdvojenou fantazii,“ řekla v Havlově knihovně Katalpa, která se prý své depresivní stavy při psaní snaží maskovat veselím.

„Mé rané experimenty byly hodně svázané s věkem,“ uvedla Katalpa o debutové próze nazvané Je hlína k snědku?. Za ni byla roku 2006 nominovaná na cenu Magnesia Litera. „Tehdy mi bylo sedmadvacet let, ohmatávání textu a zkoušení, co si s ním mohu dovolit, k tomu věku patřily,“ vzpomněla.

S následujícím románem Hořké moře z roku 2010, jež vyprávěl o třech generačně odlišných ženách, však Katalpa narazila na nepochopení u kritiků i čtenářů. „To mě bolestivě zasáhlo, tak jsem se pokusila napsat zase něco schůdnějšího,“ zdůvodnila, proč roku 2012 změnila styl pro román nazvaný Němci.

Tato historická próza se zaměřila na německou rodinu, kterou poznamenaly obě světové války, situace v Sudetech i dění v poválečné Praze. Titul Němci byl vyznamenán cenou Česká kniha i Cenou Josefa Škvoreckého, pro velký zájem vyšel ve dvou vydáních a rovněž se dočkal překladů do cizích jazyků.

Stejně jako při psaní Němců prý také dnes Katalpa jen s obtížemi nachází chuť hrát si s jazykem. „Mám strach, že jsem uvízla v rovině vzdáleného pozorovatele a popisovatele děje. Takhle jsem napsala i Němce, s odstupem, bez nějakého rvaní vnitřností,“ poznamenala.

Svůj nový román nazvaný Doupě autorka poprvé spatřila až při úterním křtu v Havlově knihovně, teprve předešlý den dorazil z tiskárny.

„V Doupěti se splétá více příběhů. Jako základní se mi zdá ten o zhruba sedmdesátileté ženě, které umře manžel a ona se s jeho ztrátou a osamělostí vyrovná tak, že si ve sklepě vybuduje doupě a chytne do něj pošťáka. Toho pak trápí tím, že mu vypráví příběhy ze svého života,“ popsal knihu redaktor Jan Němec.

Plzeňská rodačka Katalpa, kterou při psaní inspirují třeba i barvy, vůně či chuti, prý nápad na ústřední motiv Doupěte dostala na sídlišti v pražských Letňanech, kde bydlel její manžel.

„Přiměla jsem manžela podívat se do sklepa, říkal, že tam chodí jen sebevrahové a odvážlivci. Když jsem viděla ty vypáčené dřevěné kóje, nepořádek a chaos, napadlo mě, že by v tom sklepě mohl být někdo zavřený, že by se z toho mohl odvíjet příběh,“ vylíčila.

Motiv prý dlouho nosila v hlavě a neúspěšně se ho snažila rozepsat během tvůrčího stipendia v maďarské Budapešti. „Teprve posléze jsem se na to vrhla a během roku jsem vyplodila svou čtvrtou knihu,“ dodala Katalpa.

Další příběhové vrstvy románu Doupě tvoří vyprávění o staré Vietnamce i její dceři a o japonském páru, v němž žena umírá na rakovinu. „Všichni se sejdou v Praze, kde se setkají, ale minou,“ charakterizovala Katalpa svou novinku, z níž během večera přečetla dvě ukázky.

V následné diskusi se spisovatelem a redaktorem Němcem pak potvrdila, že jednou z volných inspirací byl román Johna Fowlese Sběratel. Ten vypráví o sběrateli motýlů, jenž si koupí nový dům a v něm uvězní nadanou studentku malířství.

To, že zpracovává podobné téma jako Fowles, si prý Jakuba Katalpa uvědomila až ve chvíli, kdy už měla svůj text zčásti hotový.

Jan Němec v diskusi připomněl také skutečné příběhy na podobné téma z nedávné doby, například únos mladé Rakušanky Nataschi Kampuschové, kterou v garáži pod svým domem přes osm let věznil elektrotechnik Wolfgang Priklopil. „Zajímavé je, že ani jeden z věznitelů nechtěl své oběti ublížit či provádět nějaké sadistické úkony, spíš se vyrovnávali s osamělostí,“ spojil Němec případ Kampuschové i ženu z Katalpina románu.

Také v propagačním rozhovoru pro nakladatelství Host spisovatelka o své hrdince mluví jako o osamělé ženě pátrající po spřízněné duši.

„Pokusí se ze své samoty vymanit tím, že násilně zasáhne do života někoho jiného. Touží po vztahu a neuvědomuje si, že vztah není možné si vydupat ze země,“ charakterizovala ji Katalpa.

Během úterní diskuse Jan Němec sedmatřicetiletou Katalpu oslovoval jejím rodným jménem Tereza Jandová. Mimo jiné se zeptal, jak se jí žije na vesnici, kam se odstěhovala před pár lety.

„Jsem takové bílé zvíře, které nevychází ven. Ze začátku byli lidé přátelští, zvali nás na hasičský ples a podobně. Sedávala jsem tam v koutě jako panenka. Nakonec žiji tak nějak uzavřená, moc se s těmi lidmi nedružím,“ konstatovala Katalpa.