Album královny středního proudu Barbry Streisand má dvě tváře: hladkou i jazzovou

Barbra Streisand oslaví v dubnu šedesáté osmé narozeniny, ale na její nové desce Love Is The Answer jako kdyby zpívala sice zralá, ale nanejvýš čtyřicetiletá diva.

Její nenapodobitelný hlas jako by nestárl, hladí uši, sladce klouže zvukovodem až někam k srdci a v citlivém posluchači rozeznívá neuvěřitelně blažený pocit, že slyší staré a někdy i otřepané standardy po dlouhé době zase tak, jak asi mají znít.

Co slovo, to důvěryhodné sdělení a navíc krásná angličtina navrch korunuje starosvětskou a přesto moderně střiženou nádheru.

Balada za baladou

Love Is The Answer je v rozsáhlé diskografii královny středního proudu neobvyklá deska. Produkovala ji jiná zpěvačka, o generaci mladší Diana Krall, ale nikde se Streisandovou nezpívá.

Jen ji doprovází na klavír a to ještě decentně - šetří s každým tónem a nechává naplno promlouvat fascinující hlas Barbry Streisand a měkké barvy velkého smyčcového orchestru, pro nějž napsali aranžmá s lehce ironickým citem pro retroatmosféru největší žijící mistři svého oboru.

Krall se Streisand vybraly především takové skladby, které zpěvačka během své dlouhé kariéry nikdy nenatočila. Jsou to jen a jen balady, mezi nimiž najdeme známou Bonfovu bossa novu Gentle Rain, Brelův šanson If You Go Away (v české verzi známý jako Lásko prokletá), nesmrtelnou melodii Smoke Gets In Your Eyes a pár kousků, v nichž poznáváme oblíbené melodie Franka Sinatry.

Podobná pomalá deska, složená jen z klidných, až intimních interpretací, by byla pro každého jiného zpěváka sebevražedná. Tady zasněná, chvíli sladká, podruhé smutná hodinka připadá neuvěřitelně krátká. Streisandová nemusí ani jednou po celou dobu zvednout hlas, nedusí se přetlakem sdělení a přesto jde na kost každé z písní.

Jednu z nich použila Streisand ve fundraisingové akci ve prospěch Baracka Obamy před prezidentskými volbami, ale pokud by si někdo myslel, že z ní nějakým výrazným nebo exhibicionistickým způsobem vystupuje politický aktivismus, velice by se mýlil. Je to stejná lyrická melodie jako všechny ostatní. Dokonce se v ní vrátila k původnímu "neobamovskému" textu.

Nebývá zvykem psát o různých exkluzivních verzích desek, i když dnes jsou naprosto běžné. Deluxe edice Love Is The Answer však stojí za pozornost. Kromě definitivní verze se symfonickým orchestrem obsahuje ještě druhý disk, na němž zpěvačku doprovází jen jazzové trio nebo kvarteto.

Je to prý původní představa, jak měla deska vypadat. Stejné písně, stejná atmosféra, ale přesto úplně jiný rozměr hudby. I to by bylo samo o sobě výjimečné album a určitě se najde řada posluchačů, kteří dají přednost těmto holým, smyčci neobaleným verzím.

Tečka za vlastní generací

Love Is The Answer se stalo v americkém showbyznysu událostí podzimní sezony. Naprosto převálcovalo novou desku Mariah Carey, která vyšla ve stejný den a byla jedním z největších kandidátů na první místo v americkém žebříčku.

To, že se na první pozici dostala deska Barbry Streisand, znamená neuvěřitelné historické prvenství. Streisand je prvním umělcem, který měl na prvním místě hitparády desku v každém z pěti posledních desetiletí. I to svědčí o jedinečné osobnosti velké zpěvačky.

Nadšené recenze se tentokrát shodují s reakcí publika. Možná, že je to definitivní tečka za jednou velkou generací středního proudu. Nádherná tečka.