Vyšlo posmrtné album Karla Svobody. Moc zábavná pop music to není

Vydat demosnímky a náčrtky z archivu skladatele Karla Svobody? Proč ne, dělá se to všude na světě a desek podobných albu Já tu stojím dál najdeme v každém katalogu spoustu.

Vždyť nyní byly například publikovány dosud nevydané snímky Jimiho Hendrixe a totéž "se chystá" s Michaelem Jacksonem. Otázkou je, zda existuje podobná poptávka po demosnímcích Karla Svobody.

Při všem respektu k jedné z mála velkých českých popových osobností globální trh o jeho posmrtné zbytky asi velký zájem nemá. Ale koho mohou Svobodovy zbytky zajímat u nás? Lze pochybovat, že si normální posluchač koupí desku, na níž Svoboda hraje na samohrajku hlavní melodie z Draculy.

Je-li populární hudba hlavně lidová zábava, tak tohle moc velká zábava není. Při respektu k tomu, jak přesvědčivě některé z melodií zazpíval, byli to až Hůlka, Bílá nebo Machálková, kdo jim vtiskl život.

Já tu stojím dál je deska pro hrstku specialistů, kteří si mohou z nahrávek udělat závěry o postupech, kterými vznikala rozsáhlá Svobodova díla. Na desce jsou rozpracované náčrtky k nedokončeným projektům Marie Antoinetta a Rasputin, které naznačují cestu od zachycení prvních motivů k definitivní verzi, již představují úryvky z Draculy.

Také u nich musíme s překvapením konstatovat, že Svoboda, ač zkušený filmový skladatel, dokázal s dobrým textem přímo vzlétnout.

Slepá ulička

Deska také potvrzuje, že prací na muzikálech v letech 1995 až 2007 se Svoboda dostal do slepé uličky. Jejich schematismus ho vedl k vykrádání sama sebe, což si umělec musel uvědomovat. Pro člověka, pyšného na své tvůrčí schopnosti, to muselo být destruktivní poznání.

Přitom možná stačilo jen málo - lepší výběr témat. Golem, Rasputin, Marie Antoinetta, to jsou lákavé náměty, ale na jedno brdo. Přímo svádí k tomu, aby se člověk opakoval. Copak Andrew Lloyd-Webber píše muzikály pořád jen na historická témata?

Svobodovu posmrtnou desku je třeba brát jako dokument, který něco vysvětluje, ale zároveň pokládá řadu zajímavých otázek. S normální produkcí hudebních vydavatelství má jen málo společného.