Recenze: Batman, Superman, Wonder Woman a další se sešli ve filmu. Stále však hrají druhou ligu

„Děti. Pracuji s dětmi,“ povzdechne si superhrdinka Wonder Woman ve snímku Liga spravedlnosti, který ve čtvrtek začnou promítat česká kina. Jak pravdivá slova.

Film, který měl být odpovědí na superhrdinský tým Avengers od konkurenčního studia Marvel, je opravdu především mateřskou školou pro superhrdiny.

Ta slova patří jejím mužským kolegům, tedy Supermanovi, Batmanovi, Flashovi, Aquamanovi a Cyborgovi. První dva netřeba představovat, třetí je v tuzemsku momentálně nejznámější jako milovaný hrdina podivínského sociopata Sheldona Coopera ze seriálu Teorie velkého třesku a poslední dva nezná nikdo kromě komiksových fanoušků.

Pouze extrémní rychlostí nadaný Flash je ve filmu Liga spravedlnosti docela vtipně – byť místy přehnaně – vykreslen jako dětinský dorostenec, jenž dostal příležitost hrát si chvíli s dospělými na záchranu světa. Ostatní podobnou omluvu, proč by se v průběhu filmu měli nechat vodit za ručičku patetickými výchovnými poučkami o zodpovědnosti, nemají.

Studiu DC to stále nejde. Zatímco konkurent Marvel obsazuje další a další příčky v první desítce nejúspěšnějších filmů všech dob a nedávno potěšil hravou a zábavnou novinkou Thor: Ragnarok, producentům v DC jejich hra na temnou notu dosud příliš nevycházela.

Po loňském katastrofálním filmu Batman v. Superman pověst studia letos na jaře vylepšil diváky i zámořskými kritiky až nadšeně přijatý, přesto přeceněný titul Wonder Woman, jehož úspěch pramenil z faktu, že jde o první superhrdinský film s ženou v hlavní roli.

Po jeho režisérce Patty Jenkinsové, která svým pojetím Wonder Woman přece jen vnesla do až komicky přehnaně zachmuřeného světa Batmana či Supermana závan lehkosti, se však nyní s Ligou spravedlnosti vrací režisér Zack Snyder, zodpovědný právě za průšvih jménem Batman v. Superman.

Snyder, velký fanoušek temnějších superhrdinských komiksů pro dospělé a mnohem méně úspěšný realizátor jejich filmových adaptací, natočil většinu Ligy spravedlnosti.

Na jaře však od snímku odstoupil kvůli rodinné tragédii a snímek dotočil Joss Whedon – ten, který stál právě za veleúspěšnými Avengers od konkurence.

Nemůže být protichůdnějších autorů. Snyder, který loni z Batmana a Supermana udělal mrtvolné sochy zasmušile čekající v dešti na svého soka, a Whedon, jenž vyniká lehkými dialogy a umem nechat postavy navzájem se pošťuchovat a těžit z jejich interakce.

Proč tento exkurz do dvou odlišných komiksových světů od Marvelu a DC? Protože v Lize spravedlnosti na sebe tyto světy narazily se silou Supermanovy pěsti.

Když v samém úvodu filmu divák sleduje Supermana zabraného „na výšku“ mobilním telefonem, neboť ho zrovna natáčejí nějací školáci, je to zábavné jako v nejlepších filmech studia Marvel. „A už jste se někdy pral s hrochem?“ ptá se jeden z hochů. Druhý mu s odzbrojující bezprostředností oponuje, proč se ptá na takovou hloupost.

Tady se náhle Superman během chvíle stal tím, čím v předchozích snímcích nikdy nebyl: člověkem. Jenže jde o pouhý prolog, Superman je momentálně mrtvý – což v superhrdinských filmech nebývá definitivní stav – a svět musí začít zachraňovat jeho kolegové.

Recenze: Batman, Superman, Wonder Woman a další se sešli ve filmu. Stále však hrají druhou ligu

Dalších 10
fotografií

Batman, který se minule se Supermanem příliš skamarádit nestihl, nyní do boje proti démonickému Ničiteli světů verbuje, kde může. Vedle superrychlého mladičkého Flashe osloví náladového Aquamana. Ten umí rozmlouvat s oceánem, ale s miliardářem, co se převléká za netopýra, se příliš bavit nechce. A také Batman zkusí depresivního Cyborga, kterému nehoda vzala půlku těla a končetiny nahradila mimozemská technologie.

Během těchto superhrdinských námluv, kdy Batmanovi v náboru zdatně sekunduje Wonder Woman, však film bohužel až příliš často ulpívá u banálních debat a později zase neobratně rozvíjí romantickou linku. Tady se z postav zase stávají sochy či nesvéprávní předškoláci.

Ve snaze nabídnout každému něco – romantiku ženskému publiku, ponurost a depresi příznivcům temných komiksů a rozvernost fanouškům komiksů stylu Spider-Mana či Iron Mana – snímek stojí rozkročen jako vrávorající chobotnice, která každým chapadlem našlapuje jinam.

Většina kroků míří sympatičtějším směrem než film Batman v. Superman. Jenže vždy když už se rozjede zábavná a zároveň monumentální akční scéna či když si Flash se Supermanem přeměřují superschopnosti a tentokrát se stávají ješitnými chlapečky v tom dobrém, legračním slova smyslu, přijde nějaký obří přešlap.

Ze snímků studia DC už se pomalu stává přírodní úkaz. Proč tolik snahy opakovaně nevede k solidnímu či rovnou skvělému výsledku? Mohou za to neobratné kroky producentů, kteří na rozdíl od sebevědomějších kolegů ze studia Marvel až příliš úzkostně hlídají svůj superhrdinský zlatý důl, a režiséři tak z něj mohou s napůl svázanýma rukama těžit spíše kamení?

Liga spravedlnosti sem tam ze suti vykope nějaký ten polodrahokam. Stále je to neobratné, většinu filmu se postavy jen představují a seznamují. Ale v těch lepších momentech si divák dovede představit, že jednou by v tomto univerzu mohl vzniknout plnohodnotný film.