První premiérou v nové sezoně Baletu Národního divadla, jehož vedení se minulý měsíc ujal Filip Barankiewicz, bylo páteční a sobotní uvedení inscenace nazvané Timeless.
Znovu bude na programu tuto středu 25. a čtvrtek 26. října, v listopadu se uskuteční pět repríz.
Timeless tvoří tři choreografie, které nabízejí různé polohy baletního umění. Serenáda George Balanchina a Svěcení jara Glena Tetleyho již patří do zlatého fondu baletního odkazu. V podání Tetleyho byl však zásadní kus avantgardy v Česku uveden poprvé.
Prostřední část večera zvanou Separate Knots pak přímo pro Balet Národního divadla vytvořil izraelský choreograf Emanuel Gat na hudbu Fryderyka Chopina.
Serenáda George Balanchina pochází z roku 1933. Její autor, slavný choreograf George Balanchine, je podepsán pod 425 choreografiemi. Klasickému tanci pomohl najít nový směr, dnes nazývaný neoklasika.
Svá díla podle pamětníků tvořil v klidné a přívětivé atmosféře, variace vznikaly přímo na sále inspirovány tanečníky. Také Serenáda za jeho života prošla řadou revizí, zdokonalení a vylepšení v kontextu zvyšující se laťky mistrovství konkrétních interpretů.
Balet začíná scénou, kdy na jevišti stojí nehnutě 17 tanečnic. Divák vnímá jejich absolutní klid, atmosféru dotváří pomalu se rozvíjející Čajkovského Serenáda pro smyčce. Následující dění na scéně je pak vizualizací samotné hudby.
Baletní duet Separate Knots je první spoluprací uznávaného izraelského choreografa Emanuela Gata s Baletem Národního divadla. Přestože tanec provází podmanivá hudba Fryderyka Chopina, autor říká, že rozhodně netvoří choreografie s úmyslem znázornit hudbu.
"Choreografie je nezávislá forma myšlení a výrazu, zahrnující mnohem více než hudební inspiraci. Dávám přednost choreografickému postupu, který poskytuje tanečníkům jistý prostor, v němž se mohou plně vyjádřit a projevit svou osobnost," uvedl Gat.
Až na hranu fyzických možností se před premiérou prý dostávají tanečníci ve Svěcení jara Glena Tetleyho, jenž žil v letech 1926 až 2007.
Tetley pracoval s věhlasnými tanečními soubory a snažil se o fúzi klasického baletu s moderním tancem. Miloval čistotu a přesný tvar, jeho díla dodnes představují velkou výzvu pro interprety. Jsou fyzicky velice náročná, což dokázal i páteční večer v Národním divadle.
Svěcení jara patří od doby svého prvního uvedení k bouřlivým dílům a jeho historie je svázána s výjimečnými osobnostmi. Autorem původní choreografie na hudbu Igora Stravinského je Vaclav Nižinskij.
Dějově je balet fantastickou rekonstrukcí pohanského jarního rituálu, skandál tehdy způsobila i novátorská hudba s užitím disonance.
Někteří choreografové se však inspirují jen Stravinského hudbou, jako je tomu třeba u slavné kanadské choreografky Marie Chouinardové. Její soubor má inscenaci v repertoáru 20 let, před třemi lety ji osobně uvedla v Praze.
Slavná skladba se sice jmenuje Svěcení jara, ale je "svěcením" samé podstaty světa, čehosi, co bylo "dávno předtím, na počátku života, vesmíru, Země, člověka…," jak tehdy řekla autorka.
Glen Tetley vytvořil své Svěcení v roce 1974 pro Bavorský státní balet. Od té doby trvá nepřetržitá linie uvádění tohoto díla na světových scénách.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
