Chameleónský hudebník Beck se ze zázračného mladíka, který oslnil hitem Loser a alby Mellow Gold a Odelay, na nichž proplétal melodické písničkářství se zlomyslným samplováním, stal poněkud méně nápadnou, o to však pevnější jistotou americké populární hudby.
Autorem z rodu Boba Dylana a Neila Younga, jež evidentně ctí a sem tam, beze ztráty originality, připomene nebo rovnou vysampluje.
Nahrávací klub
V loňském roce si vymyslel novou zábavu - Record Club. Pravidla jsou jednoduchá: s partou přátel se domluví na oblíbeném albu a během jednoho dne vytvoří jeho coververzi.
Výsledek pak v podobě videí zavěšuje na svou internetovou stránku, každý týden písničku. V současné době zveřejňuje výsledky čtvrté session.
Předchozí trojice byla vysloveně písničkářská. Sestava sice uvažovala o albech hiphoperů Digital Underground a europopových Ace Of Base, zvítězila ale klasika staršího data.
Jako první se přepracování dočkalo "banánové" album The Velvet Underground & Nico.
Následovaly další dva debuty, deska Songs Of Leonard Cohen a album Oar Alexandra Skipa Spence, člena nešťastně vyhořelé komety konce šedesátých let, sanfranciských Moby Grape, který svým osudem tak trochu připomíná pinkfloydovského Syda Barretta.
Něžní Velveti a skočný Cohen
Velvetovské předělávky ukazují, nakolik je Beckovi blízká uvolněná folkrocková lehkost. Velmi citlivě se totiž napojuje právě na písničkářské spodní proudy jinak poměrně experimentální předlohy.
Kapela, v níž mimo jiné hraje producent Nigel Godrich, vynikající multiinstrumentalista Brian Lebarton a islandská zpěvačka Thorunn Magnusdottir, si občas, jako ve freakoutově podané skladbě Heroin, trochu zablbne, jindy vykouzlí z rámusivých předloh Run Run Run, The Black Angel's Death Song a European Son překvapivou něhu.
V písních Leonarda Cohena se Beck obklopil členy skupin MGMT, Wolf Mother a Little Joy a přizval také písničkáře Devendru Banharta. Výsledná kolekce je mnohem méně pietní než její předchůdkyně, některé písně jsou rapovány případně haleny do skočných a houpavých hávů. Na vině je, jak se zdá, Banhartova záliba ve stylu tropicalia.
Spencovská kolekce je pro změnu opět poněkud temnější a Beckovým rovnocenným partnerem je v ní Jeff Tweedy, frontman skupiny Wilco, která se zúčastnila v plné sestavě. Nechybí ani současný soulový bard Jamie Lidell, kanadská písničkářka Lesleie Feist (členka skupiny Broken Social Scene) a vždy přítomný, pozoruhodný Lebarton, nenápadná hvězda celé série.
Až dosud se materiál Record Clubu odvíjel od materiálu, který eklektik Beck ctí a má pro něj mnoha alby prověřený cit a je v něm jako doma.
Čtvrté setkání Record Clubu, v němž tentokrát kromě Becka a Lebartona hrají členové skupin Liars a St. Vincent a kytarista z legendární brazilské psychadelické formace Os Mutantes, si ale vytklo zatím nejdobrodružnější cíl: pustilo se do průlomového alba australských INXS Kick.
Šedesátá léta vystřídal rock s názvuky funky, diska a soulu. Ale jak víme z desky Midnite Vultures, i s tím už si Beck poradil.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist