Ve Spojených státech zemřel český režisér a scenárista Ivan Passer. Bylo mu 86 let

Ve věku 86 let zemřel ve Spojených státech český režisér a scenárista Ivan Passer. Informoval o tom v pátek server Variety. Představitel československé nové vlny spolupracoval například s Milošem Formanem. Podílel se na scénářích k jeho filmům Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967).

Passer do Spojených států odešel v roce 1969. Jako režisér natočil v tuzemsku jen jeden celovečerní film - Intimní osvětlení z roku 1965.

Ve Spojených státech natočil například v roce 1971 snímek Zrozen k vítězství, ve kterém si zahrál George Segal, či o deset let později Cutterovu cestu s Jeffem Bridgesem a Johnem Heardem. V roce 1992 natočil životopisný snímek Stalin, ve kterém sovětského diktátora ztvárnil Robert Duvall.

V roce 2007 Passer dostal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Ve Spojených státech také vyučoval na filmové škole.

Podle serveru Variety zemřel ve čtvrtek ve městě Reno v Nevadě.

Do filmu se zakousl jako buldok

"V momentě, kdy se rozhodnu, že budu dělat nějaký film, se do něj zakousnu jako buldok. Když mám v hlavě verzi filmu a někdo by se se mnou chtěl hádat, musel by mě zastřelit, aby dosáhl svého," řekl o svém zaujetí filmem Passer, který se narodil 10. července 1933 v Praze. Po druhé světové válce studoval na reálném gymnáziu v Poděbradech, kde byli jeho spolužáky například Václav Havel a Miloš Forman. Podle vzpomínek jednoho z profesorů byl Passer "číslo, uličník a čilý chlapec, který šel někdy kantorům na nervy".

Po nástupu komunistického režimu se zařadil mezi nepohodlné osoby a v roce 1957 byl vyloučen ze studia na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Živil se jako slévač, zedník, pracoval na vodní elektrárně a nějaký čas dokonce jezdil s lunaparkem. Byl také členem tvůrčího týmu Alfréda Radoka při přípravě programu Laterny magiky pro Světovou výstavu Expo 58 v Bruselu.

Do historie českého filmu se v šedesátých letech zapsal jako spoluscenárista a asistent režie všech českých filmů Miloše Formana, počínaje Konkursem (1963) a konče Hoří, má panenko (1967). Sám debutoval povídkou Fádní odpoledne (1965) natočenou podle prózy Bohumila Hrabala. Jeho prvním celovečerním filmem se stalo Intimní osvětlení (1965), které i s odstupem času patří k vrcholným dílům české nové vlny. Celý film vznikl v exteriérech, hráli v něm prakticky samí neherci a v pomalém tempu zaznamenává setkání dvou bývalých spolužáků konzervatoře a konfrontaci jejich představ s realitou.

V roce 1969 Passer stejně jako jeho souputník Forman opustil okupované Československo a s pouhými 250 dolary v kapse přiletěl do New Yorku. Zpočátku se živil především přednáškami na univerzitách a pořádal také herecké kurzy, zatímco jeho žena pracovala v české sekci vysílání Hlasu Ameriky.

Již v roce 1971 natočil svůj první americký film - snímek Zrozen k vítězství (Born to Win) o tragikomické postavě feťáka a zlodějíčka živořícího uprostřed New Yorku.

Přelomem v Passerově režisérské kariéře za oceánem se stal film Cutterova cesta (Cutter's Way) z roku 1981. Psychologický thriller zabývající se postvietnamským syndromem sklidil příznivý ohlas u kritiky a umožnil Passerovi v dalších letech realizovat náročnější filmové projekty. Jejich vyvrcholením se stal nákladný tříhodinový film s názvem Stalin (1992). Civilně pojatý portrét bolševického vládce s Robertem Duvallem v hlavní roli se zabývá zejména soukromým Stalinovým životem a jeho vazbami k rodině a nejbližším spolupracovníkům.

Podle ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta může Cutterova cesta spolu s filmem Stalin za Passerovo dobré jméno v Hollywoodu - ale také jeho schopnost vyhmátnout silné stránky scénáře, najít klíč k příběhu, aby se stal filmem. "Před pár dny mi můj přítel (bývalý děkan FAMU) Pavel Jech přivezl z Kalifornie výtisk Los Angeles Times s Ivanem Passerem na titulní straně. Ten velký článek jsme všichni četli už v prosinci, ale výtisk novin je takový starosvětský - asi jako byl Ivan Passer," řekl Bregant.

Poprvé se s Passerem viděl před 17 lety, když u sebe doma uspořádal večírek pro Miroslava Ondříčka, který dostal ocenění od Americké asociace kameramanů. Pak ještě několikrát, většinou v Los Angeles, někdy v Praze. "Ivan rád vyprávěl historky, které od něj mnozí třeba už několikrát slyšeli, ale byla radost pozorovat, jak ho baví bavit lidi kolem sebe - a taky jak znovu a znovu testuje dramaturgickou stavbu takové historky, ze které by mohl být kousek filmu," vzpomíná filmový historik.

Děkan FAMU Zdeněk Holý uvedl, že s Passerem odchází jeden z posledních představitelů české nové vlny, jehož pozdější americká tvorba byla zásadní. Ivan Passer zemřel 9. ledna ve věku 86 let.

"Byl schopen tvořit velká i drobnější díla. V jeho tvorbě je cítit obrovská svoboda v tom, co je jimi schopen říci. Zatímco Miloš Forman kromě Taking Off točil v Americe velkorozpočtové filmy, Passer tam má i menší díla. Měl jsem to štěstí čtyři jeho americké filmy vidět a je v nich veliká variabilita toho, co byl schopen natočit, velká svoboda v nakládání s různými žánry," řekl Holý ČTK.

Passer v USA natočil celkem 15 filmů (včetně televizních). "Všechny své filmy považuju za výjimečné, protože chci každý film vždycky udělat jinak než ten předchozí," řekl před časem. Jeho posledním byl snímek Nomád, který natočil v roce 2005 v Kazachstánu s ruským režisérem Sergejem Bodrovem: "Pouštím se do neznámých končin také proto, že musím zvládnout překážky úplně jiného druhu, což člověka udržuje mladým."

Za své filmy získal řadu ocenění, mimo jiné Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (2007) a cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za celoživotní dílo (2008). V roce 2016 převzal v Uherském Hradišti v rámci Letní filmové školy (LFŠ) výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Při návštěvě Karlových Varů v roce 2008 řekl, že by to byla radost "mít příležitost udělat ještě jeden český film" a připustil, že by mohlo jít o příběh bratří Mašínů. Ctirad a Josef Mašínové si na počátku 50. let prostříleli cestu do Německa a zanechali za sebou šest mrtvých. K oběma bratrům měl Passer osobní vztah, neboť byli jeho spolužáky na poděbradském gymnáziu. Film však zůstal jen ve stadiu příprav. Nenatočil jej, neboť nevyhověl požadavku německých producentů, aby byl v angličtině.

Ivan Passer žil v Los Angeles, kde také přednášel na univerzitě.