Do Prahy přijíždí Matisyahu. Jako ultraortodoxní žid s plnovousem zpíval publiku zvyklému spíš kouřit trávu

Do hudebního světa vstoupil Matthew Paul Miller jako nikdo jiný. Pod jménem Matisyahu se na pódiu objevil ultraortodoxní žid v kaftanu a se zbožným plnovousem – ovšem zpíval publiku, které místo modlení spíš kouří trávu.

Měl úspěch. Od té doby prošel dramatickým osobním vývojem, ale jeho hudba je pořád dobrá. Toto pondělí ji zahraje v pražském Lucerna Music Baru, jenže už jako „holobrádek“.

Matisyahu v sobě spojuje dva zdánlivě protilehlé světy. Skutečně mnoho let žil jako příslušník chasidského hnutí Chabad. Zároveň se prosadil jako zpěvák, textař a skladatel v žánrech, jako jsou reggae, hiphop, případně i rock a jazz.

I když mezi svými vzory zmiňuje inovátora židovského liturgického zpěvu Shloma Carlebacha, za více vděčí Bobu Marleymu, včetně jamajského přízvuku, který by snad někdo mohl považovat za stopy jidiš.

Není divu, že na sebe Matisyahu strhl pozornost už jen kvůli kontrastu mezi tradičním židovským vzezřením a svobodným projevem.

Matisyahu ovšem nepochází z ultraortodoxní newyorské čtvrti Crown Heights, kde řadu let žil. Vyrostl ve středostavovské rodině náležející k rekonstrukcionalistickému směru v judaismu, což je intelektuálně i lidsky náročný pokus, jak propojit starobylou tradici s nezadržitelným vývojem. Pro někoho příliš náročný.

Mladý Matthew revoltoval, začal si žít po svém, zajímal se o hudbu a experimentoval s drogami. Když jako sedmnáctiletý navštívil koncert skupiny Phish, následoval jeho první velký obrat. Odešel ze školy a doprovázel Phish na jejich turné po Americe.

Prožil období bez pravidel, prodělal osobní krizi i léčení ze závislosti, pak našel východisko v Chabadu. Toto hnutí je trochu jiným židovským pokusem, jak propojit staré s novým. Chabadníci se snaží úzkostlivě dodržovat tradici, včetně odívání, ale neuzavírají se před okolním světem jako jiní chasidé. A také se specializují na misii mezi odpadlými, případně hledajícími židy, jako byl Matthew.

Možná mu zachránili život, nebo přinejmenším zdravý rozum, v každém případě Matthewa uchovali pro umělecký svět.

Když jednou při oslavě Chanuky vyskočil na stůl a zazpíval svým souvěrcům pár hiphopových kousků, měl úspěch. Jeho rabín mu po čase dovolil odjet a koncertovat, ale pod podmínkou, že se nejdřív ožení.

V hudební světě způsobil Matisyahu poprask. Nejen neobvyklou kombinací vousu a reggae, ale také zpěvem. Důvod však nespočíval jen v jeho vzezření. „Věděl jsem, že jsem nadaný,“ komentoval to později.

Matisyahuova cesta není tak krkolomná, jak by se mohlo zdát, nejen proto, že se mezitím objevilo několik ortodoxních hiphopařů.

Američtí židé, i pokud si drží svou identitu, se obvykle cítí být podílníky na americkém díle. Platí to rovněž o židovských hudebnících, George Gershwin udělal z jazzu respektované umění, Bob Dylan rozvíjí americký folk, oba ovšem bez judaistických referencí.

Matisyahu je v tomto ohledu blíže Leonardu Cohenovi, který také skládal „nežidovskou“ hudbu, ale jeho texty byly plné biblických odkazů. U Matisyaha je dobré vědět také něco o kabale.

Před několika let udělal nečekaný krok. Vstoupil do kadeřnictví a nechal si oholit svůj desetiletý vous, což prý oplakal nejen on, ale také hispánská lazebnice. Pro Matisyaha to prý byl krok k volnějšímu pohybu jak v židovské tradici, tak i americké společnosti.

„Musíte si vystačit jen se mnou,“ napsal fanouškům do tweetu. A pak záhadně dodal: „Nebojte, není to naposledy, co jste viděli porost mé tváře.“

Bude mít tedy v pondělí v Lucerna Music Baru aspoň strniště, jako vloni? Ale i kdyby ne, už je zřejmé, že na hudbu nemá vous vliv.