V Kutné Hoře se o víkendu otevřel GASK, druhá největší galerie v ČR

Na českou výtvarnou scénu vstupuje ambiciózní projekt. GASK - tedy Galerie Středočeského kraje - v sobotu otevřel výstavní prostory v nově zrekonstruované Jezuitské koleji v Kutné Hoře.

Obrovská barokní stavba, která dotváří panorama historického města zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO, má chodby tak dlouhé, že se téměř "lámou za obzorem".

Zhruba tři tisíce metrů čtverečních výstavních prostor i depozitářů řadí GASK k největším galerijním domům v Česku. Vedení instituce prezentuje Jezuitskou kolej jako druhou největší tuzemskou galerii. Inspirována je prý pařížským Centre Georges Pompidou, londýnskou Tate Modern či newyorskou MoMa.

V sobotu GASK zpřístupnil čtyři různorodé výstavy, které nabízejí kontexty překračující zažité postupy při představování výtvarného umění. "Bavilo by mě, kdybychom dokázali rozšiřovat mainstream, tedy to, co je možné," řekl HN v souvislosti se současným uměním hlavní kurátor Ondřej Chrobák, který do GASK přišel z Národní galerie.

Kristus na stráži

Největším "populárním" magnetem GASK, která má ve svých depozitářích sedm tisíc sbírkových předmětů, je mediálně proslulá středověká iluminace loni vydražená v londýnské aukci. O Vánocích, kdy byla vystavena na jeden den, se na ni přišlo podívat šest tisíc lidí. Knižní malba zobrazující kutnohorské dolování stříbra bude v Jezuitské koleji k vidění nejméně šest týdnů.

"Stráž" u ní bude držet socha Bolestného Krista v životní velikosti z roku 1511, kterou vlastní kutnohorská radnice, a v expozici se rovněž objeví velký deskový obraz Poslední večeře Páně a monstrance - artefakty z kutnohorských kostelů.

Tři další projekty pak prezentují umění dvacátého století. Expozice, která potrvá až dva roky a bude občas drobně obměňována, dostala název Sbírka 123. Je výběrem z depozitářů galerie, jež existuje už od počátku šedesátých let minulého století. Obrazy a sochy Sbírky 123 jsou uspořádány podle období, kdy jednotlivá díla galerie získala.

"Nejšťastnější éra nákupů byla v šedesátých letech," vysvětluje kurátorka této expozice Marie Bergmanová. Za normalizace pak podle ní galerie získávala tendenční díla, která se většinou nedají do expozice zařadit. "Ale v té době vznikl i soubor děl kvalitních autorů z přelomu devatenáctého a dvacátého století," upozorňuje Bergmanová.

Hmota a myšlenky

Zásadní pro rozšiřování "mainstreamu" se ale stanou nejspíš další dvě instalace - archiv malíře Emila Filly a první české uvedení sbírky Erste Bank, která shromáždila díla ze druhé poloviny dvacátého století od padesátky umělců pocházejících ze střední Evropy a Balkánu.

Fillův archiv zahrnuje fotografie z malířových výstav pořízené Josefem Sudkem, vzácné snímky obrazů Pabla Picassa, jež Filla koupil v Kahnweilerově galerii v Paříži, či třeba výstřižky s vyobrazeními různých uměleckých děl a artefaktů rozličných světových kultur. Filla je lepil na kartony a pak se jimi inspiroval ve vlastní tvorbě.

"Tento archiv je prvotní hmota, z níž se rodí nápady a myšlenky," říká jeden z kurátorů této výstavy Vojtěch Lahoda.

Architektonické řešení bylo svěřeno umělci Zbyňku Baladránovi, který ve své tvorbě pracuje s videem, textem a instalací různých prvků. Fillovy kartony Baladrán zavěsil do prostoru nad sebe jako "korále" a některé kartony překryl jinými. Instalace se mírně mihotá v prostoru jako zhmotněný vánek.

Průlomovou je pak prezentace sbírky Erste Bank. Z děl padesáti autorů je v Jezuitské koleji představena v expozici Kontakt podle kurátora Jiřího Ševčíka asi polovina. Části sbírky, která vznikala od roku 2004, putují po světě, nyní jsou některé práce k vidění také v Centre Georges Pompidou.

V Jezuitské koleji se čeští autoři jako Milan Knížák či Jiří Kovanda ocitají v "kontaktu" s tvůrci z bývalých komunistických zemí. "Socialističtí" autoři tehdy vytvářeli svou odpověď na aktuální trendy v západním umění, které bylo ve východním bloku nedostupné.

Kuriózní je ale také místnost s obrazy Gorana Djordjeviče, který vytvořil "remake" maleb proslulého ruského avantgardisty Kazimira Maleviče pod názvem Poslední futuristická výstava, nebo křídou popsaná podlaha namnoženým slovem Právo. Tu ukrajinský autor Peter Weibel nazval v roce 1967 Pošlapat právo. Zítra i na toto místo "šlápnou" první návštěvníci GASK.