Legendární literární a kulturní časopis Sešity se vrací v reprezentativním výboru

Pro ty, kteří znají sešity pouze linkované, nelinkované či notové, krátké encyklopedické heslo. Literární a kulturní měsíčník Sešity, celým názvem Sešity pro mladou literaturu, později Sešity pro literaturu a diskusi, byly vydávány v letech 1966-1969.

Celkem bylo distribuováno třiatřicet čísel, číslo 34 bylo vydáno ve 120 kusech a z čísla 35 zbyly jen sloupcové korektury. Vydávání bylo ukončeno v říjnu 1969 trestním oznámením na spisovatele Jiřího Grušu, překladatele Jaroslava Kořána a vedoucího redaktora Petra Kabeše za údajné šíření pornografie.

Náklad se pohyboval mezi šesti a sedmi tisíci kusy. Nyní vychází výbor z toho nejlepšího, co v Sešitech vyšlo.

Literární rakovina

Českou literaturu do roku 1989 bychom za pomoci větší expresivity mohli popsat jako maso prorostlé rakovinou všech možných mimoliterárních významů. Zda většina nádorů byla zhoubná, či nezhoubná, se dnes dá těžko určit.

Proto se také v literární historii, v části zabývající se literárními časopisy, setkáváme se dvěma odlišujícími se pohledy. Ten první popisuje vše "okolo časopisů", ten druhý si všímá toho, co časopisy "tiskly". Bohužel, při sledování výstupů z literárního provozu člověk nabude dojmu, že převládá pohled první. O literatuře se hlavně mluví, místo aby se četla.

Sehnat nějaké číslo Sešitů po antikvariátech či známých bylo v době normalizace takřka nemožné, šlo ještě s jediným vydaným číslem časopisu Analogon o nejméně se objevující časopisecké "zboží".

Nejen z tohoto důvodu je zřejmé, že vydání výboru ze Sešitů je literární událostí, ale i, ač je to otřepané klišé, další důležitou splátkou kulturního dluhu. Zde je třeba připomenout, že podobný výbor z časopisu Tvář byl na knihkupeckých pultech k mání už v roce 1995.

Ostatně tyto procesy jako by byly matricí pro peripetie ve významné části české polistopadové politiky včetně účinkujících - Václav Havel, Václav Klaus, Bohumil Doležal, Emanuel Mandler.

U zrodu velké literatury

Většina českých literárních a kulturně-literárních časopisů se na konci šedesátých let snažila dobíhat vzdalující se uměleckou "současnost", těch emancipovaných bylo minimálně.

Zatímco Tvář se konfrontovala s politickou mocí důrazem a poukazováním na ideologicky umlčovanou českou a světovou kvalitu minulých padesáti let, Sešity zcela "obyčejně" tiskly aktuální prozaickou a básnickou tvorbu.

Pro zajímavost například v čísle 13 se mimo jiné setkávají tak rozdílní autoři, jako jsou Vojtěch Steklač, Karel Sýs a Karel Zlín. Z těch mnoha desítek jmen, která se tu objevila, je v současnosti utkaná osnova české literatury.

V každém čísle byla samozřejmě i exkurze do literatury světové (Camus, Grass, Michaux, Miller aj.), ale spíše jen jako koření, jako přirozený urychlovač.

Důležitým partnerem a průvodcem literatury, výrazně převažujícím nad ostatními uměleckými obory, bylo výtvarné umění. O něj se staral Milan Grygar, jenž byl současně autorem grafické podoby Sešitů, které měly ve své době nejlepší obálky.

Protože Sešity nemusely nic dohánět, vydržely s dechem až do dnešní doby.