Galerie VŠUP představuje lité malby malířky Jitky Válové

Je to sice výstava pouze Jitky Válové, ale její dvojče Květa tam nechybí. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, na které obě umělkyně studovaly v ateliéru Emila Filly, přichystala přehlídku nejnovějších prací nazvanou Jitka válí.

Výstava "litých kreseb" potrvá do 29. května, doprovází ji monografie skic a kreseb obou sester nazvaná Válovky, velký svět v malých linkách.

"Furt ji cítím v sobě, my jsme byly spojené. Když dělám figury, tak jsou vždycky ve dvojicích," říká v dokumentu promítaném v galerii osmaosmdesátiletá malířka, jejíž sestra a nejbližší spolupracovnice zemřela v roce 1998.

Tvořily společně v jednom domě a spolu také většinou vystavovaly, přesto má každá svůj rukopis. "Já vždycky dělala tady dole a Květa nahoře. Já dělala výšky a ona šířkové obrazy, nahoře jsou totiž stropy o metr níž," líčí lakonicky malířka s nezbytnou cigaretou v prstech.

Dvořák, Beethoven, Janáček

Rozdílnost obou sester, které se nikdy nevdaly ("ve třinácti jsme si řekly, že nebudeme sloužit nějakému dědkovi") je pro každého kritika zajímavým momentem. Podle Petra Vaňouse byla Květa jistější a optimističtější a Jitka introvertnější a skeptičtější. První malovala robustní, jisté postavy, druhá tvoří giacomettiovsky vyčáhlé figury sestrojené z chvějivých linek.

"Často jsem se k obrazům vracela a předělávala je. To Květa nikdy, ta to ještě neměla dokončené a už to podepsala," říká umělkyně a dodává: "Moje téma je zápas. Nejdřív zápas s hmotou, pak zápas člověka s člověkem."

Pražská výstava však ukazuje jinou část díla Jitky Válové. Je to výběr linií kreslených syntetickou barvou vylévanou přímo z plechovky. "Jitka jednoduše plechovku secvakne kleštěmi, takže vznikne jakýsi zobáček, přes který lze vykreslit tenkou linku. Tvoří tak už od šedesátých let. Nazvala to lité kresby," říká kurátorka výstavy Dagmar Šubrtová.

"Plechovkovou" metodou malířka kreslí hudební záznamy, v galerii visí výtvarné přepisy skladeb od Dvořáka, Beethovena či Janáčka. Horizontální, chvějivé linky připomínají notový zápis, někdy je však střídají figurální motivy a také svislé formáty, připomínající čínské kaligrafie.

"Je to velmi současné a inspirativní. Proto jsem to vybrala pro galerii, kterou denně míjejí desítky studentů," dodává kurátorka, kterou s Jitkou Válovou spojuje osobní přátelství a také podobné kořeny: obě žijí na Kladně.

Portrét za deset cigár

Kladno, atmosféra hornického města a také provoz v hutích poznaný zevnitř ovlivnil sestry Válovy na celý život. Během protektorátu obě v Poldi pracovaly, přímo mezi stroji vznikaly rychlé kresby.

Některé jsou zahrnuty do nové knihy. Jsou to skici pracovního prostředí, figury v pohybu a tovární detaily. Nebo také momentky pro pobavení: portrét sestry, která v pauze na svačinu usnula, nebo ve chvíli, když kreslila kolegyni na zakázku za deset "cigár".

Po válce začaly sestry Válovy studovat v Praze v ateliéru Emila Filly. Jejich první výstava se uskutečnila v prestižní pražské Špálově galerii v roce 1966, další se dočkaly až o sedmadvacet let později. Jejich styl se příliš nehodil.

"Květě vytýkali, že maluje figurám velké ruce, že vypadají jako opice, a mně zase, že dělám malé hlavy, že nemají mozek," vzpomíná na absurditu socialismu Jitka Válová, která v současnosti patří - spolu se sestrou - k nejrespektovanějším českým malířkám konce dvacátého století.