Cenu na šumavském festivalu získal spisovatel Sichinger, neustále se mu prý vracejí obrazy z dětství

Hlavní cenu Johanna Steinbrenera na festivalu Šumava Litera ve Vimperku koncem minulého týdne získal Martin Sichinger za román Poslední šumavská pastvina.

V kategorii Naučná zvítězilo dílo Světem šumavské přírody. Sichinger získal i Cenu knihoven, cenu Šumavského pivovaru má Ondřej Fibich za knihu Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček. Laureáty cen oznámil ředitel akce Jaroslav Pulkrábek.

Třetí ročník festivalu regionální literatury Šumava Litera přilákal několik set lidí, zájem roste. Program se odehrál na třech místech, v nominacích na ceny bylo 32 knih.

Sichingerův dobrodružný román Poslední šumavská pastvina sleduje příběh poručíka Reinera v roce 1918 a 1949. "Je to knížka, která je dobrá, zajímavá, čtivá," řekl Pulkrábek.

Již na prvním ročníku festivalu Sichinger získal cenu za román Meyrovo sklo.

K Šumavě si padesátiletý Martin Sichinger vytvořil vztah díky dědečkovi, který opravoval lidem topení na samotách, i otci, jenž se Šumavákům staral o vodu. Sichinger napsal o zdejším kraji zatím čtyři romány, teď připravuje pátý.

V nyní oceněné knize Poslední šumavská pastvina musí písecký poručík Reiner v listopadu 1918 potlačit povstání šumavských Němců, kteří vyhlásí vlastní župu Böhmerwaldgau.

V roce 1949 se poručík Reiner jako nepřítel komunistického Československa chce dostat přes bavorskou hranici a jeho jedinými spojenci jsou právě šumavští Němci.

Autor knihy Sichinger si myslí, že čtenáře zaujalo místo pastviny zvané Kašperschachten. "Píšou mi lidé, kteří podnikli svoji vlastní cestu a snažili se tu Kašperschachten najít, protože je to něco ojedinělého v celé České republice a specificky na Šumavě," říká Sichinger.

"Jeden fotograf chce udělat cestu poručíka Reinera z Vimperka, dostat se tam pěšky. Doufám, že to, co přežije, bude to místo a jeho historie. Je to pozůstatek toho, jak Šumava vypadala před sto lety, a je to smutně ojedinělé v tom, že na bavorské straně jsou ty schachten hlavní turistickou atrakcí, kdežto u nás jsou to zničené louky, které zarůstají a nikdo o tom neví," dodává spisovatel.

Ten v roce 2008 získal Literární cenu Knižního klubu za román Cukrový klaun o chlapci, který bojuje s překupníky drog.

Šumava zatím Sichingera inspirovala k románům Smrt krále Šumavy, Duchové Šumavy, Meyrovo sklo a Poslední šumavská pastvina.

Sichinger se narodil ve Vimperku a myslí si, že dětství je nejdůležitější období, kdy si člověk k místům vytvoří vztah.

"Můj děda tady opravoval lidem topení na samotách, táta se staral o vodu na Šumavě, mohl jezdit i do prostor, kam ostatní nemohli. A když vám dědeček i tatínek ukážou krajinu, kam se nikdo jiný nedostane, má to pro vás ohromnou hodnotu. Máma byla zdravotní sestra z ambulance, znala všechny lidi ze samot," vypráví Sichinger.

"Když po letech jdete po pamětnících a oni vám řeknou: Tohle mi opravoval tvůj dědeček – dokonce jsou po mém dědečkovi pojmenované speciální spoje topení, říká se jim tégloviny, jmenoval se Tégl –, pak cítíte, že jste součástí toho všeho a pořád do toho patříte," doplňuje autor, jenž žije v Praze, je ženatý, má tři děti a pracuje jako učitel.

Obrazy z dětství se mu na cestách Šumavou neustále objevují v hlavě, a tak dle svých slov nemůže dělat nic jiného než je zpracovat.

Martin Sichinger nyní připravuje nový detektivní příběh, který se odehrává roku 1987 ve Vimperku. Tématem bude setkání mládeže Šumavy.

Sichingera vždy "naprosto fascinovalo", jak se jedno město dokáže změnit během velké společenské akce.

Spisovatel dále plánuje knižní sérii, v níž se znovu objeví strážmistr Jan Firman, hlavní hrdina knihy Duchové Šumavy.