Vraždy z gauče: Proč diváky lákají pořady věnované skutečným zločinům

Američané se ještě nesetkali s vraždou, kterou by nemilovali," napsal loni server The Daily Beast o fenoménu true crime – televizních pořadech o skutečných zločinech a jejich pachatelích. A platí to čím dál víc, jak ukazují série The Wild Wild Country o kontroverzním guru Oshovi či Vražda Gianniho Versaceho.

Stanice Investigation Discovery věnovaná výhradně žánru true crime vyrostla za pár let do jedné z nejúspěšnějších kabelovek.

Poptávku lze jistě vysvětlit morbidní fascinací starou jako lidstvo samo. Násilí přitahuje napříč žánry nejen na obrazovce a na plátně. True crime tak není novinkou, v současném boomu se však sešly proměny diváckých návyků i mediální krajiny – a popularitu ještě násobí internet, který poskytuje prostor k debatám a spekulacím, k duelům expertů i pokusům o vlastní vyšetřování.

True crime – ať už v hrané či dokumentární podobě – za posledních pět let zaznamenal výrazný posun a stal se součástí hlavního proudu. Zbavil se nálepky "zábavy pro drbavé ženské" i stigmatu něčeho nepatřičného a plní nejen psychologickou funkci.

Nabízí často víc než jen uspokojení zvědavosti, když tvůrci prolínají zločin s otázkami rasy nebo selhávající justice. A stejně tak hledají nové úhly pohledu.

Před měsícem měl premiéru pořad Ted Bundy: In Defense Of, příběh sériového vraha nejméně třiceti žen vyprávěný z pohledu jeho obhájce. Režisér Quentin Tarantino zase připravuje kriminální drama Once Upon a Time in Hollywood, v němž se dva herci snaží udržet ve filmovém průmyslu na pozadí nejslavnější hollywoodské vraždy, zavraždění herečky Sharon Tate přívrženci Charlese Mansona.

Nejen chladnokrevně

"Ten zájem tu byl vždy. Kniha Chladnokrevně byla hitem v šedesátých letech a už v devadesátých letech byla televize plná rekonstrukcí zločinů. Rozdíl je v tom, že lidé už se za svou zálibu a pocit vzrušení nestydí, baví se o nich a sdílejí je. A toho využívají televize v nabídce programů," nabízí jedno z vysvětlení popularity true crime psycholožka Gail Saltz na serveru Bustle.com.

Další odborníci tu dodávají, že true crime funguje jako moderní  sledování gladiátorských zápasů: "Dostaneme dávku násilí, ale nemusíme se jej v reálném čase zúčastnit nebo jej vidět na vlastní oči." Podle psycholožky Amandy Vicary má tento žánr i psychohygienický rozměr a může stimulovat instinkt přežití: "Čím více víme o vraždách, tím více se učíme způsobům, jak se sami nestát obětí."

Každopádně nový impulz dodaly žánru už na přelomu milénia proměny televizních formátů a tlak na nový obsah. Kdysi revoluční reality show jako SuperStar či Velký bratr se okoukaly a stále poučenější diváci je opouštěli – často pro některý z nastupující vlny "kvalitních" seriálů. Za jednoho z předchůdců současného trendu je tak možné brát seriál The Wire – Špína Baltimoru, který pro HBO napsal bývalý policejní reportér David Simon.

S dokumentaristickou syrovostí vycházel z reality, v níž se kriminální scéna prolíná s městskou byrokracií a kromě herců se tu objevují skuteční dealeři či místní obyvatelé.

Ještě podstatnější roli v rozvoji true crime sehrály tzv. podcasty, formát rozhlasového pořadu, který lze poslouchat na internetu nebo si jej stahovat. Fenomenálně úspěšný byl zejména Serial – do konce minulého roku si jej stáhlo čtyřicet milionů lidí. V první sezoně z roku 2014 mapoval na velké ploše pět let starou vraždu středoškolačky z Baltimoru Hae Min Lee a ukázal životnost skutečného zločinu jako tématu pro pomalejší propracované vyprávění, které začalo dominovat televizi.

Za zlatý standard žánru true crime je považován první případ z řady American Crime Story: Lid versus O. J. Simpson z roku 2016. V soudním procesu z půle devadesátých let byl slavný hráč amerického fotbalu souzen za vraždu své ženy a jejího přítele, ale navzdory zdánlivě přesvědčivým důkazům byl osvobozen. Tvůrci na stanici FX použili rozvětvené vyprávění charakteristické pro quality TV a zpracovali kauzu jako dynamické soudní drama, k němuž přidávají osobní rozměr aktérů – od státní návladní po Simpsonova obhájce.

Atraktivní pohled do zákulisí procesu i životů se tak setkává s precizním historickým detailem.