Umělkyně Kateřina Šedá pomocí hry seznamovala cestující ve vlaku z Prahy do Drážďan

Neobvyklou jízdu vlakem v sobotu zažili cestující, kteří mířili z Prahy do Drážďan. Ke vzájemné komunikaci mezi sebou je vyzvala umělkyně Kateřina Šedá prostřednictvím postav Mikuláše, čerta a anděla.

Držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého se zaměřuje na sociálně koncipované akce. Při nich často zaměstnává až stovky lidí, kteří na sebe nemají žádnou vazbu. Dlouhodobě hledá překážky, které mají potenciál proměnit se ve spojovací prvek.

V sobotu si Šedá za prostředek komunikace zvolila mobilní telefony – lidé je ale používali nikoli k tomu, aby byl každý sám se svým přístrojem, nýbrž aby poznali, že vedle nich sedí soused, se kterým si mohou povídat.

S mobilními telefony lidé tráví stále více času, často po celou cestu jízdy vlakem. Mnohým slouží telefon i při předkládání jízdenky, což z něj činí také jednu z věcí, která zprostředkovává kontakt s minimálně jednou osobou na palubě vlaku. Zároveň je ale mnohdy překážkou, kvůli níž spolu lidé ve vlaku nemluví, ale naopak na dálku hovoří s jinými lidi, aniž by si všimli, že kdokoliv sedí vedle.

Takového cestujícího definuje Šedá jako "souseda ob jedno" a cílem jejího projektu bylo pokusit se o jeho přeměnu v "souseda od vedle".

Umělkyně Kateřina Šedá pomocí hry seznamovala cestující ve vlaku z Prahy do Drážďan

Do vlaku tak v sobotu přišli Mikuláš, čert a anděl a nabízeli lidem odměnu za to, pokud prostřednictvím telefonu někomu vyznají lásku, poprosí o odpuštění nebo přiznají vinu.

Ve třetím případě ale museli dostat zpětnou vazbu od adresáta. Jinak zprávu měli ukázat některé ze tří postav. O odměnu v podobě čokolády, lahve vína nebo další jízdenku na vlak a vstup do participujících galerií se musel výherce rozdělit se svým skutečným sousedem ve vlaku.

Akce měla podle Kateřiny Šedé sloužit k tomu, aby se člověk při jízdě zastavil, přestal uvažovat o zboží, které ho čeká v cílové stanici, a pokusil se využít nástroj, jenž ho jinak dělí od sousedů ve vlaku, k opačnému principu.

Nejčastěji v sobotu cestující něco drobného přiznali, třeba že po sobě neuklidili, něco ztratili nebo zapomněli. Nemálo bylo ale i vyznáních lásky i těch, kdo se na výzvu čerta přiznali k většímu hříchu.

"Poprosil jsem o odpuštění bejvalku, matku mého dítěte," řekl třeba mladý muž, když si otevíral zaslouženou třetinku vína.

Mnozí se k napsání zprávy déle rozmýšleli, nakonec ale byli rádi nejen za odměnu, ale také za to, že se sami odhodlali druhého oslovit – na dálku i ve vlaku.

Kateřina Šedá připravuje většinu svých projektů pro veřejný prostor. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace.

Pomocí jejich vlastní, i když trochu vyprovokované aktivity a díky novému využití všedních prostředků se autorka pokouší probudit trvalou změnu v chování účastníků.

Sobotní jízda mezi Prahou a Drážďanami byla jednou ze čtyř, které se letos na podzim konají v rámci spolupráce Národní galerie v Praze a Státní umělecké sbírky Drážďany. Zatímco jiní účastníci akce Vlak kultury se představili či tak ještě učiní ve zvláštním vagonu, Kateřina Šedá jela ve vlaku s běžnými cestujícími. Projekt nazvala Půl na půl.