Lidský život bez návodu k použití
Trojdílný esej Umění života polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana (1925) krouží kolem otázky štěstí. Trefně líčí hromadnou neurózu ze současné touhy po jistotě i svobodě. Společnost, kde se tolik "jedinečných já" touží prosadit, však neplodí jen vítěze, ale i ponížení a strach. Baumanova kniha recept na štěstí naštěstí nenabízí. Proti ideologii soutěže výkonných já s občasnými záchvěvy šlechetnosti a proti "umění přetrumfnout" klade pouze ideologicky a sociologicky nevysvětlitelné příklady spontánní nezištnosti nebo oddanosti. A s klidem říká, že "láska žádnou cestu ke štěstí ani smyslu neslibuje".
iwa
Po nich potopa, ale teď přihořívá
Biblická velká voda, před níž družina praotce Noema uprchla na Ararat v kocábce náramné, je dost možná historka s reálným základem. Dokazují to neobvyklé přírodní poměry v oblasti Černého moře, které vzniklo zalitím sladkovodního jezera. Studie shrnuje, co už o tamních dávných kulturách víme díky geologii, genetice, religionistice i díky Haarmannovu zápalu v oboru starověkých jazyků, jelikož tyto osady byly asi starší než mezopotamská kolébka věků. Dějiny této pohromy jsou tedy dějinami počátků indoevropské civilizace: tušíme zatím pramálo, ale očividně se vyplatilo nepodceňovat lokální ekologický vývoj.
šek
Kterak origami čarovalo v Kroměříži
Jedna z trojice knih pro děti navržených na Magnesii Literu má zapletený příběh a prostou myšlenku. Japonská holčička Kiko se octne v kroměřížské škole a bydlí na tamním zámku s tatínkem světoběžníkem. Ten má jako restaurátor starých tisků opravit knihu, v níž záhadně mizejí barvy. Pak se ukáže, že to souvisí s kletbou, kterou jeden zloduch pronásleduje královskou rodinu i po staletích... A ta myšlenka? Kiko se sice česky teprve učí, ale umí skládat origami. A kdo něco umí, dorozumí se i beze slov. Ostatně: kdo má rád nějaké místo tak jako autorka rodnou Kroměříž, umí vykouzlit jeho atmosféru pouhými slovy.
iwa
Za ohradu všednosti bez stádních návyků
Britský filozof rodem ze Švýcar, jenž své pojetí literatury představil už v Lekci z lásky, vede londýnské učiliště Škola života, kde s žáky medituje nad krásou přítomnou i v běsu dneška. Nyní ji zkouší najít v činnosti, která umožňuje překročit hranice všedních dní, byť nejdřív je třeba zbavit cestování stádních návyků. Inspirován kverulanty, jakými byli Baudelaire či Nietzsche, obírá se de Botton kacířskými úvahami nad zrůdností turistických prospektů, úzkostí z měst přetékajících davy lufťáků či iluzorností výletů po stopách slavných. Už totiž neplatí, že cesta je cíl - jde o rozpoložení, s nímž k cestě přistoupíme.
šek
